A máme tu zase jednou soutěž. Víkendovou, to abyste na ni měly dost času. A kultúúúrní, abyste se to... duchovně povznášely, jak by řekl jistý můj známý. I když to vlastně bude tak trochu i soutěž sportovní - básničková kopaná!
A jak se taková básničková kopaná hraje? Ne, není to fotbal s knihami básníků. Je to v podstatě taková klasická slovní kopaná, akorát trochu složitější.
Takže nejprve pravidla: Kope se na poslední dvě nebo jedno písmeno posledního verše (můžete si vybrat - to abyste pořád nemusely vykopávat na samohlásky). A vykopává se dvoj až čtyřverší (jak se vám chce, ale ne víc, ne míň), které musí obsahovat alespoň jeden rým a dějově navazovat na básničku předchozí.
Pokud se stane, že více lidí vykopne na stejný příspěvek, tak platí první výkop - na ten tedy navazujte, nikoli na ty nadbytečné.
A ještě jedno pravidlo – nikdo nesmí vykopávat na svůj vlastní příspěvek!
Příklad:
První výkop (Gellner):
Já držím pohár ve své dlani.
Je zpěněný a přetéká.
Já držím pohár ve své dlani,
jenž čeká na rty člověka.
Kope čtenářka A:
Kazí se mi však víno v něm!
Tak kdy se, lásko, opijem?
Kope čtenářka B:
Marně se děvče, marně ptáš!
Sama se napij na kuráž!
Ve hrobě už je milý tvůj,
zapomeň na něj, nelituj!
Kope čtenářka C:
Jasmínem voní kytice
a slzy z očí kanou:
Spíš na větvi se oběsím
a v pekle na shledanou!
A tak dále... Můžete tedy psát i dvoj i čtyřverší (víc už ne), vykopávat na poslední písmeno nebo na dvě písmena (jak se vám to hodí) a platný je ten příspěvek, který dorazí dřív.
A o co budete hrát? O dáreček pro své partnery, tatínky, syny nebo kamarády! Tři z vás obdrží antiperspirant Fa Sport pro pány.
Vítězky budou vylosovány ze všech soutěžních příspěvků – takže čím víckrát si kopnete, tím větší máte šanci! Kope se samozřejmě v diskusi pod tímto článkem :)!
Začít můžete TEĎ, skončíme v neděli v 24.00, jména vítězek se dozvíte v pondělí dopoledne.
A kdyby vám to nešlo, tak vám pomůžu, ale do slosování se samozřejmě nezařadím :).
A teď už první výkop, na který musíte navázat - František Gellner:
Srdce mé stále po lásce prahne,
nikomu však již nevěřím.
Když někdo ke mně ruce své vztáhne,
ustoupím bojácně ke dveřím.
Nový komentář
Komentáře
Srdce mě bolí stále dál,
přijde někdy můj král?
pořád mám velký strach,
že mé srdce změní v prach
Má důvěra je již ta tam,
do peřin se radši zavrtám.
Až přijede princ na bílém koni,
třeba zas získá důvěru moji.
Proboha, to je ale dekadentní soutěž!
Na víno teď chuť moc nemám,
ale džusík ten si dám.
Cizí blešky nemám ráda,
mám tu svého kamaráda,
ten už mi tu usíná,
jak by seděl u vína.
Mám radost,milá,že jsme spolu
zakončily,teď půjdem dolů
čekat,jak zítra v redakci
zhodnotí tuto traktaci.
Lomcují mnou chtíče,
co se svetru týče.
Kvůli mému důchodu
radš jdu vypít přehradu.
Dají se pokrýt
léčivou mastí,
chladno snad zažene
před krutou bolestí.
Hocha mám v daleké Praze,
snad je mu tam i blaze.
Na dozor tu mám manžílka,
už je mu malá košilka.
Syté psy má soused můj,
ale smrdí mu moc hnůj.
Tymián byl taky ku pomoci,
aby pomohl od zlé moci.
Ví-li pak ovečka,
že má mátu sežrat,
aby lépe trávila
co její hlad napad?
Té jedné ovečce
uvážeš zvoneček,
abys ji slyšela
až půjde z toulaček.
Kyselé jsou hrozny poznávání,
sladká až sklizeň poznání...
Děkuji, děkuji,
za tu možnost veršování,
do pelíšku putuji,
a přeji Vám všem krásné spaní.
Kup si knížek velké množství,
pomůžou ti od lenosti
a v nejhorším případě
skončí někde ve skladě.
Lamináty nemusíš,
na dřevěné ušetříš.
Mučí tě snad svědomí,
že musíš jít do školy?
Léto je pryč,
andělé taky,
na tmavém nebi
kupí se mraky.
Cítím tvé ruce
na nahém těle
bije mi srdce
zpívají andělé