Helena žije s manželem a třemi dětmi ve dvoupatrovém domě, kde celkem čtyři byty sdílí poměrně rozlehlou oplocenou zahradu. Zprvu se vše jevilo naprosto ideálně. Se sousedy byla domluva, a tak si rozdělili, který kout bude která rodina obývat. Někdo měl v plánu za zahradě grilovat, někdo si postavil pískoviště, někdo bazének. Jelikož je Helena vášnivá zahradnice, využila kus půdy v tomu, aby si založila záhony.
Foto: Shutterstock
„Zasadila jsem si na společné zahrádce jahody, hrášek, rajčata a bylinky a později cukety a patisony. Do budoucna bych ráda pěstovala i melouny, i když je mi jasné, že pro ně naše podnebí není úplně ideální. Vše se zdálo jako skvělý nápad – děti si hrály s dětmi od sousedů, manžel griloval nebo četl na lavičce pod rozhlehlým stromem, pořádaly se veselé večery za účasti všech sousedů a já trávila volné víkendy na záhonech, které nám plodily čím dál více. Chyba se stala ve chvíli, kdy jsem loni v létě nabídla sousedovic dětem, že si mohou natrhat do mističky jahody – měli jsme jich totiž opravdu hodně. Možná potom celá jejich rodina pojala podezření, že je náš záhon volně přístupný pro všechny jako nonstop otevřený supermarket,“ popisuje Helena.
Od té doby si začala všímat, že jí její pracně opečovávaná úroda mizí. Začalo to pár kusy – zmizela jedna cuketa, tři rajčata, trochu bylinek a tak podobně. Ovšem ve chvíli, kdy kdosi očesal naprosto všechen hrášek, který se urodil, a následně i polovinu cuket, došla Heleně trpělivost. „Jednoduše jsem si začala více všímat a trochu nenápadně koukat za záclonou. Docela mě šokovalo, když jsem dva dny po sobě viděla sousedovic rodinu, jak bez zeptání a požádání sklízí patison, cukety a rajčata. Nikdy by mě nenapadlo, že něco takového budu muset mezi dospělými lidmi řešit. Nejde o tu trochu zeleniny, ale spíš o princip. Ani se nesnažili být jakkoliv nenápadní – prostě si vzali, co se jim líbilo a hodilo,“ míní.
Helena se tedy odhodlala k nepříjemnému rozhovoru a promluvila si se sousedkou. Slušně jí vysvětlila, že například hrášek a jahody pěstuje převážně pro potěšení svých dětí a že sice nemá problém se rozdělit, ovšem nepřeje si, aby úrodu kdokoliv sklízel bez jejího vědomí. „Jestli jsem čekala třeba omluvu, nebo že se dotyčná bude cítit trapně, přepočítala jsem se. Řekla mi, že jsem lakomá a vůbec nechápe, o co mi jde. Vždyť plody stále dorůstají a my přece o těch pár cuket nezchudneme. To mi opravdu vyrazilo dech. Pohádaly jsme se a vzájemné sousedské vztahy dost ochladly. To by mi asi tolik nevadilo, nejhorší je, že za týden jsem je na zahradě nachytala znova. Požádala jsem je tedy, aby mi všechny plodiny vrátili. Načež mi sousedka nepřátelsky odpověděla: Sežer si to, a následně odkráčela středem. S počínajícím létem se čím dál více děsím, co zase budeme letos řešit,“ říká Helena.
zdroj: respondentka Helena
Čtěte také:
- V soukromí by mě manžel nosil na rukou, ale ve společnosti mě shazuje. Přitom sám chtěl, ať zůstanu v domácnosti, tvrdí Jitka
- Rodiče mi chtějí v těžké době přispívat na domácnost. Manžel je proti, svěřuje se Jana
- Vyhněte se hádkám a naschválům. Díky návodu na souseda roku
Nový komentář
Komentáře
Také jsme v bytovce a také je u toho zahrádka. Byty jsou v bytovce 4, zahrada se tedy rozdělila na 4 stejně velké kousky a každý má svůj oplocený. A je klid.
Pokud by byla možnost, svou část bych si oplotila a všude okolo bych rozhlásila, proč to dělám, aby dotyčná měla co největší ostudu.
