„Ještě teď se rozbrečím vždy, když si na to vzpomenu. Nikdy jsem neslyšela tolik nadávek, jako tu sobotu. Nelžu vám, měla jsem strach, že nás sousedi zlynčují,“ popisuje Zuzana svůj nejhorší víkend v životě. Stačilo k němu to, aby se s rodinou vydala na svou chalupu, kterou zdědila po tetě.

Foto:Shutterstock

Mezi místní nezapadli

Jezdí sem už osmou sezónu, ale místním nikdy nepadli do oka. Jakožto jediní chataři široko daleko platili za trpěné lufťáky, aniž by sousedům kdy něco špatného udělali. A tak si vždy raději hleděli svého a užívali volna. „Nevím, co jim na nás mohlo vadit, nedělali jsme žádný hluk ani nepořádek. Napadá mě snad jen lidská závist. Chalupa je krásně rekonstruovaná, máme bazén, krásnou zahradu. A to víte, to může někomu ležet v žaludku,“ přemýšlí Zuzana, která se vždy snažila narážky sousedů odposlechnuté přes plot házet za hlavu. Netušila, že může být hůř.

Útěk z města nevyšel

Když celou její rodinu uvěznila doma pandemie korona viru, rozhodli se z města utéct. „Já i manžel pracujeme z domova, děti do školy také nesmí, tak co uprostřed města? Dohodli jsme se, že ten blázinec přečkáme na čerstvém vzduchu, na chalupě. Samozřejmě jen na vlastní zahradě, sem tam nějaká ta vycházka do přírody, kterou máme za humny,“ popisuje Zuzana plán, který se jim ale nepodařilo realizovat.

„Už když jsme přijeli a vykládali věci, bylo na sousedech vidět, jak moc jsou z toho rozčarovaní, slušně řečeno. Schovávali se hned domů a sprostě při tom nadávali. Sice nás to zarazilo, ale říkali jsme si, že je to snad brzy přejde. Jenže nepřešlo. Za pár hodin už jsme měli za vraty hotové srocení národa. Pískali a volali na nás, ať vypadneme zpátky do města, a netaháme jim tam nemoci. Marně jsme se bránili, že jsme zdraví a navíc na svém pozemku. Začali být sprostí a vyhrožovat, že zavolají policii. Nechtěli pochopit, že pobyt na chalupě zakázán není,“ vypráví Zuzana, která se z nátlaku sousedů nakonec zhroutila a poprosila manžela, aby se vrátili domů.

Cesty na chaty a chalupy nejsou ze zákona zakázané, Ministerstvo zdravotnictví je pouze důrazně nedoporučuje. Pokud už se pro pobyt na nich rozhodnete, neměly byste zbytečně přicházet do kontaktu s místními obyvateli, například v obchodech.

Znovu na chatu? Kdo ví

„Zpočátku nechtěl, ale když viděl mě a slyšel ty domorodce venku, nakonec to přece jen vzdal. Vždyť jaký by to byl relax, v takové atmosféře? Horší ale je, že teď už se mi tam nechce ani tehdy, kdy bude po pandemii. Představa, že kolem mě žijí lidé, kteří nás tak moc nenávidí, mi bere veškerou chuť tam ještě kdy jet,“ dodává Zuzana.

Čtěte také:

Reklama