Spisovatelka George Sandová se proslavila svými milostnými avantýrami se zástupy milenců zvučných jmen

Budoucí spisovatelka přišla na svět jako Amantine Aurore Lucile Dupinová v roce 1804, tedy v době, kdy byl korunován francouzským císařem Napoleon Bonaparte. Její otec Maurice Dupin, armádní důstojník Napoleonovy armády, byl vzdáleným příbuzným Ludvíka XVI. a synem levobočka polského krále a saského kurfiřta Augusta II. Silného. Matka šlechtický původ neměla, jednu dobu se živila jako markytánka. Když byly Auroře, tedy česky Jitřence, pouhé čtyři roky, otec zahynul při silničním neštěstí. A protože matka výchovu dcery příliš nezvládala, dala ji raději babičce, otcově matce, na venkovský zámek Nohant. Tato stará aristokratka, i když sama nelegitimního původu, prý o vlásek unikla gilotině. Vnučku poslala studovat do Couvent des Anglaises, což byla jedna ze tří nejlepších internátních škol ve Francii. Aurora byla skvělá studentka a brzy projevila zájem stát se řádovou sestrou.

Foto: Portrét malé A.A. Lucile Dupinové
Marie-Aurore de Saxe, Public domain, via Wikimedia Commons

To babičku notně vyděsilo, a tak vnučku raději z internátu vzala a jala se ji vychovávat sama. A vzbudila v ní silný zájem o literaturu, hudbu a jazyky. Madame Dupinová zemřela v roce 1821 a zanechala své nezletilé vnučce odpovědnost za zámek a statek Nohant, městský dům v Paříži a hospodaření s ročním příjmem 25 000 liber, což byla v té době opravdu značná suma. Coby osmnáctiletá se Aurora provdala za advokáta, zchudlého barona Casimira Dudevanta, který byl o deset let starší. V manželství, v němž se narodily dvě děti, syn Maurice a dcera Solange, Aurora vydržela devět let. Neuspokojovalo ji.

Dudevant, který byl přesvědčený o své výjimečnosti, se ukázal jako alkoholik, nevěrník, násilník a hrubián, který bil ji i jejich děti. V té době se sice domácí násilí neřešilo, ale Aurora se proti němu postavila. A manžela postavila před hotovou věc - že chce svobodu, že od něj odchází a že bude po šest měsíců žít v Paříži a šest měsíců v Nohantu. Požadovala po něm pravidelný příjem 250 franků na měsíc, což byla směšná částka vzhledem k jejímu dědictví po babičce. Nerad souhlasil. Své malé děti ale nechtěla vystavit nejistotě života, který hodlala v Paříži vést, a tak je zatím nechala v Nohantu, kde zajistila, aby o ně bylo dobře postaráno. Nyní se mohla vydat za novým, nezávislým životem.

Foto: George Sandová v roce 1838
Auguste Charpentier, Public domain, via Wikimedia Commons

V Paříži vstoupila do světa, kterému zatím dominovali muži. Začala pracovat jako žurnalistka, i když zatím neměla nějaké spisovatelské ambice. Spíše psala proto, aby si přivydělala pár franků. V Paříži se setkala se svým dávným přítelem, o několik let mladším Julesem Sandeauem, který tu také působil jako novinář. Začali spolu žít a spolu napsali i román Rose et blanche, který vyšel v roce 1831. I když z větší části autorsky přispěla Aurora, vydali jej pod společným pseudonymem Jules Sand. Když spisovatelka napsala o rok později další, už samostatný román Indiana a nakladatel měl požadavek na stejný pseudonym, došlo ke kompromisu: Aurora si zvolila jiné křestní jméno, a oba autoři tak měli být považováni za bratry či bratrance. Spisovatelka si tedy zvolila poangličtěné mužské křestní jméno George. Tak se zrodila George Sand. Ačkoliv byl pseudonym vědomě zvolen jako mužský, v češtině se většinou přechyluje na Sandová.

