Španělská princezna Isabela byla třicet let zasnoubena s Rudolfem II. Škoda, že se českou královnou nakonec nestala…

Nejdříve se muselo počkat, až Isabela povyroste. Když se tak stalo, čekalo se znovu - že se Rudolf vyjádří. Jenže ten se k ničemu neměl. Léta ubíhala a Isabela stále čekala. Tak nějak se stále věřilo, že k sňatku dojde, nikdo o něm nepochyboval. Jenže Rudolf se stále na něco vymlouval, sňatek oddaloval, až se po dlouhých letech ukázalo, že se vlastně ženit vůbec nechce!

Patnáctiletý Rudolf při pobytu ve Španělsku
Foto: Alonso Sánchez Coello, Public domain, via Wikimedia Commons

Isabela byla nejmilejším dítětem španělského krále Filipa II., jediného legitimního syna císaře Karla V.  Pocházela z otcova třetího manželství s francouzskou princeznou Alžbětou z Valois. Ta zemřela velmi mladá při porodu, když byly Isabele dva a její sestřičce jeden rok. Filip se oženil ještě počtvrté, tentokrát opět v rámci rodiny – jeho vyvolenou se stala jeho o dvaadvacet let mladší neteř Anna Habsburská, tedy sestra Isabelina „snoubence“ Rudolfa. Není zrovna jednoduché se v těch příbuzenských vztazích orientovat. Nicméně byla to šťastná volba. Anna se ukázala být milující maminkou svým malým nevlastním dcerkám. Během deseti let manželovi porodila dalších pět dětí, z nichž přežilo jen jediné. Poslední porod zaplatila životem. Filip ji přežil o 18 let, ale znovu se už neoženil.

Mladá  Isabela Clara Eugenie
Foto:Alonso Sánchez Coello, Public domain, via Wikimedia Commons

Ale vraťme se k Isabele. Na svou dobu to byla žena mimořádně schopná, vysoce vzdělaná a jazykově nadaná. Uvádí se, že hovořila osmi jazyky. Jako jediná směla otci pomáhat vládnout, což se jí v budoucnu nesmírně hodilo. Koncipovala některé důležité listy a byla nepostradatelná coby překladatelka. Navíc byla po své matce velmi pohledná, nezdědila žádné „špatné“ habsburské geny či nemoci. A stále byla s Rudolfem zasnoubená, sňatek byl brán jako hotová věc. Nutno ale říci, že Isabelin otec neponechával nic náhodě a spřádal mezitím i sňatkové plány v Anglii a Francii. Bohužel neúspěšné.

V roce 1598 je to už na Filipa II. příliš! Ruší dceřino zasnoubení. Isabele je už 32, musí jí co nejdřív najít nového ženicha! A najde! Nemusí chodit daleko. Stává se jím Rudolfův mladší bratr Albrecht, tedy další bratranec. Byl údajně do Isabely už dávno zamilovaný. Tomu sice byla naplánována církevní kariéra – stal se toledským arcibiskupem, ale papež mu problémy nedělá. Zbaví ho všech církevních závazků a dá povolení ke svatbě.
Svatby se ovšem Isabelin otec Filip II., který dal dceři věnem Španělské Nizozemí, už nedožije. Před smrtí ale stihl ještě jasně stanovit podmínky. Isabela a Albrecht měli vládnout společně a vládu měli jednou převzít jejich potomci. Pokud by je neměli, území se mělo vrátit pod přímou svrchovanost španělské koruny.

Albert a Isabella Clara Eugenia, dílo anonymního mistra ze 17. století podle originálů Franse Pourbuse mladšího.
Foto: After Frans Pourbus the Younger, Public domain, via Wikimedia Commons

Po svatbě, která se konala na jaře 1599, odjíždějí manželé do své nové vlasti, kde vládnou jako suverénní panovníci. Manželství, byť vzniklo z nouze, se ukázalo jako velmi šťastné. Na rozdíl od většiny tehdejších politických svazků bylo harmonické a plné hlubokého vzájemného respektu. Isabela i přes na svou dobu vysoký věk ještě stihne v rychlém sledu porodit tři děti, dva syny a dceru, které však všechny - k žalu rodičů - bohužel záhy umírají. Ani to manžele nerozdělilo, ba naopak!

