„Babizna jedna jedová, už si zase stěžuje, do kopru s ní už, fakt.“ rozčiluje se Martina poté, co zabouchne dveře před svou o padesát let starší sousedkou. „Vsadím se, že si zase něco suprovýho vymyslí, aby mohla přijít otravovat i zejtra, už to nevydržím a fakt si sbalím svý saky paky a odstěhuju se!“… Také máte v oblibě své sousedy? Že ne? Pak jste na správném místě!
Své sousedy řada z nás neřeší, obzvláště pokud jsme obyvateli anonymních výškových domů, v nichž jsme mnohokrát rády, že vůbec rozeznáme, zda dotyčný obývá stejný vchod jako my. Jiné to už ale může být, pakliže žijeme v rodinném domě či menším činžáku, dokonce v bytech se společnou předsíní, přesně tak jako Martina (28), která se do obdobného příbytku přestěhovala se svým přítelem před půl rokem, a od té doby musí snášet časté ataky od své „milované“ sousedky, která jí značně komplikuje život a chod domácnosti…
„S Liborem jsme se do našeho malého hnízdečka lásky přestěhovali asi před půl rokem,“ vypravuje Martina, „jsme spolu chvíli, a jelikož jsme se chtěli k sobě sestěhovat, byla jsem moc ráda, když nám Liborův kamarád nabídl možnost podnájmu v menším činžovním domě v pražských Holešovicích. Když jsme se na něj jeli poprvé podívat, tak nám hned padnul do oka, byl hlavně v dobré lokalitě, kousek od parku Stromovka v klidnější části, a mě předně uchvátily jeho vysoké stropy, jelikož se jedná o starší činžovní zástavbu. Byt byl vybaven starším nábytkem od naší sousedky, která jej pronajímá a sama bydlí ve vedlejším bytě, ale nikdy by mě ani ve snu nenapadlo, že by se z tak milé paní mohla vyklubat zákeřná babizna, kterou je dnes,“ vzpomíná na své první setkání se sousedkou Martina.
„Když jsme se s paní Boženou (78) setkali poprvé, zářila jako měsíček. Byla moc ráda, že bude mít ve svém bytě mladý pár, neustále nám skládala komplimenty, jak nám to společně sluší a že se bude cítit mnohem bezpečněji, když vedle ní budeme my, a ne třeba nějací vysokoškolští nevycválaní studentíčci. Paní Boženka nás navíc pozvala první den na kávu, vysvětlila nám, jak budeme případně platit zálohy, kde je nelepší místo na parkování, byla dokonce nadšená i z mého malého psa Kryštofa, a tak jsme neváhali a do bytu se do týdne nastěhovali. Vůbec nám nevadilo, že máme společnou předsíňku, ze které vcházíme do svých bytů, nenapadlo nás takovou „prkotinu“ řešit. Dnes už ale vím, že jsme udělali chybu,“ pokračuje ve vyprávění a na tváři je znát, jak ji chování její sousedky trápí.