Kniha Indiana se stala přes noc senzací a představovala začátek strmé kariéry a s ní spojeným věhlasem trvajícím následujících čtyřiačtyřicet let. George už dávno zjistila, že mužské jméno působí ve spisovatelském světě přijatelněji a už ho důsledně používala i ve svém soukromém životě. Také se začala oblékat jako muž. Uváděla ryze praktické důvody. Už samo mužské oblečení bylo levnější a mohla si v něm dovolit proklouznout do knihoven, kam ženy tehdy neměly přístup. Pro ni jako častou návštěvnici divadel, která v té době byla drahou záležitostí, se stalo nezbytným. Mohla totiž chodit do divadla bez doprovodu a zakoupit si vstupenky na levnější místa, aniž by si jí někdo všímal či ji obtěžoval. Jako ženu by ji kritizovali, že se vůbec do divadla vypraví a sama! To, že se tedy zpočátku jako autorka vydávala za muže a užívala to jako maskování, se nyní stalo záměrem, kterým podporovala svou novou identitu, což ještě umocnila kouřením doutníků nebo cigaret na veřejnosti.

Mužské oblečení si sice oblíbila, nicméně tento způsob odívání neprosazovala nijak důsledně. Při společenských příležitostech si oblékala dámské šaty. Zpočátku harmonické literární i soukromé partnerství s Julesem Sandeauem vzalo zasvé, když ho načapala v posteli s pradlenou. Urazilo ji to, neodpustila mu, ani když se pokusil předávkovat morfiem. Zklamaná hledala dál svou vysněnou lásku, o níž psala v románech. Přitahovala většinou mladší a slabé muže, často drobnějších postav a poněkud zženštilé, kteří hledali vztah se silnější osobností. A tou George Sand(ová) rozhodně byla!

Foto: Prosper Mérimée
See page for author, Public domain, via Wikimedia Commons

Ale byly i výjimky z tohoto pravidla: například právník Michel de Bourges nebo kolega-spisovatel, archeolog, historik a pozdější politik Prosper Mérimée, známý autor novely Carmen, podle níž vznikla Bizetova opera. Mérimée nebyl ani zženštilý a už vůbec ne slaboch. Přesto jejich „vztah“ skončil dříve, než vlastně začal. Tento celkem pohledný muž ji fascinoval svou agresivitou. Brzy po jejich seznámení bez obalu dělal vše pro to, aby ji dostal. Měl pověst notorického sukničkáře, který se svými úspěchy rád veřejně chlubí. Nakonec mu George poslala vzkaz, že ji může navštívit, pokud mu to přinese potěšení. Dodala však, že jí to nejspíš žádné potěšení nepřinese. Mérimée měl rád výzvy od žen, které předstíraly, že jsou chladné. To ho normálně dokázalo patřičně rozhicovat. Jenže George mu to neulehčila, ležela nehybně a chovala se tak, jako by chtěla jen za každou cenu splnit daný slib. Mérimée, který měl pověst lva pařížských ložnic, byl tím tak vyveden z míry, že nakonec vůbec nedošlo k tomu, kvůli čemu přišel. Nic nefungovalo a ponížený spisovatel raději její ložnici opustil. George si okamžitě uvědomila, že se chovala neomaleně a napsala Mériméovi dopis, v němž ho prosila o příležitost své „chování“ napravit. Nicméně příležitost už nedostala, Mérimée nebyl ochoten riskovat další fiasko.

