Jak bylo včera uvedeno, severní Španělsko je charakteristické poměrně rozvinutou průmyslovou výrobou. A právě ta činí z této oblasti poměrně nebezpečné území. Jádrem problémů, které sahají daleko do minulosti, je spor mezi baskickým etnikem a španělskou vládou o uznání nezávislosti Baskicka.
Pravdou je, že Baskové zde mají určitou autonomii, ale ta je z pohledu Basků nedostatečná.

Český turista jistě nepřehlédne dvojjazyčné názvy měst, např. Vitoria Gasteiz – Donostia. Odpor Basků vůči Španělské moci je zde patrný na první pohled.
Španělské názvy měst jsou ilegálně přetírány nebo přestříkávány, na balkonech visí baskické vlajky, téměř všechny zdi budov jsou posprejovány nápisy ETA GORA. V restauracích visí fotografie odsouzených organizátorů a realizátorů pumových útoků a zdejší obyvatelstvo je chápe jako národní hrdiny.

Rozhodně se zde nedoporučuje diskutovat na téma separatistických aktivit Basků, či dokonce odsuzovat teroristické akce organizace ETA!!

Určitou autonomii, kterou zde Baskové mají, český turista zaregistruje také podle místních policistů: kromě ve Španělsku běžné policie, která se zde jmenuje Guardia Civil, je v Baskicku ještě policie baskická. Guardia Civil používá zelené uniformy, baskická policie má modré kalhoty a červené svetry.

Na pobřeží Atlantiku lze také samozřejmě nalézt příjemné místo, kde je možné strávit příjemnou dovolenou, ovšem s teplým středomořím to nelze porovnat.
S přihlédnutím k riziku, že se při toulkách po Bilbau nebo jiném baskickém městě budete zrovna procházet kolem zaparkovaného automobilu, který je nacpaný výbušninou, asi nebude severní Španělsko turisticky atraktivní lokalitou.

Českého turistu – motoristu je nutno upozornit ještě na další rizika. Ne politická, ale kriminální. Jak bylo již dříve uvedeno, ve Španělsku, zejména pak v jeho jižní části jsou nepřehlédnutelným etnikem osoby původu marockého.

Marokánci představují hlavní bezpečnostní problém. Jedná se především o osoby, které ve Španělsku žijí ilegálně a páchají drobnou kriminalitu. Při jejich velkém počtu se však v globále jedná o kriminalitu takového rozsahu, se kterou se potýká i policie, a to bez valných úspěchů. Marokánské komunity vytvářejí vysoce organizované skupiny, které se soustředují především na okrádání turistů, vykrádání vozidel i kamionů, kapesní krádeže a další.
Po té, co turista oznámí policii, že byl okraden, vykraden nebo přepaden, policie s ním celou věc sepíše, a většinou poškozenému naznačí, že naděje na dohledání odcizených věcí je planá. Popisovaná rizika hrozí především v okolí Valencie a v oblastech jižně od Valencie.

Nebezpečí vykradení vozidla nebo karavanu může hrozit ve větších městech, jako např. na čerpacích stanicích v Barceloně. Zde, i ve Valencii, operují organizované skupiny tipařů a zlodějů, kteří samozřejmě využívají místní neznalosti a jazykové bariéry turistů.
Ponechávat zde na těchto místech vozidlo nebo karavan bez dozoru, se nemusí vyplatit.
V okolí Valencie potom spát na opuštěném místě v karavanu je hazard se životem.

Zloděje totiž vůbec neodradí, že turista spí ve voze, které je vytipováno k vykradení.
V každém případě se vyplatí neponechávat ve voze osobní doklady a peníze, či jiné cennosti. Vozidlo je naprosto nutné zamykat, a to platí i v případě, že vystoupíte od volantu a půjdete do kufru vašeho vozu. Pokud zastavíte na čerpací stanici a půjdete se zeptat obsluhy na další cestu, je nutné vozidlo uzamknout a vzít s sebou zavazadlo se všemi důležitými věcmi – penězi, cennostmi a osobními doklady.
Podcenění těchto zásad může znamenat předčasné ukončení dovolené a ošklivé vzpomínky.