„Ihned poté, co jsme se nastěhovali a začali si vybavovat náš byt svým vlastním nábytkem, na nás zazvonila a poprosila nás, jestli bychom mohli dělat menší hluk, jelikož ji prý velmi rušme. Situaci jsme chápali, ale také ona musela pochopit, že nějak si naše věci holt do bytu nastěhovat musíme. Už tenkrát měl Libor zakročit, ale je na to až příliš velký měkota a hlavně slušňák. Božence slíbil, že se ztišíme a budeme se snažit naše stěhování uspíšit,“ vzpomíná na první společnou potyčku Martina. Druhý problém na sebe ale nenechal dlouho čekat…
„Když jsme se nastěhovali, dali jsme na naše dveře cedulky s našimi jmény, což byl také problém, jelikož asi do druhého dne naše milá sousedka opět zazvonila s tím, že je má Libor předělat, prý byly nakřivo, a jejich délka byla nevyhovující. Začala jsem se tomu smát, načež se Boženka naštvala a několik dní s námi nemluvila. Když jsem tento incident vysvětlovala Liborovi, nijak to neřešil, jen pokýval hlavou a řekl, že si určitě dělá srandu. To, že si nevymýšlím, ale zjistil záhy. Hned druhý večer, když jsme se šli bavit, nám zamkla dveře do společně předsíně a nechala v nich klíč, tudíž jsme se nemohli dostat do našeho bytu. Libor i já jsme přirozeně byli bez sebe, zvonili jsme na ni, ale neotevírala nám. Asi po hodině bouchání nám otevřela se sladkým úsměvem, že se omlouvá, ale bere si do uší na spaní špunty. Já jsem ji seřvala, ale Libor zase opět mlčel, skoro se jí ve finále omluvil,“ pokračuje ve vypravování Martina a ihned ze sebe vypraví: „Nejhorší je, že Libor nedokáže nijak zakročit! Pokaždé, když ji vidí a chce jí něco říci, jelikož na nás například bouchá i večer, abychom ztišili televizi, hudbu, anebo abychom byli méně hluční při sexu, tak když přijde na věc, nikdy jí nic neřekne a paní si začíná dovolovat stále víc – a to hlavně na mě. Nejednou jsem zaslechla konverzaci Libora a Boženky s tím, že já ji určitě nemám ráda, nebo se na ni zlobím, jelikož jsem jí nepozdravila apod. Pak se kvůli ní s Liborem zbytečně hádáme. Vážně mě to už strašně štve, brzy před babiznou fláknu s dveřmi, odstěhuju se, a ať si tam s ní Libor bydlí sám!“ rozčiluje se Martina, která už teď nahlas přemýšlí, co si asi zase Boženka vymyslí za pikantnost…
„Dneska večer očekávám, že bude mít jistě problém s mým deštníkem či kabátem v naší předsíni, který ji tam zjevně irituje, nejednou na mě zvonila, abych si věci uklidila. Určitě už totiž vypozorovala, že Libor chodí daleko později domů než já, a tak si na mě vyskakuje. Tuhle Liborovi řekla, jak moc ji ranilo, že jsme její starý nábytek vyměnili za náš nový a odnesli jej do sklepa. Neměla jsem na to už co říci, smlouvu jsme podepsali na rok a budeme to muset nějak vydržet, ale jestli to vydržím i já, to už je otázka, takovou jedovou babiznu můžu leda tak nechat zneškodnit nájemným vrahem. Neznáš náhodou někoho takového?“ uzavírá svůj příběh se smutným úsměvem Martina a odebírá se domů za svou „milovanou“ sousedkou...
Nový komentář
Komentáře
Rikina — #7úplně mi čteš myšlenky - také se domnívám, že může jít o neporozumnění u dvou generací - ona je zvyklá na ticho a oni ti mlaďoši jsou asi zřejmě možná divocí a hluční, sama spíše bych se přikláněla k tomu tichému režimu, být tou paní, takže já pronajímat byt, budu zde také za semetriku, které vadí hluk, dupání, bouchání, opilecké návraty v noci a bušení postele při sexu do zdi
.
taky mám takovou jednu sousedku. je to sice slovenka,ale chová se docela neohleduplně...docela často hlavně v noci tam dělá velkej rámus.tim myslim že řve pořád na chlapa s kterým bydlí,v noci děla virvál protože je opilá a to ještě mluvim slušně.zrovna včera přišla asi v půl jedenáctý večer,teda se spíš připlazila po schodech protože bydlíme v druhém patře,to byly rány po tom schodišti...pak s prásknutím zabouchla dveře,ale na to jí dohonil ten chlap se kterým bydlí a začala hádka a výčitky atd...nejhorší bylo že to takhle bylo až do půl jedný do rána a já vstávala v půl šestý do práce...už nevim co mám dělat,kdybych totiž na ní zazvonila tak si myslím že by byla schopná mě srazit ze schodů...
Jooo,sousedy si nevybíráme....hlavně neperte v noci a nejlépe nezapínejte vůbec elektriku a ani nepouštějte vodu-mohlo by je to rušit...já prý stále peru..celou noc,celý den,stále to hučí...to bych musela prát snad jedny ponožky na jedno praní...!!!no hrůza --chce to pevné nervy a ignoraci...
