Foto: Shutterstock
Když se ráno budíte unavení, podráždění a s pocitem, že jste celou noc bojovali o kousek peřiny, možná nejste sami. Chrápání, neustálé převalování, rozdílné časy usínání nebo odlišné nároky na teplotu v ložnici patří mezi nejčastější důvody, proč se partneři navzájem připravují o kvalitní odpočinek. A právě proto se v posledních letech začíná stále častěji mluvit o takzvaném spánkovém rozvodu. Navzdory dramaticky znějícímu názvu nemá tento trend s rozpadem vztahu nic společného. Naopak. Pro mnoho párů představuje cestu k lepšímu spánku, větší pohodě a v některých případech dokonce ke spokojenějšímu partnerství.
Co je spánkový rozvod
Spánkový rozvod, anglicky sleep divorce, označuje situaci, kdy partneři nespí pravidelně ve stejné posteli. Mohou mít oddělené postele v jedné místnosti nebo každý vlastní ložnici. Přes den fungují jako každý jiný pár, ale noc tráví odděleně. Ačkoli se o tomto fenoménu začalo výrazněji mluvit teprve v posledních letech, nejde o žádnou revoluční novinku. V minulosti byly oddělené ložnice zejména ve vyšších společenských vrstvách běžnou součástí domácností. Teprve moderní představa romantického vztahu vytvořila obraz partnerů, kteří by měli usínat a probouzet se vedle sebe každou noc. Dnes se však ukazuje, že romantika a kvalitní spánek nemusí vždy kráčet ruku v ruce.
Proč tedy páry volí oddělené spaní? Důvody bývají velmi praktické. Nejčastějším problémem je chrápání. To dokáže partnera budit opakovaně během celé noci a výrazně zhoršovat kvalitu jeho odpočinku. K dalším častým příčinám patří neklidný spánek, kopání, časté převalování nebo noční vstávání. Svou roli hrají také rozdílné biologické rytmy. Zatímco jeden partner chodí spát krátce po desáté večer, druhý si rád čte nebo pracuje dlouho do noci. Jeden potřebuje ke spánku chladnou místnost, druhý by nejraději spal v tropických podmínkách pod dvěma dekami. Někdy jsou důvodem zdravotní komplikace, například spánková apnoe, syndrom neklidných nohou, alergie nebo poruchy spánku. Není proto překvapením, že podle průzkumů stále více párů přiznává, že alespoň občas tráví noc odděleně.
Největší výhodou je samozřejmě kvalitnější spánek. Mnoho lidí po přechodu do vlastní postele popisuje méně nočních probuzení, rychlejší usínání a delší dobu spánku. Některé výzkumy dokonce ukazují, že lidé spící odděleně od partnera získají v průměru desítky minut spánku navíc každou noc. A kvalitní spánek má zásadní vliv na zdraví. Pomáhá regeneraci organismu, podporuje imunitní systém, zlepšuje soustředění a snižuje riziko řady civilizačních onemocnění.
Pozitivní dopad se často projeví i ve vztahu samotném. Nedostatek spánku totiž bývá jedním z největších spouštěčů podrážděnosti, konfliktů a zbytečných hádek. Pokud jsou oba partneři odpočatí, bývají trpělivější, vstřícnější a lépe zvládají každodenní stres. Někteří odborníci dokonce upozorňují, že oddělené spaní může vést i k větší partnerské touze. Blízkost totiž přestává být automatickou součástí každého večera a partneři si na ni musí vědomě vytvářet prostor.
Spánkový rozvod však není univerzálním řešením. Pro mnoho lidí představuje společné usínání důležitý rituál. Večer je často jedinou částí dne, kdy mají prostor na rozhovor, objetí nebo společné zklidnění po náročném dni. Pokud se jeden z partnerů rozhodne pro oddělené spaní bez souhlasu druhého, může to vést k pocitům odmítnutí, osamělosti nebo nejistoty. Některé páry navíc po čase zjistí, že jim společná postel jednoduše chybí. Právě proto se část lidí po období odděleného spaní opět vrací ke společnému usínání.
Nevýhodou mohou být i praktické okolnosti. Ne každá domácnost disponuje druhou ložnicí a ne každý si může dovolit investici do další postele či vybavení pokoje. Než se odstěhujete do vedlejšího pokoje, odborníci doporučují nejprve hledat méně radikální řešení. Pokud je problémem chrápání, vyplatí se navštívit lékaře. Může totiž jít o příznak spánkové apnoe, která představuje zdravotní riziko nejen pro postiženého, ale nepřímo i pro jeho partnera. Pomoci mohou také špunty do uší, maska na oči nebo větší postel. Oblibu si získává i takzvaný skandinávský způsob spaní. Partneři sdílejí jednu postel, ale každý používá vlastní přikrývku. Díky tomu se méně ruší a mohou si lépe přizpůsobit tepelný komfort. Někdy stačí i úprava večerního režimu nebo lepší nastavení ložnice.
Zdroje: Sleep Foundation, AASM, Harvard Health, Today, AASM study
Nový komentář
Komentáře
Tak já jedině společné spaní. Vyhovuje mi to tak. Ale deku společnou to fakt ne. Pamatuji rodiče, jak si večer vždy v posteli povídali
a když ráno nevstávali, tak i ráno.
Můj manžel příšerně chrápal. To snad ani nebyly zvuky lidské. Já jsem večer četla knihy. Někdy i humoristické, někdy jsem se při čtení smála. On nečetl. Vadilo mu moje čtení a hlavně to, že si na tu knihu svítím - pochopitelně - noční lampou. V manželské posteli jsem to s ním vydržela snad půl roku společného soužití. Pak jsem řekla, že toto nebudu snášet. Ani sexuální otrokyně v harému nemusí něco takového snášet, mají svoje komnaty. Upravila jsem si lože v obýváku a tam jsem spala. Nejprve se vztekal. Prý, že, žena je povinna ležet vedle svého muže. Dobře, toto splním, ale až v hrobě. Možná.
Jsme s manželem naprosto spokojení, že spíme každý v jiném pokoji. Můžeme chrápat, číst si, prdět, mrskat se, otevírat a zavírat okno - a ničím z toho nerušíme toho druhého.
Na dovolené, když přespíme u známých, nebo když "svou" ložnici uvolním návštěvě, tak spíme společně. Ale už se těšíme, až se budeme moci zase pěkně roztahovat.
My měli s chotěm společnou ložnici i postel, protože v panelákovém bytě prostě nebylo lepší řešení. Dvacet let jsme to vydrželi, a poté, co jsme učinili dohodu, že se rozejdeme od stolu i lože, jsme koupili garsonku, kam se manžel přestěhoval. Od té doby mám pro sebe místnost i postel a už nikdy jinak. Jo, přespání na jednu noc, dobře. Pár nocí v hotelu ve dvoulůžkovém pokoji, to se taky dá. Ale už nikdy bych nechtěla trvale sdílet s kýmkoli lože v téže místnosti. Stačilo. A skutečně nepochopím ty případy, kdy mají ti lidi i společnou přikrývku. To se přece absolutně nedá takhle spát, když se mám furt s někým tahat o deku. Jo, v kritických podmínkách, třeba v Arktidě, kdy si člověk zachrání život tím, že sdílí tělesné teplo, budiž. Ale kolikrát se tohle člověku stane?
Takže za mě jedině oddělené ložnice, mít svůj klid a soukromý prostor je k nezaplacení.