Španělsko je mezi Čechy velmi populární zemí, jakoby stvořenou pro příjemné prožití dovolenkových dní. Od roku 1989, kdy se staly cesty do této země dostupné všem našim občanům, navštívily Španělsko desetitisíce (spíše statisíce a dost možná i ..?) z nás. Zdá se tedy, že o něm víme všechno... Nebo ne?

Turisticky nejznámější oblastí Španělska je pobřeží Středozemního moře - od španělské vesničky Figueres až po jižní hranici s Portugalskem v oblasti města Huelva.
Pro nás (jako Čechy) je z ekonomického hlediska asi běžnější oblast severně od Barcelony až po Valencii. Je tu celá řada letovisek, kempů, chatových či karavanových táborů nebo hotelů a lze konstatovat, že i pro standardní českou rodinu nemusí týdenní či čtrnáctidenní pobyt představovat nesplnitelný sen.
V oblasti jižně od Valencie, tedy v oblasti Alicante, Cartageny, Almerie až po Gibraltar je samozřejmě také hustá síť plně uspokojující potřeby turistického ruchu, ale převážně tu již najdeme spíše turisty ze západních zemí Evropy.
V této oblasti je také o něco levnější běžné spotřební zboží, i když pro českého občana je  výhodnější oblast severně od Valencie, protože součástí ceny takovéhoto turistického pobytu je i cena za dopravu.

Pokud budeme hovořit o turisticky méně exponovaných oblastí Španělska z hlediska českého turistického ruchu, je asi nejzajímavější Andalusie, tedy nejjižnější provincie Španělska. Jedná se o oblast přibližně od Murcie až po Huelvu, tedy až k hranici s Portugalskem.
Hlavní město je Sevilla (trochu "opáčka" ze zeměpisu). Za zmínku a rozhodně za návštěvu stojí město Granada.
V celém jižním Španělsku na první pohled dominuje arabský stavební styl, který je pozůstatkem z dob marocké okupace tohoto území. Obyvatelstvo je z velké části zastoupeno etnickými Španěly, ale poměrně velkou etnickou menšinu zde představuji etničtí Marokánci.

Taky z tohoto důvodu tady můžeme spatřit názvy měst psaných nám dobře známou latinkou a zároveň arabštinou, tzv. „sypaným čajem“. Arabský vliv je také patrný i z názvů (např. El Ejido).

Tahle oblast je z hlediska národohospodářského pro Španělsko velmi důležitá, protože právě tady se nachází ona příslovečná zahrada Evropy. V podstatě si to můžeme představit jako jeden souvislý igelitový skleník, který se táhne kolem moře od Malagy až po Murcii. Zdejší subtropické klima a skleníkové zemědělství umožňuje prakticky nepřetržitou zelinářskou produkci, která obrazně stačí k nakrmení celé západní části Evropy.
Právě z této oblasti pocházejí takové druhy ovoce a zeleniny jako např. papriky, melouny, víno, saláty, rajčata a celá řada dalších exkluzivních plodin. V oblasti Huelvy jsou produkovány jahody. Oblast severně od Valencie až po Barcelonu je zemědělsky charakteristická produkcí citrusových plodin.

Pro každého návštěvníka z našich zeměpisných šířek určitě bude příjemným zážitkem zastavit při cestě autem (i autobusem) u čerpací stanice nebo parkovišti u takového citrusového pole, usednout pod pomerančovník a do sytosti konzumovat pomeranče houpající se nad hlavou.

V Andalusii je subtropické klima a teploty zde mnohdy dosahují 35 stupňů Celsia. Pokud se rozhodnete v této oblasti strávit dovolenou, zvažte pečlivě, zda je pro vás vhodné sem jezdit v době největších veder - v červenci a srpnu. Pravděpodobně stejně většinu dne strávíte v klimatizovaném hotelu či bungalovu...

Pokud budeme projíždět touto oblastí od Gibraltaru, tak sám Gibraltar s pevností chránící průliv z Atlantického oceánu do Středozemního moře v Algeciras je další zastávkou, která by se rozhodně neměla vynechat. Za procházku rozhodně stojí historická část města Almería.
Pokud jedeme po dálnici E15, zjeví se fantastický pohled na Almerii. Tato dálnice je vedena horským masivem nad mořem a město je jako na dlani se svým přístavem. Komu se tento pohled naskytne poprvé, uvědomí si, že dostat se do těchto končin, snášet nepředstavitelné horko a další útrapy daleké cesty, stojí za to.

Murcia byla v minulosti důležitým správním střediskem jižního Španělska a ovanutí jejím historickým dechem stojí určitě také za zastavení. Poměrně neznámá, ale o to krásnější, je oblast městečka Alcoi severně od Alicante. Jedná se unikátní skanzen.
Pokud se rozhodnete Alcoi navštívit, musíte překonat dlouhé a strmé stoupání z E15, prakticky z nulové nadmořské výšky až do téměř jednoho tisíce metrů. Sama Alcoi je město zatesané do strmých skalních masivů a návštěva rozhodně zůstane navždy zapsána v paměti návštěvníka.

