Potíže se zažíváním, nadýmáním a plynatostí postihnou čas od času každého z nás. V České republice trápí špatné zažívání alarmujících 80 % žen! Nemusí ale jít jen o důsledek požití nevhodného pokrmu nebo přejedení. Jsou to také často příznaky vážnějších onemocnění, jako jsou například choroby žlučníku, jícnu, trávicího traktu, případně štítné žlázy.
Trápí-li nás potíže se zažíváním, nadýmání nebo plynatost dlouhodoběji, měli bychom věnovat zvýšenou pozornost především našemu jídelníčku. Především musíme zjistit, jestli konzumuje dostatek vlákniny a dbáme na správný pitný režim, který by měl zohlednit fyzickou námahu a teplotu okolního prostředí. Jestliže naše strava obsahuje malé množství vlákniny (ta je obsažena především v ovoci a zelenině, celozrnných obilovinách a výrobcích z nich připravených), může dojít ke vzniku zácpy, bolesti břicha a vzniku výchlipek tlustého střeva. Pokud je naše strava příliš energeticky hodnotná (mnoho sladkých a tučných potravin), dochází ke vzniku nejen obezity, ale i ke ztučnění jater, může dojít ke vzniku žlučových kamenů či postižení břišní slinivky.
A jak vlastně zažívací obtíže vznikají? Mohou za ně bakterie, které obývají prostor střev – ty vytvářejí společně se všemi mikroorganismy takzvanou střevní mikroflóru. Po většinu času žijí všechny bakterie v symbióze. Pokud však dojde k narušení této rovnováhy, dojde k přemnožení škodlivých bakterií, které mohou způsobit zažívací obtíže (například nadýmání, pocit těžkosti od žaludku, zácpa nebo průjem, poruchy střevní pasáže apod.), může nastat pocit ztráty energie nebo i celková únava. K tomu, aby zůstala naše střevní mikroflóra v rovnováze, je třeba jíst vyváženě, nezapomínat na pohyb a zbytečně se nestresovat.
Trápí vás větry? Stává se vám to i ve stresu? V autě? V letadle? Při společenských událostech? Když se přejíte nebo když jíte luštěniny?
Pozor, vtipná soutěž!
Stalo se vám v souvislosti s větry něco nečekaného, vtipného nebo trapného? Nebo se to stalo někomu z vašeho okolí?
Napište nám o tom pod tento článek. Z příspěvků vybereme 3 soutěžící, kteří získají balíček s čokoládovými sladkostmi Modré z nebe a toaletním papírem.
Nový komentář
Komentáře
No je to lidské...když už se to nedalo s manželem doma vydržet,naordinovala jsem mu Espumisan,ráno si každej den zobne tobolku k snídani... a musím říct,že výsledek se opravdu dostavil,je to o mnohem lepší :o)
Nejhorší je když jsou větry zaražené a člověk si nemůže ulevit.
kamila76 — #132 jééé,t ak to máme stejný a když jsem byla těhu tak jsem se k tatínkovi přidala, chudáci děti...no zkuste Espumisan, nám v rodině celkem pomoh
Popíši vám, jak to vypadá skoro denně u nás v kuchyni: Tatínek sedí u počítače a skoro každý den (tak 2x do hodiny) se ozve: Prd! Včera to slyšel i náš jednoletý syn a jak každý zvuk napodobuje, tak i on z pusinky vypával: prd, prd. Je vidět, že chlapi drží při sobě. To když přijde do kychyně dcera a uslyší tatínkovo ulevování, tak řekne: Tati, ty sis ale prd.
Dobrý den,projížděla jsem soutěže,kterých se ráda účastním,sice jsem ještě nic nevyhrála,ale nejde o život,při pročítání příspěvků,jsem si vzpoměla na jednu z mého dětství před 50 lety.Bydleli jsme na vesnici a tenkrát nebyli markety ale konzumy a řeznictví.Chodila jsem s maminkou každou sobotu v 7 h.ráno stát frontu na maso.My tam poctivě stáli jako ty blbci celou hodinu,než se v 8.h otevřelo.Také tam bydlel starý děda,já bych řekla skoro stoletý a jmenoval se Čmolík.Ten napochodoval do krámku v 8 h. a dvě minuty,když už jsme byli všichni vevnitř.Pak se nadmul jako tetřev a na celou masnu se uprdl tak,že by to slyšel i hluchý.Ze smradu ,který z něj vyšel,by pošlo stádo bůvolů.Dělal to pokaždé z důvodu,že všechny ženské mu začali nadávat,ta slova ani raději psát nebudu,ale hlavně řvali,dejte to tomu čMOLÍKOVI,NEBO
Nestyda — #129
..sem snad řek, že musí gdos byt pod peřinou
..přebyvani jen na vlastni nebezpečí 
..
Jindřich7 — #128 pak hlavně tu peřinku nezvedej...
..luštěniny, to je TO
.. aspoň nějak zveselit život pod peřinou 
..
