Miluji nedělní rána, ačkoliv jsem nikdy nedostala snídani do postele. Hřeje mě ta představa, že nemusím vstávat, že jen na chvilku mě probudily sluneční paprsky a ne protivný zvuk budíku. A dám si snový nášup.
Vybavím si něco hezkého, a pak si o tom nechám zdát. Baví mě rozehrát příběh a počkat si na sen, jak to dopadne. Občas si sny sice nepamatuji, ale to bývá prý v případě, kdy to není důležité.
Nedělní spánek úplně jinak chutná než ten na pondělní ráno, kdy se pak obrazu v zrcadle ptám: A spaly jsme vůbec? Vidět to tedy není! Ledová voda do obličeje a masáž ledovými kostkami zaručeně zabírá. Tedy v létě. Za zimních pondělků takovou odvahu nemívám. To si namočím oba ukazováčky do vlažné vody a vytřu si ospalky. Ve středu už usínám za chůze. Kamarádka si do mě dloubne - cos dělala v noci?! Kéž by, postesknu si. Už ani ten přerušovaný spánek není, co býval. Vyspat se tak do syta, kdy člověk vyskočí jak v reklamě na obě dvě, ladně samozřejmě, a má pocit, že ten den všechno půjde jak po másle.
Pátrala jsem na internetu, protože ten ví vše, o dokonalém, sytém spánku. Vyvětrala jsem, převlékla ložní povlečení, kterému jsem vetkala vůni uklidňující, levandulovou, před spaním jsem vypila velký hrnek teplého mléka se lžičkou medu. Zalehla v dobu pro mě nezvyklou, ale odborníky na spánek doporučovanou – před půlnocí. S hlavou v polštáři čekám, až přijde. Nic. Měním polohu na levý bok. Nic. Záda, břicho… Nic. Sedla jsem si, že si zkusím něco přečíst, a po pár řádcích mi spadne hlava a bude to. Po několika stránkách zjišťuji, že se vůbec nesoustředím, protože čekám na spánek. Jsem netrpělivá. Jdu se projít do koupelny, kde se v zrcadle odráží oči jako tenisáky. Jak tohle mám uspat?
A to jsem byla unavená jako kotě! Dokonce jsem v autobuse cestou domů klimbla a málem přejela. Rozcuchaná s vlastní slinou na bradě. Nesnáším taková náhlá probuzení, a zvlášť když na vás někdo u autobusu čeká, a já se zjevím rozespalá, zmuchlaná a poslintaná. Když je člověku dvacet, možná to může mít jistou roztomilost, ale o hodně let později už je to pohled, který druhé děsí.
Ráda pozoruji druhé, když spí, a představuji si, o čem se jim asi zdá. Když se mi narodila dcera, hned bylo jasné, že ji bude bavit víc to mezi usnutím a probuzením než spánek samotný. Seděla jsem v těch vzácných chvilkách, kdy přece jen usnula, u její postýlky a hladila ty malé prstíky, které se pod mými doteky krčily, a byla jsem strašně nevyspalá, ale ještě víc šťastná.
A když vyrostla a já se ji snažila v tom poznávání světa na chvilinku přemluvit ke společnému spánku, pohlédla na mě udiveně: „Jíst a spát mě nebaví. Zdržuje mě to!“
Nový komentář
Komentáře
když můžu,jdu si schrupnout po obědě
Já spím ráda ale málo
Rikina — #21 to je u mě přesně obráceně, i s tím hladem
, snažím se při vědomí držet čímkoli, takže i jídlem, ale většinou v týdnu spím od 11 do 9 , když nejdu do školky a to se dá 
,blbý je, že můj muž spí maximálně 6 hodin a ležet nevydrží, tak si tam musíme dávat po odpolednách spicha, aby jsme se tam spolu při vědomí sešli
MaVy — #19 Mno, za sebe pravím, že s Myšákem souhlasím, neb když náhodou někdy spím déle, než jsem zvyklá, tak se mám problém potom rozhýbat, jsem jak přeražená, bolí mě celej člověk z dlouhého ležení a do ničeho se mi nechce.
Kromě toho pak mám i větší hlad a sežeru, na co přijdu. 
Já bych spala pořád.... ve dne, v noci, v práci, v autě....
Mickey Mouse — #11 mě má dlouhá doba spánku úplně nevyhovuje,jelikož občas se sejde více dnů kdy musím vstávat dřív, a tudíž spím méně, když k tomu dojde jsem typicky ospalá, má lékařka na tom nevidí nic špatného(jako že má potřeba spánku je větší) a doporučuje abych v takových dnech spala i odpoledne
nic o tom, že dlouhý spánek škodí, naopak každé tělo si umí říct, co potřebuje, takže názor, že dlouhý spánek je pro tělo namáhavý je blbost 
možná pro některé, ale ne pro všechny 
Pentlička — #3 mas asi otoceny sovi rytmus...
Ja cumim treba do dvou tri, ctyr do rana bez problemu s knihou nebo filmem, ale ranni vstavani je mor...
Delalo mi to problemy i ve skole, natoz ted.
O dovolene chodim spat tak ve ctyri v pet rano a vstavam kolem jedne - vyspana, odpocata a v pohode...
Kdyz chodim do prace, spim tak 4-5 hodin denne a je to desne malo.