Pro českého turistu, který se v této oblasti jižního Španělska bude pohybovat vlastním vozem bude důležitá informace o silnicích, tak tedy:
Jediná a nejpohodlnější cesta je již zmíněná E15. Je to silnice dálničního typu, minimálně dvouproudová v jednom směru jízdy, uprostřed dělená středovým pásem se svodidly. Trošku komplikovanější začne být situace v oblasti Motril, kde v důsledku těžkého skalního terénu zůstala obyčejná silnice. E15 je od Gibraltaru k Malaze zpoplatněna turniketovými platidly, které jsou takřka shodné s platidly na francouzských nebo italských dálnicích. Lze platit platebními kartami nebo hotově - informační tabule přehledně znázorňují všechny typy platebních karet, kterými lze bezhotovostně platit poplatky za průjezd dálnicí. Od Malagy až po Alicante je dálnice E15 bez poplatku.

Pokud se budeme chtít vyhnout zpoplatněným částem této klíčové dálnice, musíme stále sledovat národní silnici č. 340. Stejně tak jako E15 vede od Gibraltaru podél pobřeží až na francouzskou hranici v La Jonquera, tak ji po celou dlouhou trasu kopíruje právě caraterra 340. Tato „nacionálka“ bude mít pro českého motoristu velký význam. Zřejmě ji totiž použije mezi hraniční La Jonquera až po Alicante. (Právě zde je dálnice E15 zpoplatněna.).

Nutno podotknout, že poplatky za španělské dálnice jsou ve srovnání s francouzskými dálnicemi podstatně nižší, ale proč zbytečně vyhazovat peníze, když souběžná třistačtyřicítka je velmi kvalitní komunikace, navíc vedoucí celou řadou zajímavých míst?

Jedná se o to, že prakticky tato nacionálka vede téměř přes všechna významná španělská letoviska. Jsou na ní sjezdy do přilehlých měst, kde jsou zase supermarkety obdobné našim, kde lze nakoupit (a to některé zboží dokonce levněji) než v českých megaobchodech.
Asi jedinou nevýhodou „třistačtyřicítky“ je to, že je takřka ve dne v noci zatížena mezinárodní kamionovou dopravou. Přetlak v kamionové dopravě totiž způsobil to, že v rámci šetření nákladů, se kamiony vyhýbají placeným dálnicím a právě „třistačtyřicítka“ je jedinou komunikací, kterou kamiony využívají.

Za zmínku stojí malé městečko Cambrils. Najdete ho na třistačtyřicítce asi 20 km jižně pod Tarragonou.
Zde je čerpací stanice SHELL, která je spojená parkovištěm s restaurací. Po natankování pohonných hmot obsluha vyplatí odměnu motoristovi v hotovosti. Obecně platí: čím víc natankuješ, tím dostaneš víc peněz na ruku. Tyto peníze vzápětí zhodnotíte v přilehlé restauraci. Nejedná se však o obyčejnou restauraci!!

Jsou tu švédské stoly a za paušální poplatek, který není větší než 300 Kč (v kursu k EURu) si můžete dopřát to, co jste dosud v životě pravděpodobně nezažili.
Na stolech si můžete brát naprosto volně a neomezeně libovolná množství ústřic, chobotnic, krabů, raků, škeblí a dalších darů moře, které si člověk jen dokáže představit. Dále si tu namixujete zeleninové a ovocné saláty a marně budete pátrat po něčem, co vám bude chybět.
Pokud bude mít chuť na steak, můžete vybírat asi z patnácti druhů masa. Obsluha vám vybrané maso upeče na otevřeném ohni. Jako zákusek si můžete dopřát všeho od čokoládových jednohubek až po několikapatrový dort. Je jisté, že pokud by jste se rozhodli od každého ochutnat, lidské tělo takové množství prostě nepozře.
V ceně je k tomu ještě zahrnuta láhev červeného vína a láhev vody. Nikdo na vás netlačí a jednoduše jíte, dokud neprasknete.

Není divu, že tato restaurace je velmi využívána českými řidiči kamionů, kteří zde čerpají naftu a následně se nepředstavitelně přejídají. Občas je tu pak možné spatřit zvracejícího řidiče, který to u švédských stolů nezvládl.

Z pohledu turistiky je Španělsko zajímavé především svou přímořskou oblastí se Středozemním mořem. Samozřejmě je zde také celá řada dalších míst, jako např. hlavní město Madrid, jihozápadně od Madridu historický skvost Toledo, baskická Pamplona se svými býčími dostihy v uličkách města a celá řada dalších zajímavých míst.

Je však nutné upozornit, že do všech těchto míst z turisticky exponovaného přímoří je cesta poměrně dlouhá, řádově stovky kilometrů. Všechna větší města jsou spojena velmi kvalitní silniční sítí a nutno konstatovat, že právě v této oblasti silniční infrastruktury ve Španělsku je cítit silná finanční injekce Evropské unie.

Pokud jsme výše hovořili o hlavní turistické tepně E15 nebo také A7 a s ní souběžnou „nacionálkou“ č. 340, musíme se rovněž zmínit o tom, že do Španělska lze cestovat také po západní silniční tepně přes Pyreneje, a to po dálnici A63 z Bordeaux v jihozápadní Francii do španělského pohraničního města Irůn s návazností na další významná města v Baskicku, jako např. San Sebastian, Bilbao, Vitorii Gasteiz, Pamplonu a další. Tato trasa je také využívána jako tranzitní pro cesty do Portugalska.

Turistická využitelnost severního Španělska je ale pro českého občana poměrně malá. Ale neklesejte na mysli, prostě si vyberete jinou destinaci.

 

A zítra si povíme, čemu se ve Španělsku vyhnout.

      

             
Reklama