I když pocházela z britské královské rodiny, své tchyni, španělské královně Marii Christině se jako nevěsta pro jejího jediného syna a dědice trůnu vůbec nezamlouvala. Tím hlavním důvodem byla obava z hemofilie, kterou dcery a vnučky královny Viktorie skrytě přenášely na své mužské potomky. Ti potom mohli zemřít na vnitřní krvácení po zcela banálních zraněních. Nutno říci, že obava to byla oprávněná…

Malá princezna, které nikdo neřekl jinak než Ena, se narodila na Balmoralu v roce 1887 nejmladší dceři královny Viktorie Beatrix. Enin otec Jindřich z Battenbergu se nakazil při britské expedici tyfovou horečkou a zemřel v Africe, když bylo Eně devět let. Po jeho smrti se Beatrix i s dětmi vrátila do Londýna ke dvoru. A protože byla nejmladší Viktoriinou dcerou, tak se počítalo, že se o svou královskou matku v jejích posledních dnech tak trochu postará.

Když v roce 1901 zemřela babička Viktorie, bylo Eně čtrnáct let. Vyrostla v krásnou a patřičně vzdělanou dívku. V roce 1905 se seznámila s mladým španělským králem Alfonsem XIII. Ten se narodil jako pohrobek a králem se stal již v den svého narození 17. května 1886. Do jeho plnoletosti vládla jeho matka, již zmíněná královna Marie Christina, narozená v Židlochovicích a pocházející z rodu habsbursko-lotrinského. Alfonso po dosažení plnoletosti absolvoval – jak bylo u mužů jeho postavení obvyklé – proceduru výběru nevěsty. Ta spočívala v tom, že navštívil několik významných evropských dvorů a prohlédl si případné kandidátky. Ze všech se mu nejvíce zalíbila právě Ena.

Foto: Wikipedia

Přes počáteční nesouhlas své matky si nakonec sňatek prosadil, i když Ena byla protestantkou. Ta konvertovala ke katolictví, což byla důležitá podmínka. Zpočátku se zdálo, že bude vše zalité sluncem. Jenže hned začátek manželství byl poznamenán velkou tragédií.

Velkolepá svatba se uskutečnila v Madridu 31. května roku 1906. Po oddacím ceremoniálu jeli novomanželé v otevřeném kočáře taženém osmi koňmi vyzdobenými madridskými ulicemi, v nichž se údajně nacházelo na 300 000 diváků. Asi dvě stě metrů před královským palácem se průvod na moment zastavil a v tu chvíli dopadla kousek od kočáru velká svatební kytice, kterou někdo hodil dolů z jednoho z balkonů. Okamžitě se ozvala rána – v kytici byla bomba. Manželům se jako zázrakem nic nestalo. Uvádí se ale, že si atentát vyžádal 37 mrtvých a víc než sto těžce zraněných. 

Ne, to nebyl dobrý začátek! Ena dlouho nedokázala překonat trauma ze své krvavé svatby a její manžel jí v tom nijak nepomohl. Když se v roce 1907 narodil první syn, a tedy případný následník Alfonso, zjistila se u něj hemofilie. S tím se král těžce smiřoval a ještě hůře jeho matka, která to předvídala. A tak v manželství nastaly velmi brzy velké problémy.

Ena se svými dětmi. Foto. Wikipedia

Přesto se rodily další děti. Celkem jich Ena porodila v těsném sledu za sebou sedm – v letech 1907-1914 pět synů a dvě dcery, všechny krásné jako obrázek. Ze všech synů byl ovšem zcela zdravý jen jediný! Jeden zemřel hned po porodu, dva měli hemofilii a jeden syn byl po nezdařené operaci vnitřního ucha prakticky celý život hluchoněmý. Kruté jak pro děti, tak i pro jejich matku.

Jestliže si Ena myslela, že dětmi si manžela udrží, opak byl pravdou. Prvotní zamilovanost a velká láska byla ta tam a Ena se napříště musela vyrovnávat s manželovou permanentní nevěrou. Alfonso si užíval radosti života a jeho milostné avantýry se staly příslovečnými. Nemusely to nutně být jen aristokratky, spokojil se i s herečkami nebo vychovatelkami svých dětí. Zplodil celý zástup nemanželských dětí, oficiálně se sice uvádí jen šest, ale jejich přesný počet není znám. A tito potomci byli všichni zdraví!

Vztahy mezi královskými manželi se brzy ustálily na bodu mrazu. Prakticky každý žil svým životem. Jen málokdy se objevili spolu na veřejnosti. A taková to zpočátku byla láska. Jenže rozvod nepřipadal v té době v katolickém Španělsku v úvahu.
Když v roce 1931 zvítězili ve volbách republikáni a byla vyhlášena tzv. druhá republika, král i s celou svou rodinou bez formální abdikace zamířil do exilu. Jejich cesta vedla nejdříve do Paříže a pak do Říma. Tady se manželé dohodli, že budou žít odděleně. Alfonso zůstal v Římě a Ena odjela do Londýna. Když ve Španělsku vypukla občanská válka, v níž zvítězil generál Franco, který zavedl vojenskou diktaturu, odjela Ena z politických důvodů raději do neutrálního Švýcarska do Lausanne. Jejím manželem byl stále španělský král, který se snažil o návrat na trůn.

Spolu se Alfonso s Enou setkali v roce 1938 na křtinách jejich prvorozeného vnuka Juana Carlose, který se stal po ukončení diktatury generála Franka v roce 1975 španělským králem. To už Alfonsovi zbývaly jen tři roky života. Zemřel na anginu pectoris v roce 1941 v římském exilu, když předtím formálně odevzdal trůn, kterého se nikdy oficiálně nevzdal, svému synovi Juanovi.

Královna Ena se do Španělska poprvé od odchodu do exilu podívala až v roce 1968. Tehdy se účastnila křtin svého pravnuka Felipeho, současného krále, který vládne od roku 2014 jako Felipe VI. Přála si, aby bylo ve Španělsku restaurováno království. Toho se ale nedožila. Zemřela v roce 1969 v Lausanne v úctyhodném věku 82 let…
Na našem webu jste si mohli přečíst i o těchto zajímavých ženách: 

Reklama