Můj přítel už dávno odhalil, že vlastně neumím vařit, ale tento handicap toleruje, protože ví, že mám spoustu jiných předností. A abych mu někdy ukázala, že se se svým nedostatkem dokážu poprat, občas mu uvařím. Co jiného než těstoviny s tuňákem Rio Mare, protože se skutečně osvědčily.

 

 

Možná máte podobný problém: neumíte vařit. Tedy ne, že byste ráda nejedla, ale na vlastní kreace nemáte čas, náladu, ani potřebné zkušenosti. Vaření jste v pubertě považovala za ztrátu času a tento postoj vám jaksi zůstal i do dospělosti. Zatímco ve dvaceti jste byla „cool“, když jste tvrdila, že se vaření neshoduje s principem rovnoprávnosti v dělbě domácích prací, o několik let později se těchto debat raději neúčastníte, abyste ve třiceti zjistila, že se na vás -  když už své stanovisko vysvětlíte - dívají skrz prsty. „Cože, ty nevaříš?“ ptají se mě kolegyně v práci, když zjistí, že ochotně sním všechny jejich zbytky z doneseného oběda, protože mi nostalgicky připomínají dobu šťastného dětství, kdy jsem pravidelně konzumovala skvělá jídla od maminky. A teď, po létech stravování se v rychlých občerstveních a západních bufetech typu KFC se vám už prostě nechce nic měnit. Říkáte si, že váš čas je příliš drahý na to, abyste ho trávila nakupováním surovin, o kterých stejně nic nevíte. Netušíte, kde byste našla dostatečně dobré a přitom jednoduché recepty, a i kdyby se vám to podařilo, jen ztěží budete schopna dvouhodinové práce za plotnou. Navíc stejně víte, že to nakonec zhltnete všechno sama, a to do deseti minut v neútulném prostředí vaší čtyřicetileté a stále ještě nerekonstruované kuchyně. Často si opakujete, že je to jedno, že to uděláte jako vždycky, najíte se venku, protože stejně na nic jiného nemáte čas.

 

Tohle sice obvykle funguje, ale jenom do doby, než si někoho – tedy přesněji řečeno nějakého muže – chcete pozvat domů. Třeba jako nedávno já. Dlouho jsem si nikoho nepozvala. Ne že by mě nenavštěvovaly kamarádky, ale muže, se kterým bych měla vážný záměr, jsem ve svém bytě neviděla už hodně dlouho. Jenomže pak jsem natrefila na jednoho, kterého bych tam viděla docela ráda. Kromě generálního úklidu to ale mimo jiné znamenalo i nakoupit, naplnit ledničku, a především se připravit na možnost, že si situace vyžádá přípravu nějaké lahůdky. Jídla. Nejspíš teplého jídla. A to byl problém, který jsem se snažila oddálit.

 

S objektem mého zájmu jsme se proto dlouho toulali. Chodili jsem po ulicích a veřejných místech, až jsme parky, kavárny, kina, hvězdárny a další zařízení prošli úplně všechny. A když už jsme z toho chození byli oba dva opravdu unavení, uvědomila jsem si, že přišel čas, abych se odhodlala k činu. Abych se nějak rozhodla a konečně mu ukázala, co jsem vlastně zač. Pochopila jsem, že nemá cenu se přetvařovat, že já jsem prostě já, i s celou svou prázdnou ledničkou a nevábnou kuchyní, a přítele jsem po týdnech městské turistiky oficiálně pozvala k sobě domů.

 

Největší obavy jsem pochopitelně měla z potenciálního pohoštění, byla jsem zoufalá a nevěděla si rady. Řešení přitom existovalo. Bylo jednoduché a ve své podstatě geniální, a kdybych se neodhodlala k tomu, že se s problémem svěřím zkušenější kamarádce, z mé známosti by nejspíš nezbylo nic, protože bych o ni díky nekonečným procházkám definitivně přišla. Kamarádka mi ukázala, že i já dokážu připravit vynikající á la italskou večeři, a to s minimální námahou, perfektním výsledkem a neopakovatelnou chutí. Vymyslela pro mě těstoviny s tuňákem, po kterých se adeptovi na vztah mělo tak rozbušit srdce, že ihned pochopí, že lepší než já určitě nenajde.

 

„Nepotřebuješ nic, nic!“ říkala mi kamarádka. „To zvládneš. Jediný, co potřebuješ, je balení kvalitních italských těstovin, které se jen tak nerozvaří, a tuňáka na těstoviny!“ Netušila jsem, že existuje něco takového jako tuňák na těstoviny. Říkala jsem si, že tak bezpracné a jednoduché to určitě nebude, že tuňáka na těstoviny budu muset stejně dochutit, a tím zas všechno pokazím. Kamarádka mě ale vyvedla z omylu: podle jejích slov prý nebudu potřebovat žádný olivový olej, koření nebo další přísady! Musím jen použít značku Rio Mare, která je v tuňácích na těstoviny bezkonkurenční, pak už jen postačí, když uvařím (ne rozvařím) těstoviny a s tuňákem je promíchám. Nakonec už jen přidám sůl, případně pepř, a pokud budu chtít být hodně kreativní, i trošku mozzarely nebo papriky. Všechno ostatní zařídí tuňák na těstoviny, který už všechny potřebné ingredience obsahuje. Rozhodla jsem se pro tuňáka s rajčaty a bazalkou, udělala všechno podle kamarádčiných instrukcí, a - ono to zafungovalo! Italské těstoviny s tuňákem byly na přípravu opravdu jednoduché, skvěle, skutečně skvěle chutnaly a zmíněného sympaťáka přivedly do mé náruče.

 

Můj přítel už dávno odhalil, že vlastně neumím vařit, ale tento handicap toleruje, protože ví, že mám spoustu jiných předností. A abych mu někdy ukázala, že se se svým nedostatkem dokážu poprat, občas mu uvařím. Co jiného než těstoviny s tuňákem Rio Mare, protože se skutečně osvědčily. Přítel mi zas tiše trpí, že mám spíž plnou tuňáků na těstoviny v nejrůznějších příchutích a že v kufru auta pořád vozím tuňákové saláty, které si on nebo já můžeme kdykoli dát jako dobrou svačinku.  

 

 

Jménem všech moderních a nevařících žen děkuji výrobcům tuňáků na těstoviny, mražené zeleniny a popkornu do mikrovlnné trouby. Zároveň doufám, že nabídku svých úžasných produktů budou i nadále rozšiřovat. Recepty na těstoviny s tuňákem, kterými mě moje milá kamarádka vybavila, najdete na jiných místech tohoto webu. Zkuste je – třeba vám stejně jako mně přinesou štěstí. 

 

 

 

Velká soutěž:

Deset čtenářek může získat skvělý balíček výrobky Rio Mare, na kterých si jistě pochutnají!! Každý balíček bude obsahovat tři konzervy tuňáka na těstoviny, příchuť Česnek a feferonky, Puttanesca a S rajčaty a bazalkou! Soutěžit můžete ZDE

 

Reklama