Foto: Shutterstock
O své ženě Karolíně by sotva mohl říct, že je jeho spřízněnou duší. Nebo druhou polovičkou, která ho báječně doplňuje. Za dvaatřicet let manželství si však na její svéráznou povahu zvykl. Vychovali dvě děti a pak už žili spíš vedle sebe. Snažil se jí ve všem vyhovět, aby nemusel poslouchat výčitky a nadávky. Stejně si ale pokaždé našla příležitost ke kritice.
„Zavděčit se jí bylo nad moje síly. Myslím, že by to nezvládl nikdo. Ať jsem udělal cokoli, spokojenost se nekonala. Vždy něco zkritizovala, pohaněla, dokonce mě nezřídka i urážela. Když ji to popadlo, byl jsem pro ni budižkničemu, co má obě ruce levé, a nic nedokáže udělat pořádně. Aby mě někdy za něco pochválila? Nebo poděkovala? O tom jsem si mohl nechat jen zdát. Všechna moje péče o domácnost byla brána jako automatická. Nejsem žádná citlivka, ale že by to šlo úplně skrz mě, to nemůžu říct,“ svěřuje se Lukáš, který bral nevrlou, vyčítavou a stále nespokojenou povahu své ženy za neměnný fakt, se kterým je třeba se smířit. Jenže pak poznal, že to jde i jinak.
„Paní Milada, naše sousedka ze sedmého patra, mě jednou zastavila na chodbě. Svěřila se mi, že ji trápí spálené zásuvky v kuchyni. Slyšela, že já jsem elektrikář, tak zkouší štěstí, jestli bych jí s tím nepomohl. Přiznávám, že se mi nechtělo. Stačilo mi starat se o vlastní domácnost. Ale vypadala zoufale, tak mi bylo hloupé odmítnout ji,“ popisuje, proč u ní doma následující odpoledne zvonil s elektrikářskou brašnou na rameni.
Přivítala ho milým úsměvem, tácem chlebíčků a vychlazeným pivem. Nechtěla ho nechat pracovat s prázdným žaludkem. Chvíli se ostýchal, ale nakonec pohoštění neodmítl. A příjemně se spolu zapovídali. Zjistili, že mají mnoho společného. Oba mají zálibu v tenise a čtení severských detektivek. „Jak mě přislíbená výpomoc předtím štvala, tak jsem od paní Milady odcházel s dobrou náladou. Za vykonanou práci mi nejen zaplatila, ale ještě mě pochválila, jak mi to šlo pěkně od ruky. Doma jsem takové chování od ženy neznal. Nic jí nebylo dost dobré. A nějaké podstrojování? To taky nehrozilo. Proto mi tentokrát nebylo vůbec proti srsti, slíbit jí i další výpomoc v domácnosti,“ přiznává Lukáš, který o týden později zase zvonil na její dveře.
Tentokrát ho vítala vůně čerstvě upečené bábovky a kávy. „Bylo to jako balzám na duši, vejít do jejího bytu. Atmosféra se tam od té u nás diametrálně lišila. Už při téhle druhé návštěvě mi došlo, v jaké katastrofě doma žiju. Teda spíš přežívám. Proč mám koukat na věčně zakaboněnou, naštvanou a nespokojenou ženu, když to může vypadat takhle?“ ptal se sám sebe Lukáš. Překvapení u něj postupně přerostlo v naštvání. Jak mohl s Karolínou tak dlouho vydržet? Proč dopustil, aby se k němu chovala takhle ošklivě? Věděl, že už to takhle dál nechce.
„Karolínu znám. Vím, že se nikdy nezmění. Nemá cenu se o to ani pokoušet. Co ale změnit můžu, to je můj život. Ukončím naše vzájemné trápení. Od manželky jsem se odstěhoval do podnájmu, brzy budu žádat o rozvod. Ona ať si najde někoho lepšího, když já nejsem dost dobrý. A kdo ví. Třeba časem nebudu k Miladě chodit jen jako opravář,“ dodává Lukáš.
Podle psychologů není podobná situace v dlouhodobých vztazích nijak výjimečná. V mnoha manželstvích se časem vytvoří komunikační vzorec, ve kterém jeden partner převážně kritizuje a druhý se snaží konfliktům vyhýbat a přizpůsobuje se. Takový model může fungovat i desítky let, protože se pro oba stane jakousi samozřejmostí.
Zlom často nastane ve chvíli, kdy člověk zažije jiný způsob zacházení. Stačí drobnost – poděkování, pochvala nebo obyčejná vlídnost – a člověk si uvědomí, jak moc mu podobné projevy ve vztahu chyběly. Kontrast mezi dvěma způsoby komunikace pak může být velmi silný a vyvolat otázku, zda je současný vztah ještě naplňující.
Odborníci upozorňují, že nejde jen o romantiku nebo zamilovanost. Pro stabilitu vztahu je zásadní pocit respektu a uznání. Pokud jeden z partnerů dlouhodobě zažívá jen kritiku a žádné ocenění, může to postupně oslabovat jeho sebevědomí i ochotu ve vztahu zůstávat. V takové situaci pak může i zdánlivě nenápadná zkušenost zvenčí odstartovat velké životní rozhodnutí.
Zdroj info: Text byl zpracován na základě příběhu muže, kterého redakce zná a který jej předal redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní osoby pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Nový komentář
Komentáře
Vzájemný respekt je klíčem k dobrému a zdravému vztahu. Neexistuje metrika která by mohla rozdělit přínos obou 50/50. To prostě nejde protože on i ona přináší do vztahu něco jiného. Je to právě to co tomu druhému chybí. Muž si najde ženu aby mu dala teplo do domova které umí vykouzlit jedině ona. Žena si najde muže aby ji domov dal. Ona vaří, on seká trávník. Ona vychová děti, on se postará o to aby nemusela nechat majlant v autoservisu za "prémiový vzduch do pneumatik a kapalinu do blinkrů". V tom je to PARTNERSTVÍ. Lukáš poznal, že Karolína nejen že je mu manželkou jen podle společného jména a jakéhosi cáru papíru. Že úcta nebo náklonnost k němu byla pouhou iluzí předmanželského vztahu která se rozplynula jakmile byla Karolína "na svém". Milada oproti tomu s Lukášem jednala s respektem. Není to o uctívání. Není to o dělbě práce 50/50. Váš partner by měl být v první řadě váš kamarád do nepohody. Ten kdo vás doplňuje, nikoliv odsuzuje.
Sousedka je asi dlouho sama a tak se k mužům chová s úctou. Ale nikdo neví, jak se bude chovat, až ten muž bude v její domácnosti. Ale pán je opatrný a zatím žije sám. Pane, nezoufejte, moje babička říkala, že "chlap si najde babu vždycky, i kdyby měl jenom půlku p....e".
Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají... Naštěstí se Lukáš odstěhoval do podnájmu. Proč by na něj nebyla Milada příjemná, když potřebuje něco spravit? Na ty dvě hodiny, nebo tak nějak. Ale je hezké, že mu to zaplatila.
Byla by tak příjemná po 32 letech ( to už asi nestihne zjistit ) ? Jestli není Lukáš trochu naiva.
Myslím, že jste měl utéct už dávno. Promrhané roky....,