Ostatne ja bych byla nejradeji, kdybych spanek nepotrebovala vubec. Stihala bych vic knih a ostatnich cinnosti
Přes 2O let práce v nepřetržitém provozu (dvě ranní, dvě odpolední, dvě noční pak volno), se vám rozhodí biorytmus tak, že bez léků na spaní neusnete. Neusnula jsem ani před následující ranní směnou. Takže léta jsem zobala léky na spaní jako bonbony. Ta doba je konečně pryč
. Teď jdu spát kdy se mi zachce, vstávám jak se mi chce. Neřeším délku spánku, někdy mi stačí 5 hodin, někdy 1O hodin. Tak tohle je ráááááj
Já bych spala, až bych brečela, ale když mám tu možnost a babička jede s kočárkem, tak prostě nezaberu..nejde to na povel:-(..
Tak ono se to mění i v průběhu života, jako malé dítě jsem asi spala víc, pravděpodobně.
A moje matka spí taky 10 hodin denně, jenže je jí 77 a je dvacet let v důchodu, tak nemá nikam žádnej spěch, spát může a evidentně jí to prospívá. 
Mně to teď vyhovuje takhle, nastane-li časem potřeba změny, tak se zařídím podle toho. 
Mickey Mouse — #11 Já když spím svých cca 10 hodin, což je pro mě optimální, nejsem vůbec unavená, zpomalená, ani se mi netočí hlava. Tyto problémy mám naopak ve všední den, kdy spím těch 6-7 hodin. Když jsem dosyta vyspaná, je mi dobře a cítím se plná energie a příjemně odpočatá.
Já si myslím,že délka spánku je u každého induviduální.Někomu stačí 4 hodiny a je po probuzení čilý,jiný potřebuje víc.Sama patřím mezi spáče odjakživa.Jsem sova,dokážu hodně dlouho do noci být vzhůru,ale zase nevstávám ráno brzy.Teď už nejsem v pracovním procesu,takže mi odpadlo ranní vstávání před pátou hodinou a užívám si to.Nepovažuju spánek za něco zbytečného,co by mě zdržovalo.Takže Pentličce v tomhle rozumím a naopak zase nesouhlasím s tím,že dlouhý spánek je pro tělo náročný.Ve spánku tělo regeneruje a dobíjí energii.
Rikina — #7 Právě, že při činnosti se nejí, jíst se má v klidu
Pentlička — #10 Ve skutečnosti je příliš dlouhý spánek pro tělo docela náročný. Dlouhodobě vám klesá tlak, motá se vám hlava, jste unavená, zpomalí se i fyziologické procesy (trávení, imunita). Tělo prostě "zazimuje" a zpomalí.
Proto již i lékaři doporučují nespat více než 8 hodin denně, optimální je 6-7. Tělo si odpočine, ale zůstane "rozběhnuté" a mnohem lépe funguje.
Většina komentářů není o fyzické únavě, ale spíše o "psychické" nechuti dokopat se k práci. Nejspíš proto, že ty komentující jejich práce nebaví. Což je v zásadě začátek syndromu vyhoření. Syndrom vyhoření není únava, ale psychická porucha, která se sice projevuje jako tělesná slabost, ale žádný spánek nepomůže.
Rikina — #9 Ježíši - 4 hodiny jsou pro mě absolutně nedostačující!!!! Když spím jen 6 hodin, celý den se mi točí hlava z nevyspání a hučí mi v ní jak v úle.
Já spánek rozhodně nepovažuji za žrout času, naopak se ne víkend těším právě kvůli tomu dlouhému spánku. Miluju ten pocit, když se probudím sama bez budíku do růžova vyspinkaná, strašně ráda spím. Neumím si představit, že bych spala tak málo jako ty.
samecka — #8 Náhodou, čtyři hodiny pořádného hlubokého spánku na regeneraci úplně stačej. Při běžném denním provozu.
Pro mě ideální spací interval je od jedné do pěti, nebo od dvou do šesti. To je léty prověřené, fungující. V nouzi, když se například účastním nočního života velkoměsta, se dá přežít i se dvěma hodinama spánku, ale jak by člověk neměl ani ty dvě hodiny, tak to už je lepší na jednu noc spánek vynechat vůbec, to je člověk míň unavenej, než spát třeba jen hodinu, to nic neřeší.
Rikina — #7 Čtyři?????????To je málo, bláho! Holt, heslo z mládí "Kdo spí, nežije" u tebe funguje furt, co?!
To má to dítě pravdu. Jídlo a spánek jenom zabírá čas.
Naštěstí jíst se dá i u nějaké další činnosti, a se spánkem problém nemám, padnu a spím, kde a kdy potřebuju, i v polních podmínkách. Čtyři hodiny jsou tak akorát, šest je luxus, a osm či více hodin spánku jen v případě nemoci či totálního vyčerpání. O víkendu mi to přijde škoda se válet v posteli, neb víkend je zatraceně krátký. 
já usnu, kdykoli a kdekoli, bez problémů dokážu spát 11 i více hodin, pracuji doma celý den, pokud nejdu se synem do školky vstávám na 9 hodinu, spánek miluji
samecka — #1 Jsem na tom stejně, ale nesnáším jakékoli brzké vstávání nejen v pondělí. A v poslední době usínám kolem 17 hodiny v křesle. Jediná šance jak neusnout je, nesednout si.