Vždycky když je něco takto jakože společné tak to zavání průserem. Možná to někde funguje, ale asi tak v 10% ze 100% . Já už sem se vyučila ze společných dovolených s kamarádkama, tedy konkrétně s jednou. Vždycky se najde jeden co je vychcanej a druhej co je blbě slušnej. Od teď každej na svým a za svý a mám čistý svědomí a klid v duši.
Vždy, když je něco společné, musí se hned na začátku společného užívání stanovit jasná pravidla a mantinely. Pisatelka popisuje svou majetkovou újmu na tom, co ona vypěstovala. Užívání ostatních dílů zahrady popisuje trochu nejasně. Mezi lidmi je takový nějaký zvyk, že co není oplocené, je "naše".
no my jsme také ve 4bytovce a také se zahradou, jako správce jsem přidělila každému bytu stejnou poměrnou část , ale s tím, že jsme v Česku, tak jedině, když si to oplotí, pokud se bude chtít kdokoli s kýmkoli stýkat a pogrilovat, posedět, jen na pozvání či domluvě u koho...a funguje to....plot, i když nižší, funguje jako vymezení soukromí každé z rodin....ale na rozdíl od mnoha zdejších názorů si myslím, že i kdyby manžel dané paní griloval na tzv. cizím..jak z textu vyplývá tak společně, děti si hrají také společně, ale ani tak nemá jiný právo bezostyšně si brát co chce bez zeptání od jiného. Vždy je to zlodějna a překvapuje mne, jak tato jasná věc je zde vykládána jako málem oplátka za společné grilování či hraní dětí. Jakoby základní kameny morálky pro většinu neplatili. Základem je totiž vymezení jednotlivých prostoů jedné každé rodině, což z textu zaznívá jasně. Je to stejné, jako by jedna rodina pozvala druhou domů na posezení a ta druhá tam pak chodila si kdykoli cokoli vzít .....už zde v diskuzi je vidět pokřivené nazírání morálky směšováním hraní dětí či čtení pod stromem s krádeží...a nikomu se to nezdá divné....no všem pěkný den
cokoliv ,co je " společné" většinou skončí problémem, domluvit se lze, ale jen na začátku, v jakési euforii, časem vzniknou neshody téměř vždycky, lidé se rozhádají, začnou prudit, ...a je po společném sdílení, kamarádství, grilování ,zahradničení....A skládat peníze společně na cokoliv je nesmysl.Nikdy to nebude fungovat skvěle, najde se vždy někdo, kdo bude mát výhrady.
Tak mě by to asi vůbec nenapadlo, dělat si tam záhonky... Tyhle prostory jsou obvykle myšlené tak, že všichni, co tam bydlí, využívají ten prostor celý, že je společný právě proto, aby mohl být využíván všemi sousedy. Ne že si tam každý vyměří "svůj" kousek velikosti kapesníku, a tam nikoho nepustí... Kdyby se domluvili, složili peníze na jednu hromádku a společně si tam udělali ty lavičky a grilovací místo pro všechny a místo na hraní pro všechny děti, které by pak mohly být v klidu, aby náhodou nepřelezly na sousedovo, nebo tam omylem nekoply míč třeba, mohlo to být jednodušší. I údržba takového společného prostoru je jednodušší. Záhonky mi přijdou jako nesmysl. Krást cizí úrodu se nemá, samozřejmě. Ale je jaksi lepší si to pěstovat na svém, ne na společném. Viděla jsem už pár pokusů o tzv. komunitní zahrádky, například v některých vnitroblocích v Praze. Nedopadlo to moc dobře, lidi se dřív nebo později rozhádali.
A co takhle si svůj kousek oplotit?
Tak ten popis společné zahrady je pro mne osobně popis pekla :D Společná zahrada je peklo! Osobně máme neutrální až přátelské vztahy se sousedy, ale společně s nimi bych nechtěla vůbec nic. Ostatně, zahradu bych nechtěla sdílet ani s rodinou :D. Napadlo mne, že si sousedka zpočátku vyložila společnou zahradu jako společnou opravdu all inclusive. Mne by sice nenapadlo vzít si cokoliv, co není vyloženě moje, ale lidé jsou různí. Nicméně, když je sousedka upozorněna, že zelenina není společná a přesto nadále vesele pokračuje ve sklizni, tak je normální sprostá zlodějka. A podle toho bych s ní jednala. Upozornit, a když to nezabírá, tak veřejně a hlavně nahlas požadovat zaplacení "nákupu". Vztahy už fakt lepší nebudou, tak co.