Zdravím redakci i všechny ž-inky!
Jako malá jsem byla děsné třeštidlo a pořád jsem děsně vylézala z takové té klecové postýlky (kdyby to viděli dnešní odpůrci klecových lůžek!) a tak jsem do ní bývala připnutá v kšírkách. I tak se mi několikrát povedlo přelézt žbrdlení a pak jsem visela za ty kšírky v různých divných polohách a děsně řvala, než přišla máma a vysvobodila mě.
Ale ten pravej průšvih nastal, až když jsem byla větší - naši mně a bráškovi udělali úžasnou palandu a já jako starší měla spát nahoře. Mělo to takový rantlík, abych nespadla. Ale to byste mě museli znát :)!
Palanda byla mnou i bráchou hodně využívaná k různým hrám - lozili jsme po ní, dobývali ji jako horolezci horu... No a tak se stalo to, že jsem se po takovejch těch šprušlích rozhodla slézt hlavou dolů. A už tenkrát jsem neodhadla, jak mám těžkej zadek, takže jakmile se mi ten přehoupl přes okraj postele, neudržela jsem se no ručičkách a sesvištěla dolů... Rovnou na hlavičku.
Do teďka nechápu, že se mi nic nestalo. Ani otřes mozku z toho nebyl. Ale když si ze mě pak brácha nebo někdo z rodiny chtěl utahovat, tak říkali: „No jo, ona za to nemůže, ona je padlá z palandy na hlavičku." :)
A to se se mnou táhne do dneška.
S pozdravem
Asellus
Děkujeme za pěkný příspěvek :). Po ránu potěšil :).
Já mám jenom matraci na zemi - dávám jí přednost před postelí, takže z ní na hlavičku spadnout nemůžu :).
Jak jste na tom s postelemi Vy, ženy-in? Spadla jste někdy z postele? A jak jste dopadla? Na jaké posteli jste spala jako dítě? A na jaké spíte dnes? Vyspíte se lépe sama, nebo s někým? Máte v posteli plyšáky?
Své postelové historky posílejte na redakce@zena-in.cz!
Nový komentář
Komentáře
Myslím, že každý dítě občas spadlo, vždycky byly ošklivý úrazy, akorát dřív se na to nevolala Nova.
Osobně jsem praštěná mnohonásobně
Majucha: Já taky ještě nemám sešívanou hlavu.
Ale těch jizev. Já se vždycky tomu sešívání nějakým zázrakem vyhnula. 
Majucha: Já teda mám, ale já jsem to asi v pěti letech vzala o roh stolu
Majucha: Já. Spadla jsem ze schodů, strhla s sebou exmanžela, a těch osm stehů na hlavě si odnesl on.
hlava toho vydrží
Já taky spadla z postele. Bylo mi asi 5 a malovali jsme byt. Takže jsem spala na manželský posteli rodičů. No a když jsem se ráno vzbudila tak jsem nespala na posteli, ale na zemi. Naštěstí to odnesla jenom ruka - nalomila jsem si totiž klíční kost. Jo, jo šikulka
Podle řečí,co jsme vedli s ostatními maminami na mateřské,tak na hlavičku muselo spadnout každé dítě,jsme holt praštěný národ.Sama jsem spadla z postele v nemocnici.Bylo mi asi 5,celou rodinu postihla šílená angína a protože jsem prášky nezvládla spolknout,tak mě hospitalizovali a dávali penicilin injekčně.Dodnes je to živý sen-převaluji se,údajně na posteli svých rodičů,cítím dělící desky uprostřed a protože mám ještě prostor na druhé posteli,dokončuji obrat.Skončila jsem na studené podlaze,rána jak z děla.Sestřička byla pěkně vyděšená,do rána mě kontrolovala,jestli se neprojeví otřes mozku.Kdo ví,jestli jsem ji nevytrhla z nějakých hrátek.