Dobré odpoledne do redakce,
nechci Vás provokovat, ale právě jsem se probudila ze své pravidelné odpolední siestičky, kterou provozuji od té doby, co jsem na mateřské a co chodím s dcerkou spát. To jediné mi strašně scházelo, když jsem seděla před mateřskou v kanceláři a šel na mně šlofík.
Beru to jako kompenzaci za všechny ty soboty a neděle, kdy jsem byla za svobodna schopna prospat celá dopoledne, jo, to už je dávno pryč. Nikdo z mých kamarádek mě nikdy nepředčil, všem i po diskotéce stačilo 6 hodin a byly fit, no a já se vzpamatovávala ještě druhý den.
Stejný je i můj manžel, který se mnou úspěšně drží krok a o víkendu spí odpoledne taky. Ten je ale o krok přede mnou, protože usíná do vteřiny i v dopravních prostředcích (mimo auta), což mně moc nejde. Je schopný prospat i dvouhodinový let v letadle, a to jsme letěli podruhé v životě.
Spánku zdar
Šafinka
Šťastná to žena!
Já sice také čas od času někde usnu, ale zase vyznávám pravidlo, že kdo spí, ten nežije. Jsem raději vzhůru a pozoruji, co se děje kolem. Pak se o tom například lépe píše. :) Ale přeji vám to! Takže spánku zdar! Zdar! Zdar!
Nový komentář
Komentáře
To já přes den neusnu ani náhodou a natož na povel. Za to můj miláček je schopen (a také to dělá) usnout kdekoli a za jakýchkoli podmínek. Nevadí mu hluk ani světlo, on si beztak strčí hlavu pod polštář nebo si přes hlavu hodí peřinu. To po něm podědil náš syn, neusne, pokud nemá přes hlavu přehozenou plenu.