Ahoj všichni,
tímhle tématem jsem si vybavila příhodu, která je už hoooooodně stará. Zhruba nějakých 30 let.
Brácha tehdy nastoupil základní vojenskou službu a na přijímač odjel z Prahy až do slovenského Martina.
V té době v našem domě bydlel starý pán, takový podivín, který to neměl v hlavě tak docela v pořádku. Neustále psal po domě cedulky, že je v baráku cítit plyn, že v noci svítilo či nesvítilo světlo a tak podobně. Jednou ho chytli na jedné rušné křižovatce v Nuslích, jak deštníkem řídí dopravu.
No a tenhle pán (jeho byt sousedil s bytem našich) poslal na bráchu udání, že se mu vloupal do bytu a poškodil mu tam rádio. Bylo to zrovna v době, kdy byl brácha v tom Martině. Táta šel na tehdejší Národní výbor, aby to za bratra vyřídil a zjistil, že "případ" dostala nová mladá úřednice.
Dali jí to schválně, jelikož všichni už toho pána znali a věděli, co to je za experta na udávání. Tak jí to šoupli, aby si taky "užila".
Když táta zjistil, o co vlastně jde, povídá: "Já vám tedy řeknu, slečno, ten náš kluk je strašný řošťák. Tak on uteče z přijímače v Martině, jede celou noc až do Prahy, riskuje, že ho chytnou, pak se vloupá sousedovi do bytu, poškodí mu tam rádio a honem zase sedne na vlak a uhání zpátky do Martina. A doma se ani neukáže. To mu tedy pěkně vytmavím, až se z vojny vrátí."
Slečna zůstala zírat jako opařená a povídá: "Váš syn je na vojně? To nechápu."
Tak jí táta vysvětlil, co je ten pán za člověka a doporučil jí, aby jeho udání příště nebrala tak vážně. Asi to tak dělala, protože od něj už žádné udání nepřišlo, tedy alespoň o žádném nevíme.
Peguša
Milá Pegušo,
tak tahle historka mě pobavila. Fakt pěkný! Byla by to krása, kdyby setkání s udavačem vždycky dopadlo tak vtipně ...ach jo :)
Nový komentář
Komentáře
To mi připomnělo takový smutný případ – vyklízeli jsme pozůstalost po starém pánovi, který umřel úplně osamělý a v jeho věcech jsme našli celé dlouhé roky vedené šanony se stížnostmi.
Na všechny a na všechno.
Že v obchodě měli jen tvarohové kolářky a ne zavařeninové.
Že je na dveřích utržená cedulka.
Že nešly hodiny na nádraží…..
Určitě ho nenáviděla spousta úředníků, kteří museli ty podněty zpracovávat, ale když jsme to tam tak všechno viděli roztříděné a založené, tak nám došlo, že pro toho pána to byl prostě jediný kontakt se světem.
Umím si představit, s jakým očekáváním chodil každý den ke schránce, jestli mu přišel nějaký další úřední dopis. Vlastně mi ho bylo hrozně líto.
(Měl ještě jednu zvláštnost. Za války byl v koncentráku, kde zůstala celá jeho rodina a zbyla mu po něm hrůza z toho, že bude ve tmě. V celém bytě, úplně všude, měl namontovaná malá světýlka, vždycky jen žárovička s vypínačem a připojenou baterií, aby v případě, že vypadne proud, měl světlo vždycky na dosah ruky.)
taky jsem takového člověka potkala, sousedka .. oznamovala policii tak 2-3 případy týdně ..jednou jsem jí chodila schválně otloukat "zlaté" proužky na hrníčcích, pak jsme jí ve sklepě vyměnili její krásnou mrkev za naši shnilou a její velké brambory za naše scvrklé ..v noci jsem se tajně chodívala prý mazat její AB Mandlovým nočním krémem k ní do koupelny .. svoje ošklivé ručníky jsme vyměnili za naše zaprané z výbavy ....atd.
Její manžel se za ní styděl před celým okolím, pomohla jí myslím nějaká léčba.
v brně na nádraží je taky jeden, co vypravuje vlaky....řídí vše dokud vlak neodjede..pak jde k dalšímu...hezké zpestření dne a je se sebou spokojen..proč ne? bůhv¨í jak dopadnem my
peguša: zajímavý, jak se ti postižení na duchu zajímají o veřejnou dopravu. U nás byl zas chudák, který strašně rád chodil v uniformě polské armády a jeho oblíbená činnost byla postavit se u silnice a do notýsku zapisovat auta. Sem tam to pak donesl na Policii, už ho znali, tak předstírali, že je to zajímá.
gerda: Ne jmenoval se Cause. Když ho chytli zase někde, jak řídí parapletem dopravu, odvezli ho do blázince, kde později zemřel.
Nejmenoval se ten udavačský soused Pepek Vyskoč?