Mužů, které spisovatelka přitahovala, bylo opravdu mnoho. Z těch slavnějších jmen mezi ně patřili Honoré de Balzac, Gustave Flaubert, Eugène Delacroix či Alexandre Dumas mladší. Uvádí se i lesbická aférka s jednou z nejznámějších a nejkrásnějších hereček té doby Marií Dorvalovou.
Asi nejznámější a nejintenzívnější byly vztahy se spisovatelem Alfredem de Mussetem a hudebními skladateli Ferencem Lisztem a Fryderykem Chopinem. Vztah s Mussetem byl prý nejromantičtější. Byl také nejosudovější láskou, kterou George Sandová prožila. Ostatně na počátku každého vztahu byla spisovatelka přesvědčená, že potkala svůj osud. O šest a půl roku mladší Alfred dosáhl literárního věhlasu nezvykle brzy. Žil bohémsky, navštěvoval herny a lehké ženy. Už ve dvaadvaceti byl znuděný, a tak vítal každý vztah, který ho z životní nudy vyburcuje. S George si vyhovovali po stránce intelektové i fyzické. George v té době pilně pracovala, dokázala psát sedm až třináct hodin denně, zejména v nočních hodinách. Alfred naopak pracoval nárazově. Po slibném začátku jejich poměr připomínal horskou dráhu, až nakonec po třech letech skončil rozchodem.

Foto: Ferenc Liszt
Henri Lehmann, Public domain, via Wikimedia Commons

Další láskou George Sandové se stal o sedm let mladší klavírní virtuos a skladatel Ferenc Liszt. I ten byl známý svými početnými avantýrami. Jeho první dlouhodobou partnerkou se stala hraběnka Marie d'Agoult, o pět let starší spisovatelka publikující pod pseudonymem Daniel Stern. Po třech letech vztahu se Marie d'Agoult kvůli Lisztovi rozvedla se svým manželem, s nímž měla dvě dcery, a přijela za Lisztem do Ženevy. Pak se vrátili společně do Francie, kde se jim narodily tři děti: dcery Blandine a Cosima, provdaná později za dirigenta Hanse von Bülowa, kterému Cosimu odloudil skladatel Richard Wagner, a syn Daniel. Určitou dobu žili i na zámku Nohant u George Sandové, která byla Mariinou dobrou přítelkyní. A právě za jejich pobytu tu vznikl krátký, ale intenzívní vztah Sandové s Lisztem. Ferenc Liszt institut manželství neuznával, a tak Marie d'Agoult musela s nelibostí sledovat, jak se zaplétá s jednou milenkou za druhou. K rozchodu nakonec došlo v roce 1843.

Foto: Obraz Fryderyka  Chopina a George Sandové 
Louvre Museum, Public domain, via Wikimedia Commons

Díky Lisztovi se George Sandová seznámila s dalším slavným klavíristou a skladatelem Fryderykem Chopinem. George jej obdivovala, on ji zpočátku nesnášel. Brzy se ale jeho nesympatie k ní změnily v lásku. George Sandová si o šest let mladšího skladatele dokázala zcela podmanit. Jenže Fryderyk má tuberkulózu, a tak s ním i s dětmi odjíždí Sandová na Mallorcu. Tam se nejen nevyléčí, ale naopak se mu ještě přitíží. Navíc syn Maurice nového milence své matky odmítá. Brzy se vracejí do Francie. Přestože nebylo rozdílnějších povah, prožili spolu téměř devět let, částečně v Paříži, částečně na zámku Nohant. Jejich vztahy se postupně vyostřují a nerozcházejí se zrovna v dobrém. Po dvou letech v roce 1849 Chopin v Paříži umírá. Pohřbu se účastní na tři tisíce lidí. George Sandová mezi nimi není. Všechny „své muže“ přežila  a umírá o dvacet sedm let později…

Foto: Sandová v roce 1864 od Gasparda-Félixe Tournachona alias Nadara
Nadar, Public domain, via Wikimedia Commons

Zdroje info: Kryl Jan: George Sandová – romantická emancipace ženy, dipl. práce 2013, Leigh Eduardo: Milenky slavných, 2006, Historická červená knihovna

Na našem webu jste si mohli také přečíst:

• Skandální vztah mladé libretistky a geniálního skladatele Pražany pobouřil
• Bettina Ferdinandiová nedokázala manželovy vřelé city opětovat
• Anna Čermáková nebyla v životě Antonína Dvořáka jen náhradnicí své sestry Josefíny