V příspěvku čtenářky Dante Alighieri se dočtete, že vybrat si střední školu, není vůbec snadné. A i když skončíte na škole, kterou nechcete, může to mít svá pozitiva...

Se vzpomínkou na střední školu, první lásku, ale i na rozbitý počítač přispěla k dnešnímu tématu čtenářka Dante Alighieri...

Že všechno zlé je pro něco dobré, tomu věřím stoprocentně. Na všem, co se mi děje nebo stalo, hledám nějaké ponaučení nebo výhodu. Nic se neděje jen tak a všechno mě má něčemu naučit. Vlastně bych se měla za ty průsery, špatné zprávy a další nepříjemnosti naučit děkovat. Učí mě totiž vyhnout se něčemu daleko horšímu, co by mě třeba mohlo potkat příště.

Jednoznačně tím zlým, co se nakonec ukázalo jako velmi dobrým, byl rozchod s prvním klukem. Každý ví, jak první láska strašně bolí a tenkrát bych snad zaprodala duši, jen aby ten vztah nepadnul. Ale nakonec bylo ukončení z jeho strany tím nejlepším, co se mohlo stát. Kdyby to neukončil on, já bych to neudělala nikdy a dodnes bych byla v evidentně nefunkčním vztahu. A z toho soužití jsem si odnesla i nějaká ponaučení, např. vím, jakýho chlapa nechci (takovýho, jehož slovník se omezuje na: hm, ano, ne, nevím) a taky vím, že v žádném případě už nekývnu na bydlení společně s jakýmikoli partnerovými rodinnými příslušníky. Rovněž jsem zjistila, že si s žádným chlapem nelze myslet, že to bude láska na celý život, byť on tvrdí, že s vámi bude do smrti.

Jako na špatnou okolnost vzpomínám i na svůj výběr střední školy. Zvolila jsem obor, který mě absolutně nezajímal. Ale v 15 jsem nevěděla, co chci, tak jsem byla vděčná za návrh rodičů. A tím velkým pozitivem je, že jsem na téhle škole potkala nejlepší kamarádku. Mimochodem i ona by mohla uvést příklad, kdy něco velmi zlého bylo pro něco dobré. Umřel jí táta v 62 letech a ona tak poznala, co je v životě důležité. Bohužel mnoho z nás si tohle neuvědomuje, dokud ho nepotká podobná tragédie.

Napadají mě i méně zásadní příklady, kdy to zlé bylo pro něco dobré - např. když mi kleknul počítač, uvrhlo mě to do strašnýho stresu, co teď jako budu po večerech dělat. Ale pak jsem zjistila, co všechno můžu dělat a že čas se dá využít daleko líp a nakonec jsem PC nezapínala ani když už byl opraven. Najednou jsem měla uklizeno, navařeno a i něco přečteno. S počítačem mám pocit, že nic nestíhám, je to strašný žrout času.
Nebo když jsem jela se skorotchýní na cvičení a na místě jsme zjistily, že je opět zrušeno, pěkně jsme se rozčílily. Ale místo toho cvičení jsme nakonec šly po dlouhé době na brusle (před pár lety jsem přestala bruslit ze strachu z úrazu) a na cvičení jsme se to jaro/léto už neukázaly, protože nás bruslení strašně chytlo a já se na tom stala skoro závislou.

Přemýšlím i nad tím, proč si celý život musíme kazit prací. No... protože bysme si nevážili volného času a bylo by asi daleko méně příležitostí se na něco těšit. Navíc o sobě vím, že kdybych nemusela vstávat, vstávala bych ve dvě a přicházela tak o většinu dne. Dělala jsem to tak půl roku, když jsem byla nezaměstnaná a nešlo si poručit. A asi proto je tu ta práce - abych žila ve dne!

Dante Alighieri

Pozn. red.: Text neprošel jazykovou korekturou.

Téma 23. ledna 2012: Všechno zlé je pro něco dobré

  • Stalo se vám někdy, že vám něco špatného přineslo i dobré věci?

Pokud je vaše odpověď na tuto otázku kladná, posílejte mi své příběhy jako příspěvky k tématu. Získat za ně můžete společenskou hru Šachy od firmy Albi - tedy hru, ve které i zdánlivě špatná rozhodnutí mohou vést k dobrému výsledku. Vaše příspěvky ať jsou dlouhé alespoň jako tento odstavec textu. Zasílejte je na redakční e-mailovou adresu (viz níže) nejpozději 23. 1. 2012 do 14.30 hodin.

sachy

TÉMATA:
PŘÍBĚHY