Jo,prdíci jedíci
,holt příroda je příroda,je to lidský,i když ne vždycky je to in
Jednou se mi přihodila docela trapná chvilka,šla sem na rehabilitační cvičení měla sem pět minut čas,ale v tom se mi ozval žaludek zvláštní kručení a než sem doletěla na záchod bylo pozdě..jediný oblečení byly tepláky v kterých sem cvičila,na ostro mezi cvičícími mi nebylo nejlíp a pak sem šla přes celé město nakoupit..ted nosím sebou náhradní oblečení kdyby náhodou...
Jindřich7 — #122 Také často větrám
hrozně nerada na to vzpomínám ale podělím se sváma o můj ted už vtipný trapas.
.šla jsem na pohovor v mísnosti nás bylo 15-uplně cizích lidí.přišel ředitel a začal vysvětlovat pruběch práce,já byla tak strašně nervní že se mi chtělo si ulevit-ale před tolika lidmi to nejde
,ale co osud nechtěl bylo to horší a horčí-křeče v břichu..atd....tak jsem se rozhodla že to musí ven,silou jsem se přitlačila k židly aby to nešlo slyšet,ale od židle se to odrazilo,takže jsem nejen šla jen slyšet ale i cítit
.měla jsem chuť se zahrabat jako pštroš do písku-bohužel to nejde.ale jedna pozitivní věc-práci sem nakonec dostala a jsem tam do dnes.ted už se tomu směju ale předtím my do smíchu vůbec nebylo.jak se na mě ty lidi dívaly
..
tak si vás tak v pohodičce čtu a mé štěstí je v tom, že mám otevřena okna 
..
vzpomněla jsem si ještě na jednu příhodu z mládí. byli jsme na výletě a spali pod stanem. byli jsme ,dva páry a když jsme zalehli a zavřeli stan, tak se jednomu z pánů podařil takovej ten tichej a nenápadnej prd. tak rychle jsme ještě nikdy nikdo ze spacáku a ze stanu venku nebyl.
Tak já mám taky jeden pěkný zážitek s prdem: Kdysi v létě jsem si vyšla na první rande s klukem. Bylo krásně, já jsem viděla vše v růžové a přítele jsem vnímala jako kohosi nadpozemského úžasného. Došli jsme k rybníku a přítel se chtěl přede mnou vytáhnout a ukázat, jak daleko hodí kámen do vody. Vzal kamínek, mohutně se rozmáchl a švih kamenem do vody. V tu chvíli vyšla rána jako z děla, šílený prd odpovídající síle rozmachu ruky. Místo pochval, kam dalece kámen doletěl, jsem se řezala smíchy. Všichni jsme jenom lidi.
Pracovala jsem na telefonní ústředně jedné větší firmy. Už od rána jsem měla poněkud zkroucená střeva a každou chvíli jsem odbíhala na WC. Ještě, že to bylo hned vedle. Ovšem moje odbíhání mělo za následek, že jsem nemohla ihned zvedat telefony a vyřizovat hovory. Jednou, když jsem opět přiběhla z oné místnosti, někdo zabušil na dveře. Otevřela ajsem a za dveřmi stál poněkud rozčilený šéf. "Proboha, ženská, co je to s vámi, proč mi neberete telefony, to spíte, nebo co?" Poněkud roztřeseným hlasem jsem odpověděla, že mám asi "běhavku" a tudíž jsem rozlítaná na několika mistech. Na to šéf odpověděl? "No, tak vám sem dáme plastový hajzlík a budete sedět na něm, ale telefony musíte brát za každou cenu". To jsem vytřeštila oči:"To myslíte vážně? Nebo to má být aprílový vtípek?" Když uviděl můj udivený obličej, došlo mu, že asi přestřelil, mávl rukou a beze slova odkráčel. Ještě několikrát za ten den jsem mu ihned nezvedla telefon, ale už mi novou "židličku" nenabídl. Druhý den už bylo vše v pořádku a já opět fungovala na 100%.
Tak taky přidám jednu historku, které jsem byla svědkem.
Jela jsem z práce tramvají a seděla kousek od dveří, u kterých stál normální chlap a vedle něj paní (no paní, dáma, ale echt :) . Jedeme, jedeme a chlap si ulevil, ženská po něm hodila pohledem, pán byl pohotovej a říká jí pěkně nahlas: "Nic si z toho nedělejte, já to vemu na sebe". No paní chudák rudá vystoupila hned na další zastávce.
Je mi už ..sát let. Můj manžel mi často vyčítá, že se dokáži soustředit tak, že nevnímám co se kolem děje. Na studiích to byla velká výhoda, nemusela jsem se učit tolik doma. Dokázala jsem se naučit z výkladu profesora. Jenže jednou se mi tato schopnost vymstila. Naštěstí jsem byla na návštěvě u bratra. Pustili jsme si s manželem, bratrem a švagrovou film. Nevzpomenu si název , ale úplně mě pohltil. A pak se to stalo. Ozval se šílený smích a posléze vysvětlení příčiny chechotu. V tu chvíli bych byla nejraději sama na severním pólu.
juryna — #115 To Tě opravdu nemůže naštvat, že dostaneš koš, protože koše zde mačká jen banda hovad bez schopnosti verbálně projevit svůj názor. Vůbec si z toho nic nedělej. Já už měla košů, ale hubu mi to nezavřelo a nezavře :)