Když jsem se ptala dcery, co by si přála k narozeninám, odpověděla bez váhání: Nějaký prstýnek. Ani mě to nepřekvapilo, je prstýnková sběratelka.

„Chceš zlatý?“
„Mami,“ podívala se na mě jako na osobu bez kousku fantazie. „Viděla jsem krásné prstýnky z chirurgické oceli.“
„ Hm,“ ocenila jsem její vkus. Po špercích z tohoto ušlechtilého kovu jsem také pokukovala a musím uznat, že se mi moc líbily. Jenomže nikdy jsem na „cetky“ moc nebyla a jediný šperk, který nosím, je platinový zásnubák s briliantem, který jsem dostala od tchyně. Ten naprosto uspokojuje mé touhy po zdobivosti a navíc by vedle něj každý jiný vypadal jako chudý příbuzný.

sperk

Ale když jsem viděla ty úžasné jednoduché a elegantní ocelové kroužky, hned bych tomu svému pořídila „brášku“. Ale snad někdy příště, teď byla na řadě dcera. Z nepřeberného množství tvarů si nakonec vybrala lehce extravagantní prstýnek se zirkonem.

A cena? Na to, že to byl dárek k dvacetinám, pakatel. Něco málo přes tisíc korun. To jde, ne?

Kromě prstýnků měli i různé náramky, náušnice a řetízky leštěné, ale i kouřově matové, s čirými nebo černými kameny. V obchůdku s příjemnou prodavačkou jsme strávily asi hodinu a nepřestávaly žasnout.

Takže až někdy náhodou zatoužím po nějakém šperku, bude určitě z chirurgické oceli.

Máte s těmito šperky nějaké zkušenosti? Líbí se vám spíš šperky jednoduché, nebo zdobnější?

Nebo máte radši stříbro a zlato?

Reklama