Tak to známe, dcera s manželem mají taky dobrou sousedku. Je jí přes devadesát a bydlí sama. Jeden ze dvou synů za ní chodí, jednou týdně, sem tam nějaká pečovatelka. Když se tam nastěhovali, tak si je nemohla vynachválit, zvonila na ně s kdejakou blbinou, třeba i v noci v jedenát hodin, když už spali, že jí protéká záchod, nebo že jí nejde přepnout televize atd. Zeť byl vždy trpělivý, slušný a kdykoliv potřebovala, pomohl. Jenže už to dost překračuje a naposledy chtěla koupit chleba než šel do práce, tak jí pro něj skočil. Když jí ho nesl, tak mu neotevřela. Na tom ještě nic není, ale druhý den po něm chtěla tu pětistovku, co mu dala na ten chleba, který si ani nevzala. Naštěstí ten den byl na balkoně soused, který byl svědkem toho, že mu peníze na chleba nedala. Stejně je všude pomlouvá, že jí ty peníze vzal. Jo, za dobrotu.... Za pár dní na ně zvonili policajti a řešili tu pomyslnou krádež. Z jejích slov nakonec asi sami poznali, že už jí to asi moc nemyslí a že tam pošlou sociální pracovnici. Asi přišla, ale stejně se nic neřeší. Pokud její syn nezakročí a nedá ji sám někam do pečovatelského domu, nic se neděje dokud se něco nestane. Pořád si něco vaří a každou chvíli něco připálí. Všichni mají strach, že jejich barák jednou vyhoří. Ona už asi za to ani nemůže, ale kdo ty pomluvy má vydržet???
Sousedka si neustále stěžovala,že jsem špatně vytřela,že jsem nevytřela,když jsem měla službu ) přitom měla ona),že jsem si pověsila prádlo na "její" š ňůry.... Pak mi vyprané prádlo sundala a dala na špinavou lavici a to už pohár mé trpělivosti přetekl,šla jsem jí vynadat,zvonila u ní,ona mi ani neotevřela,asi se bála,že jí dám "po čuni",tak jsem na ní řvala přes dveře,že mi bylo slyšet po celém baráku. Od té doby s ní nemluvím,ani jí nepozdravím ( vždycky se dívá,jestli jí pozdravím a já nic) a mám klid. Sice mi pomlouvá u ostatních sousedů,ale co mi každý může. Ráno jdu do práce,vracím se večer. No co,alespoň mám od babi klid.
catcat — #14 notabene, když si na spaní bere špunty do uší
je fakt že člověk když si pořizuje dům tak ho ani nenapadá si prověřovat sousedi jací jsou. Stavíme rodinný dům a zatím to vypadá že sousedi budeme mít super, ale aby se taky nepřetvařovali jak paní Božena
Asi bych radila jak uplyne smlouva se odstěhovat pokud to tam bude k nevydržení. Liborovi se moc nedivím taky by se mi nechtělo hádat se 78letou paní.
Aprilka1 — #11s tím je dnes trochu problém. Pronajímatel, je-li smlouva uzavřena na dobou určitou, může výpověď toho nájemce odmítnout.. Známý má takto problém ukončit nájemní vztah v RPG, pro které není dostatečný důvod to, že se chce odstěhovat k přítelkyni a založit rodinu.
Kdo jste v RPG a budete chtít dát výpověď u nájmu na dobu určitou - nepodepisujte jejich formulář, ale podejte svou. Mají tam klauzuli, že v případě zamítnutí výpovědi z nájmu budete nájem platit dál do vypršení smlouvy..
Připomíná mi to moji sousedku, akorát já jsem byla ve vlastním bytě, ten jsem před rokem pronajala a odstěhovala se, nový nájemník si s ní asi poradil líp...
Rikina — #7souhlasím
. jsou v podnájmu a pravidla určuje majitel bytu. Zejména, když je hhned vedle. To musí být síla, když je paní musí mírnit v hlučnosti při sexu
připomíná mi to film "baba na zabití", tohle bych asi dlouho nevydržela
enka1 — #10 Mně se odstěhovali sousedé, jeden sehnal práci dobře placenou někde v Kotěhůlkách, druhý si koupil někde byt. Byli to 2 ing a já asi jediná v domě nevěděla, že tu bydlí, v noci spím. Prý si na ně někdo soustavně stěžoval tak, že i majitel bytu se mě na ně byl ptát. Neměla jsem, co říct, tak byl spokojený.