MOHLO BY SE VÁM LÍBIT:

Eleonora Portugalská vyrostla v luxusu, jako římská císařovna ale strádala materiálně i citově

Vláda Isabely a Alberta ve Španělském Nizozemí byla úspěšná, i když se zpočátku neobešla bez problémů. Manželé museli čelit válce proti generálním stavům, v níž dokázali prosadit dvanáctileté příměří se Spojenými provinciemi, které se odtrhly od Španělského Nizozemí již dříve, s čímž se kdysi Isabelin otec Filip II. těžko smiřoval. Albrecht s Isabelou dávají do pořádku ekonomicky vyčerpanou zemi, opravují zničené církevní i veřejné stavby a nastartují řadu ekonomických reforem. Isabela zdánlivě ustupuje do pozadí, aby to vypadalo, že vládne Albrecht, ale skutečnost je taková, že o všem rozhodují společně. Ostatně Isabela získala dostatečnou průpravu už u svého otce.
Na rozdíl od labilního a podivínského Rudolfa II. byl jeho bratr Albrecht klidný a loajální muž. Isabela to s ním rozhodně vyhrála, představoval pro ni stabilitu a bezpečí. Když v roce 1621 po dlouhé nemoci zemřel, byla naprosto zdrcená. Okamžitě si ostříhala vlasy, začala nosit tmavý řeholní šat a až do své smrti na manžela nepřestala vzpomínat. Jako generální místodržitelka vládla ještě sama dalších dvanáct let.

Albert a Isabella navštěvují výstavu obrazů Jana Brueghela staršího a Hieronymuse Franckena II.
Foto: Walters Art Museum, Public domain, via Wikimedia Commons

Vláda Isabely a Alberta ve Španělském Nizozemí vešla do dějin jako Zlatý věk. Manželé milovali umění, vědu a architekturu, společně vybudovali z Bruselu kulturní metropoli Evropy. Ve svém paláci vytvořili rozsáhlou sbírku obrazů, stali se mecenáši talentovaných umělců. Oblíbili si Pietera Bruegela mladšího, ale zejména Petera Paula Rubense, které pravidelně podporovali. Rubens se stal nejen dvorním malířem, ostatně všechny Isabeliny portréty z pozdější doby pocházejí právě od něj, ale byl zaměstnán i jako “tajný diplomat“. Isabela v něm totiž objevila geniálního a všestranně vzdělaného vyjednavače se znalostí mnoha jazyků. Postupně ho pověřovala důležitými státními úkoly. Jako slavný umělec měl ideální záminku cestovat po evropských dvorech, aniž by vzbuzoval podezření z nějakého politického vyjednávání či špionáže.

Rubensův úspěch spočíval nejen v jeho diplomatických schopnostech a šarmu, ale základem bylo jeho renomé skvělého malíře. Panovníci ho vítali jako celebritu a chtěli po něm samozřejmě portréty či velká plátna. Trávili s ním dlouhé hodiny při pózování v ateliéru a tam byla příležitost mezi čtyřma očima k neformálnímu probírání politických záležitostí. Mimořádně úspěšné byly Rubensovy mise v Madridu a v Londýně, kdy se mu podařilo dojednat mír mezi oběma zeměmi. Díky nim byl povýšen do šlechtického stavu v Anglii i ve Španělsku. Jeho devízou bylo, že se dokázal pohybovat napříč znepřátelenými panovnickými dvory. To vysvětluje takové množství Rubensových portrétů korunovaných hlav tehdejší Evropy. Pro Isabelu byl nepostradatelný také proto, že se nedal nikým koupit a byl naprosto loajální.

Portréty manželů od Rubense
Foto: Workshop of Peter Paul Rubens, Public domain, via Wikimedia Commons

Isabela měla i mimořádný obchodnický talent. To poznal i její manžel, který jí dal v obchodních záležitostech volnou ruku. Zasloužila se o vznik a rozvoj Východoindické společnosti, označované též jako Nizozemská Východoindická společnost. Ta do Evropy ve velkém dovážela vzácné koření, drahé kameny, exotické dřevo i další produkty z oblasti Cejlonu a Indonésie. Společnost nejen podporovala, ale stala se i její akcionářkou a nesmírně tím zbohatla.
Tato mimořádně schopná, respektovaná a na svou dobu veskrze moderní žena, zemřela v prosinci 1633. U nás moc známá není. Škoda, že se s ní Rudolf II. neoženil. Možná by se jeho život i České království vyvíjely úplně jinak. Jenže historie nezná kdyby…
 
Zdroje info: Brigitte Hamannová: Habsburkové, 1996, Jaroslav Čechura a spol: Královská trilogie, 2007, Wikipedie

MOHLO BY SE VÁM LÍBIT:

Některé české královny byly mimořádně plodné. Marie Španělská přivedla na svět také 16 dětí podobně jako o dvě století později Marie Terezie …