Naše drahé čtenářky, dnes mají svátek všichni svatí, neboli slavíme Dušičky. Určitě i vy na někoho vzpomínáte, zapálíte za něj svíčku nebo navštívíte hřbitov.
A tak jsme v pátek vyhlásili soutěž, která bude probíhat až do dnešní 16. hodiny. Odpovězte co nejoriginálněji na otázku:
Na koho či na co vzpomínáte o Svátku všech svatých?
Možná budete přemýšlet i nad zemřelými, které jste sice znali, ale spíše jako bližní (o mrtvých jen dobře), kteří byli, slušně řečeno, hodně vzdálení.
A také se možná budete procházet po rozzářeném hřbitově, číst si nápisy na pomnících, prohlížet si zažloutlé fotografie úplně cizích lidí a představovat si, jak žili, zda byli šťastní, jak spolu rodina vycházela (když teď spolu musí všichni ležet v jednom hrobě). Tady zjistíte, že leží dvě děti, které za války zemřely na záškrt, vedle mladou slečnu zkosila tuberkulóza a že jen málo žen bývalo něčím jiným než něčí choť. Jak se ty doby mění!
Babi, počkej na mě
A třeba vám vytane na mysli, že jednou takhle bude někdo chodit zapalovat svíčku i na váš hrob… a vy si začnete v duchu povídat se svou zesnuvší babičkou, postěžujete si jí na život a zavzpomínáte na to, jaké kdysi pekla vynikající buchty, a pak vám celé odpoledne četla pohádky. Připomenete jí, aby vám nezapomněla tam nahoře (nebo dole) držet místo, že se s ní, až přijde čas, rády setkáte a všechno jí řeknete osobně (nebo spíš neosobně). Zkrátka Dušičky je den vzpomínek, představ a zamyšlení.
Takže nažhavte klávesnice, nešetřete foťáky a zúčastněte se velké dušičkové soutěže. Těší se celá redakce Ženy-in na mailové adrese:
Nový komentář
Komentáře
Já vím,že se dnes vzpomíná na zemřelé.babičky i dědové mi zemřely,když jsem byla malá,tudíž na ně nevzpomínám až tak,jak bych měla.Naštěstí mí blízcí žijí a za to jsem vděčná.je osoba,na kterou vzpomínám a vlastně nevím,jestli žije.Roky jsem o něm neslyšela.Byl to můj přítel.3 a půl roku jsme byli spolu a já na něho vlastně vzpomínám pořád.Bohužel jsme se rozešli,protože si našel jinou a pak už jsem jenom slyšela,že začal brát drogy a je na tom špatně.Snažím se i teď,zjistit,co se s ním děje,ale nemám jak.Co jsem tím vším chtěla říct?Že by si lidi měli vážit živých,těch,co jsou jim nablízku.Že by měli myslet na své blízké,dokud tu jsou....Protože nikdo není nesmrtelný
Já vzpomínám na svou babičku,mamku mé mamky,bohužel zemřela moc brzy a hlavně na rodiče mé spolužačky,oba už nežijí,maminka zemřela v 52Letech a tatínek letos 8 let po mamince,půl roku co odešel do důchodu a na Patrička 12let,co zemřel letos po rakovině.Na všechny moc myslím,je to velká škoda,že tu s námi už nejsou,život jim vyměřil krátkou chvíli na tomhle světě,děkuji aspoň za ní,že jsem je mohla poznat a chvíli tu s nimi žít.
Já vzpomínám na svou maminku,která mi zemřela velmi brzy a doufám ,že se na mě tam někde shora dívá.Taky moc vzpomínám na dědečka se kterým jsem bydlela 11 let a za tu dobu jsme se ani jedinkrát nepohádali.Byl to muž mého života a přála bych každému takového muže poznat.A pak také zapaluji svíčku na dalších hrobech,kde jsem někoho znala a nějakým způsobem zasáhl do mého života.Je to hodně nostalgie a vzpomínání.