Jsou v nájmu, tak co řeší, hned bych se dostěhovala
Rikina — #7 Na tom něco bude, ostatně není to situace sousedů ale nájemkyně a nájemce (nevím přesné výrazy)
Bohužel, sousedy si "nevybíráme". Já jsem měla asi štěstí, s rodiči jako dítě jsem bydlela v rodinném domě,sousedy jsme měli bezva, všem jsem říkala teto, strejdo, babi, dědo, stejně tak potom moje děti když k mým rodičům jezdili na prázdniny. My jsme potom bydleli v bytovce, celkem přes 30 let a naprostá pohoda, s některými sousedy jsme kamrádili, s ostatními jsme v přátelském sousedském vztahu. Teď druhý rok bydlíme v nově postaveném domku, sousedíme s mladými manžely a opět v pohodě.
Osobně si vzpomínám pouze na jednu historku za 25 let bydlení v paneláku, kdy soused v bytě pod námi tvrdil, že neodvzdušňuju topení a on má v bytě zimu. No tak jsem ho vzala dovnitř a názorně mu předvedla odvzdušnění. Pán namítl, že tohle je málo, neb z topení teče pouze horká voda. Aby bylo správně odvzdušněno, má jít z topení pára. Ujistila jsem ho, že to není možné, neboť se nejedná o parní systém a v těch trubkách nikde pára není a nebude, i kdyby se odvzdušňovalo týden. Pán pravil, že jsem hloupá ženská, že on to sakra musí vědět líp, a že si to mohl myslet, že se mnou není rozumná řeč. A uspokojen odešel. Mě to pobavilo, on měl radost, že má navrch a byl pokoj.
Jinak jsem za celé roky s nikým žádné spory neměla. 
No nevím, otázka je, kolik z toho jsou skutečně schválnosti a kolik jen nedorozumění plynoucí z rozdílu životního stylu lidí o dvě generace jinde.
Taky neznáme nájemní smlouvu. Mě by taky namíchlo, kdybych pronajímala zařízený byt, že se mě někdo ani nezeptá a bez řečí odstěhuje moje věci kamsi do sklepa a natahá si tam svoje - pokud by to neměl přímo v nájemní smlouvě, že to udělat může. To by byla jiná věc. 
S hlukem je to velice subjektivní - každý to vnímá jinak a co je pro jednoho normální, může pro druhého znamenat nesnesitelný kravál. Lze předpokládat, že starší paní chodí brzo spát, zatímco mladí v tu dobu teprve přijdou domů a "začnou žít", což s sebou nese hluk. Jistě, to mohla paní předpokládat už při podpisu nájemní smlouvy, ale ti nájemníci taky. 
Cedulky a kabát, to je prkotina, to bych pominula jako nedůležité, no a že jim paní zamkla, to mohla být roztržitost, ne úmysl, mnohem mladší lidi zapomínají, a nechat klíč ve dveřích se může povést každému. Takže shrnuto - vůbec to nemusí být jedubaba s psychiatrickou diagnózou. Dneska spolu lidi prakticky nemluví a neumí se dohodnout na nějakých pravidlech, natož aby projevovali vzájemné pochopení a toleranci. Podtrhuju slovo vzájemné - tedy nejen paní domácí že by měla všechno strpět, i nájemníci by si měli uvědomovat, že nejsou ve svém a nemůžou si dělat úplně cokoli jen proto, že zaplatili nájem...
Tak tohohle jsem ušetřená, bydlíme v rodinném domě a se sousedy se pouze zdravíme, žádné důvěrnosti. Maximálně jsme si dali svatební koláče, když se naše nebo jejich děti braly, jinak nic a máme klid.
Odstěhovala bych se. Nač si ztrpčovat život někým takovým. Blbé je, že takových sousedek, kterým není nic po chuti a stěžují si na každou hloupost, je plno. Ale tady máte babu moc blízko sebe a ona má tisíc možností, jak vám škodit. Pryč od ní!
Prostudujte si nájemní smlouvu a vypadněte dřív než se začnete spolu hádat. Až vám zas bude něco vytýkat, poproste ji, ať to řekne příteli.