Narkolepsie je onemocnění charakterizované zpravidla čtyřmi základními projevy:
- Záchvaty neodolatelného (imperativního) spánku v kteroukoli denní dobu,
- Kataplexií - záchvatovitou sekundy až 1-2 minuty trvající ztrátou svalového napětí - nejčastěji se projevující jako slabost a podlomení v nohou, vypadávání předmětů z rukou či celkovou slabostí provázenou pádem bez poruchy vědomí. Těmto stavům často předchází silný emoční prožitek, nejčastěji srdečný smích, ale i pocit uspokojení, nebo hněv.
- Spánková obrna - několik minut trvající ochrnutí svalstva s nemožností se pohnout, vázaná na dobu těsně před usnutím či krátce po probuzení. Vyskytuje se u 1/3 až ½ postižených a je provázena pocity strachu. Nemožnost promluvit a přivolat pomoc ještě úzkost stupňuje.
- Hypnagogické halucinace - jsou velmi živé snové představy obrazového, zvukového nebo hmatového charakteru, někdy spojené i s pohybovými projevy. Projevují se také v době
Dalším projevem, který může narkolepsii provázet, jsou stavy automatického jednání, které mohou být někdy zaměněny i za epilepsii. Pacienti se v tomto stavu mohou dostat do komických ale i nebezpečných situací. Bezdůvodně přemisťují předměty v bytě, vyjdou ven, aniž by věděli proč a kam jdou, vzácně jsou agresivní až násilničtí. Na tyto akce mají amnézii.
Typický je také neklidný a často přerušovaný noční spánek provázený živými a velmi bizarními sny. Někdy jsou provázeny i jinými projevy: skřípání zubů(bruxismus), somnambulismem (náměsíčnost), nočními děsy atd.
Psychologové zjistili i specifickou osobnost narkoleptika: "Většina pacientů je mírná až zdrženlivá s výraznou tendencí k submisivnímu chování - ve společnosti se neprosazují, ovládají své afekty i jednání. Mají sklon k sebepodceňování, depresivnímu ladění, úzkosti, pocitům osamocení a nepochopení.“ Jistě tyto povahové rysy částečně vznikají jako adaptační reakce na obtíže, které postiženým přináší nemoc v osobním životě i zaměstnání.
Narkolepsie je chronické onemocnění, které omezuje postiženého ve společenském, pracovním i rodinném životě. Onemocnění má svůj vývoj a nejtěžšího průběhu dosahuje v nejproduktivnějším věku mezi 35.-40. rokem života, naopak po 50. roce dochází zpravidla ke zmírnění obtíží a některé příznaky mohou dokonce s věkem i vymizet.
První projevy se často objevují však již v dětství, nejčastěji v období puberty a dospívání kolem 15. až 20. roku.
Nejvíce postižené obtěžuje zvýšená denní spavost, která studentům zhoršuje studijní výsledky, omezuje výběr povolání i možnost seberealizace v zaměstnání, získání řidičského průkazu, zvyšuje nebezpečí úrazů, výrazně také ovlivňuje partnerské soužití.
Toto onemocnění je až u 40 % pacientů v produktivním věku důvodem částečného nebo plného invalidního důchodu.
V dětství má průběh onemocnění určité atypické rysy: prvním příznakem může být pouze zvýšená denní spavost bez záchvatového průběhu, u malých dětí byly pozorovány stavy poklesu hlavičky vázané zpravidla na smích. Vzhledem ke zvýšené potřebě spánku omezují své záliby, často dochází ke zhoršování školního prospěchu. Děti se stávají uzavřenějšími, objevují se i projevy pocitů méněcennosti nebo naopak předrážděnosti a agresivity. Při nepochopení okolí se dostávají do konfliktů jak ve škole, tak i v rodině.
Příčina onemocnění není dosud plně objasněna. Většina případů se objevuje spontánně, bez
Zásluhou více než 40leté práci doc. MUDr. B. Rotha, DrSc. se toto vzácné onemocnění dostalo do širšího povědomí nejen lékařské veřejnosti. Soubor pacientů s tímto onemocněním, které v 70.-80. letech vytvořil, patřil k největším na světě.
Odborný zdroj: Nevšímalová Soňa, Šonka Karel a kol.: Poruchy spánku a bdění.
Nový komentář
Komentáře
Narkolepsie je vážná nemoc, viz zde - http://www.kralovske-spani.cz/narkolepsie/ je to bez legrace opravdu velká životní komplikace.
Z tohoto článku by se dalo trošku usoudit, že jí trpí každý druhý. Ale tak to není, je to docela rarita a často právě velký problém.
Vivian: taky doufám, že ne :-)))
Rikina: tohle občas dělám taky, ale to narkolepsie není
jsme prostě roztržité, no... taky kolikrát nevím, kam jsem co dala a divím se, kde se to vzalo zrovna tam, kde jsem to našla... a večer usínám nad knížkou zcela pravidelně. Ale to nemá s narkolepsií zhola nic společného
Naštěstí.
No nazdar, že já to čtu - to se mi stává, že přemisťuju předměty po bytě ( pak je nemůžu najít ), někam pro něco jdu a najednou nevím, kam a pro co to jdu, a ze spaní občas skřípu zubama...usnout nad knížkou je u mě poměrně běžný. Zatím jsem si myslela, že je to pouhá roztržitost, únava, nedostatek soustředění na danou činnost, a ejhle, ona to může být i nemoc.
A to sem si myslela, jak sem na tom blbě, když mám v průběhu dne párkrát mikrospánek
Zdaj se mi v tý době hrozně živý sny a já pak jenom koukám, že sem vlastně v práci, doma, v hospůdce či tak. Už se mi to naštěstí dlouho nestalo a já doufám, že už ani nestane, protože mám pak strach řídit
Léthé: To máš pravdu, je to podobný jako u té spánkové apnoe, jak byl článek posledně
tam můžou taky maximálně zmírňovat příznaky, ale léčit to neumí, neboť nevědí, odkud se to bere.
*Kotě*:Já nevěřím tomu,že to někdo umí léčit
.Znám mnohem banálnější nemoce,s kterými si medicína dodnes neumí poradit. Znala jsem jednu paní,která tímto trpěla.V práci chudinka žádné úlevy neměla a byla všem jen pro smích.
.
Lidé umí být zlý
Bude pokračování? Něco o tom, zda to lze léčit a jak?