Turistická letoviska, řízené pláže, kempingové a karavanové tábory a obdobná zařízení, jsou většinou oplocena, mají vlastní personál a ochranku, která do tohoto prostoru nevpustí nepovolanou osobu.
V případě individuální turistiky lze tato zařízení jen doporučit.

Španělsko z pohledu českého občana a jeho peněženky, je zemí, kterou v mnoha rovinách lze považovat za velmi příznivou. Má totiž v ekonomice mnoho společného s Českou republikou a tato skutečnost se samozřejmě projevuje i v oblasti turistického ruchu.

Jak už bylo naznačeno, některé věci je možné zakoupit dokonce levněji než u nás. (Jedná se především o alkoholické nápoje a některou spotřební elektroniku).

Individuálnímu turistovi nebo turistovi v rámci hromadného zájezdu se nevyplatí vozit s sebou do Španělska, tedy doslova přes půl Evropy, jídlo a pití na celou dobu pobytu, tak, jak jsme zvyklí např. při cestách do Itálie.
Pokud půjdete do obchodu typu supermarketu s potravinovým zbožím a přepočítáte kurz eura na českou korunu, zjistíte, že rozdíly nestojí za ty kufry jídla a pití, které jste vláčeli celou strastiplnou cestu.
Samozřejmě, že i ve Španělsku je nutné naučit se nakupovat. Zpravidla se nevyplatí kupovat základní potraviny v malém krámku uprostřed zóny hotelů, ale zjistit si supermarkety vyskytující se na periferii města vašeho turistického pobytu.
Pochopitelně platí, čím nižší koncentrace turistů s naditými peněženkami, tím levněji. Podobné zásady platí i při výběru restaurace.

Obvykle lze v malém baru při opakované návštěvě navázat s obsluhou nebo majitelem přátelský kontakt a je možné úspěšně vyjednat také drobnou slevu např. na sklenici piva nebo vína.
Španělé jsou národem jižanským, tedy temperamentním, ve srovnání s Itálií však poněkud klidnějším. Místní obyvatelé se jistě budou živě zajímat o zemi, ze které jste k nim přijeli. To platí především pro oblasti, které nejsou turisticky tak exponovány.
Prohlížení rodinného alba, listování v automapě vaší cesty do Španělska nebo ukázka fotografií české krajiny, vám zaručeně nakloní místní štamgasty, kteří vám i rádi zaplatí skleničku vína.

Ve Španělsku se (pochopitelně vedle španělštiny) domluvíte italsky a částečně anglicky, komunikace světovou němčinou, tu však naprosto selhává.
Je to dáno také tím, že Španělé mají dlouhou paměť v souvislosti s fašistickým režimem generála Franka a druhou světovou válkou.

Závěrem je možné říci, že Španělsko je pro Čecha v mnoha ohledech ideální turistickou zemí. Není zde draho, Češi tu nemají pověst žebráků a koupání ve Středozemním moři při teplotě 27 stupňů Celsia je fantastickým zážitkem.
Nevýhodou se může jevit poměrně daleká cesta. V této souvislosti je nutné upozornit v případě individuální turistiky, že nejkratší cesta přes Francii směrem na Barcelonu je dlouhá 880 kilometrů a celá vede po dálnicích. A právě francouzské dálnice patří mezi nejdražší v Evropě. Asi právě proto je lepší využít hromadnou přepravu luxusním autokarem.

Pokud si vezmete při svých cestách alespoň některé informace z tohoto elaborátu k srdci, můžete předejít řadě nepříjemnostem.
Ale to není jen případ Španělska - i v jiných zemích, kam jezdíme za turistikou, hrozí různá nebezpečí a rizika. Buď se je naučíme včas rozpoznat a předcházet jim nebo se naše dovolená může změnit v nepříjemné drama.
Já sám jsem byl ve Španělsku asi osmdesátkrát a psal jsem jen o tom, co jsem sám prožil a na co jsem si sáhl.

Takže šťastnou cestu a příjemný pobyt!!  

        
TÉMATA:
ZAHRANIČÍ