První příspěvek přišel od čtenářky spavec, která už nespí :) Běda ji vzbudit v nevhodnou chvíli a ještě něco nabízet. Žádné nadávky či sprostá slova, stačí jedna kouzelná věta.

Milá redakce,
tenhle příběh se stal před lety, kdy se éra prodejců nejrůznějšího zaručeně špičkového a pro nás nepostradatelného zboží a služeb teprve rozbíhala, a rozhodně to nebylo v takovém měřítku jako dnes. Měla jsem už s nimi ale přesto nejednu špatnou zkušenost. A abych řekla pravdu, raději si to, co potřebuji, v klidu prohlédnu v obchodě, a teprve tam se rozhodnu, jestli koupím či ne. Takže ani tehdy, ani teď na podobné nabídky nereaguju. 

Spala jsem tehdy po noční směně, když mě vzbudil nejprve zvonek u domovních dveří. Chtěla jsem nejprve dělat, že nejsem doma, že se mi to jenom zdálo, že to zaspím, ale kdepak... 
Zvonek vytrvale zvonil a zvonil, nezbývalo než z postele vylézt. Natáhla jsem na sebe župan a jdu ke dveřím, koho že nám to čerti nesou. Otevřela jsem jen na řetízek, a hned jsem zas málem dveře zabouchla zpátky.
Za dveřmi stály dvě - jak to jen říct a neurazit - prostě tmavší ženštiny neurčitého věku, obtěžkány narvanými taškami a hned na mě spustily: „Nebojte se, mladá pani, nebudete litovat, otevřete! Krásný zboží, no jen koukněte! Jen pro vás, jako dělaný! A skoro zadarmo!“

Jo, říkala jsem si, skoro zadarmo, to známe.

„Ne, děkuju, povídám, já zrovna spím, víte?“ Snažím se je odradit nejprve po dobrém a doufám přitom, že se dovtípí, že přišly nevhod...
 Mám lidi celkem vzato docela ráda, ale když mě někdo násilně probudí, neručím za sebe. 
Jenže dámy zřejmě neslyšely, co jsem říkala, znovu a znovu nabízejí výhodnou koupi dek, které jsou až z bůhví jaké tramtárie čili dovoz, co se u nás neseženou, nemusí se ani prát (no potěš!), dokonale hřejou i v největších mrazech a dokonce mají mít nějaký zázračný vliv i na toho, kdo pod nimi spí a je s nimi přikryt.
„Ne, opravdu ne, děkuju, nemám zájem.“ 
Můj tón je o poznání příkřejší, ale kdepak, je to marný, je to marný, jedna z dam se dokonce snaží vsunout nohu do mezery u dveří a druhá už už vytahuje deku z igelitového obalu.
„Pani, přemlouvá mě znova, takovej kšeft! A vy ho nechcete! Už jsme toho prodaly, lidi nám rvou ruce, tohle jsou poslední, podívejte se, jak jsou kráááásný!“

Nedá se nic dělat, říkám si, budu je muset poslat někam, i když to dělám jen zcela výjimečně a nerada! Tlak se mi zvedá a musím se držet, abych nemluvila sprostě.
A pak mě napadne něco, čím je zaručeně vypudím.

„Říkáte, že jste toho už hodně prodaly?“  Vidím, jak se zaradovaly a těší se na uzavření výhodného obchodu.
„Já totiž nemám vůbec, ale vůbec žádný peníze, víte?“ (Snad mi bude pro jednou odpuštěno, že lžu!, modlím se v duchu). „Ale vy určitě peníze máte a hodně peněz, když jste toho tolik prodaly!  To byste mi mohly nějaký půjčit, ne?  ... Vrátím ... fakt brzo vrátím...!“ 
Volám ještě za nimi, ale to už jen vidím prázdnou chodbu a slyším prásknutí domovních dveří.

Zase nebyl zamčenej vchod, ach jo, proto se dostaly do domu. Ale měla jsem radost, jak rychle babizny zmizely.
Zavrtala jsem se zpátky do peřin a spokojeně jsem chtěla spát dál. Nebylo mi to ale ten den přáno, protože sotva jsem spokojeně usnula, zazvonil telefon. Kamarádka. Koupila si ne krásnou halenku, jak bych čekala, ale Zázračnou utěrku nebo jak se to jmenovalo. A „jenom“ za dvě stovky.
„Hele, fakt,“ přemlouvá mě, „s tím ušetříš! Okna se s tím mejou samy, ani nemusíš použít Iron, nic, no fakt, namočíš hadr do vody a okna se budou blejskat... je prostě senzační, já s tím umyla linku a je jak nová!“
Za dvě stovky, jo? Brblám váhavě a něco mi říká, ať nekupuju.
Ale zase kamarádka není jen tak nějaká cizí ženština a  tak jí věřím, že by mi snad nenabízela něco, co nefunguje.
„Tak jo, povídám, přijď na kafe, ale až odpoledne, teď spím!“
...Zázračnou utěrku jsem koupila. Za měsíc se v ní udělaly díry, takže skončila v popelnici. Za ty peníze jsem čekala, že vydrží víc.
Dobře mi tak! :-))

Od té doby jsem se setkala ještě se spoustou různých agentů, ale u mě mají fakt všichni smůlu. Platí na ně na všechny podle mé zkušenosti jen jedna kouzelná věta: Nemám peníze! 
Nic nevysvětlovat, nenechat sebou manipulovat, nenechat se přemlouvat, a už vůbec nejlepší je cizím lidem neotvírat.
Zvláště když zrovna spíte.

Krásný den bez agentů vám přeje spavec

Pozn.red.: Text nebyl redakčně upraven

______________________

Ano, to obvykle zabere: „Nemám peníze“. Horší však, když vám začnou nabízet i ty peníze :)
Nedejte se!
Děkuji, že jste napsala, pozdravujte kamarádku (snad se už také poučila) a mějte krásný den.
Saša

Téma dnešního dne: Podomní prodejci

  • Máte zkušenosti s podomními prodejci, pojišťovacími agenty, falešnými výběrčími na charitu ad.
  • Naletěly jste někdy?
  • Naletěl někdo z vašich známých a příbuzných?
  • Který typ těchto lidí vás štve nejvíc?
  • Chápete, že dělají svoji práci, nebo vám lezou na nervy?
  • Stáli tito lidé už i neodbytně u vašich dveří?
  • Jak je dokážete slušně vypoklonkovat?

Otázek se nabízí celá řada, obsah vašich příspěvků nechám už zcela ve vaší kompetenci.

Pište na redakční e-mail: redakce@zena-in.cz

Jedna ze čtenářek obdrží pěkný dárek: oční kosmetiku od AVONu a make-up zn. Gabriella Salvete

darecek

Reklama