Říká se, že dobré sousedské vztahy jsou nad zlato. No, musím říct, že přinejmenším ke klidnému životu jsou hodně důležité. Když jsme se stěhovali do nového bytu, byli jsme nadšení. Velký, prostorný a prosvětlený byt na klidném místě se zdál jako skvělá koupě. Ani nevím, proč jsme se tenkrát vůbec nezajímali o to, jaké budeme mít sousedy.
A že se jich tu sešla celá elita. Naproti máme rodinu se dvěmi dětmi. Maminka je velmi dominantní a neustále dává všem doma i v doslechu okolo, tudíž do přízemí, najevo, kdo je doma pánem. Na děti řve tak, že se bojí i naše děti, ač doma v bezpečí. Jejich děti jsou vystresované, uplakané a vděčné za každé vlídné slůvko.
Nad námi bydlí rodina se čtyřmi dětmi. Sama mám děti, takže respektuji denní honičky a hraní fotbalu. Lustr máme přidělán napevno, tudíž nám ten dupot nějak nevadí. Veseleji bývá o víkendu, kdy maminka odjíždí na návštěvu ke svým rodičům, čtyři děti většinou zůstávají doma pod dozorem tatínka a začíná jim “veget víkend”. Rány, které se tam odtud ozývají, občas nadzvednou úlekem z křesla i mě.
Večer pak tatínek vyráží na jedno zdravotní a děti si užívají volnosti zplna hrdla. Jednak si vyřizují týden střádané účty. Vyčítají si první poslední, nadávají si do těch nejhorších možných přízvisek a vůbec se asi dobře baví. Ne tak už my.
Pokud se maminka vrátí neočekávaně v sobotu večer, a ona to s velkou chutí a ráda občas dělá, nastává klid od dětského běhání a lítání a začíná hádka dospělých po návratu tatínka. Ten, posilněn moudrými radami svých kamarádů, vyčítá své ženě přehnanou péči o svou matku, ta jemu na oplátku nezodpovědnost vůči vlastní rodině. Začnou lítat talíře, padat těžké předměty, řítí se k zemi skleněné výplně dveří.
A pak se ve dvě ráno zametá, bouchá dveřmi, vysává vysavačem, který by mohl být použit jako ničivá zbraň, neb vaše bubínky to nemohou vydržet bez újmy. A ve finále se ještě pustí pračka. Ve tři ráno zní koncert ždímání a dozvuky hádky.
Když už sousedi nad námi vyrazí společně na víkend na chatu a my se těšíme na klidné dny, naši mladí sousedé, bydlící o patro, níž si uspořádají mejdan. A to mejdan se vším všudy. Domů se nám všemi možnými otvory, ať už okny, nebo skrze stoupačku na toaletě dere nezaměnitelné aroma marihuany. Pravdou je, že víc než cokoliv jiného je slyšet hlavně smích. Hromadné salvy smíchu, které se zdají být nekonečné a utichají až hodně pozdě k ránu.
Pořád jsme na tom, až na permanentní nedostatek víkendového spánku, celkem dobře.
Mirka
A co vy? Jaké máte sousedy?
Nový komentář
Komentáře
Suzanne: A v čem ta chyba tedy vězí? Jestli ve mně, že mi vadí hluk, tak ráda budu pracovat na jejím odstranění
Kruci, proč mám z toho článku pocit, že největší chyba zdaleka není v sousedech?
dahda: A taky doufám, že můj
bude křičet a řvat hlavně v noci, ať jim to aspoň trochu vrátíme
Výhoda domu s výhradně tkzv. "malobyty" (1+1 docela slušných rozměrů, ale průchozí, takže pro rodinu nevhodná). Žádný hluk, žádné dětské řvaní, žádné mejdany (bydlí tu většinou důchodci či osamělí lidé).
dahda: Jestli tě to jen trochu uklidní, tak ti musím napsat že jsme na tom úplně, ale úplně stejně. Manžel když si četl tvé příspěvky tak myslel, že jsem je psala já
. Manžel když vidí jak já se nervím a jsem z toho tady značně vystresovaná, tak ten byt začal z duše nenávidět. Musíme si říkat že všude je něco a všude se najdou takoví sousedi. Jak tu někdo psal, boží mlýny melou, tak tomu musíme věřit a bude líp
Nyotaimori: Roger Waters taky funguje. A Tom Waits. Hlavně v těch písních, kde nezpívá, ale zvrací
Vivian: No vzhledem k tomu, že jde o nemalou investici tak se na okolí informuji, pár lidí se zeptám, jestli je vše v pořádku, jestli nejde o problémovoui lokalitu, minimálně se představíš potenciálním sousedům. Na to nevidím nic nenormálního. V baráku, kde žijí většinou starší lidé bude jiný režim než tam kde bydlí rodiny s dětma. Chce to n ic neuspěchat a důkladně prozkoumat trh.
V baráku, ve kterým bydlíme posledních deset let to ještě docela jde. Měli jsme tu menší problém se synem paní, která bydlela o patro níž v sousedním bytě. Přímo pod námi bydlí rodina se dvěma dětmi. Naše starší chodily do stejné školy, mladší zas do stejné školky. Když jsme byly s mladšími ještě na mateřské, chodily ty starší do školy samy. Naše dcera chodila v 8 pro tu treperendu zezdola (škola u nás začíná ve 1/4 na 9 a je takřka za rohem). Nejednou se stalo, že zmíněná paní ze sousedství na obě děvčata vystartovala, že je po noční a spí a ony jí probudily. Nevím, kde spala, ale měla možnost si zavřít dvoje dveře, ale asi měla všude v bytě dokořán, či co. Jednou už jsem na ní vyletěla i já, protože na děti ječela jako siréna. Chvíli dala pokoj. Její syn, tehdy mu mohlo být tak 20, nám však začal zpříjemňovat život a to velice intenzívně. Dali si totiž před dveře mříže a tenhle mladík trpí nějakou psychickou poruchou. Má totiž potřebu neustále kontrolovat, jestli zamknul. Čili zamkne byt, zalomcuje dveřma, pak zabouchne a zamkne mříž a i s tou zalomcuje tak, že to duní celým domem. Pak si jde přivolat výtah a znovu se vrátí a opět lomcuje jak dveřmi tak mřížemi. Jo a ještě jsem zapomněla, že se pokaždé tak 10 x - 20 x snaží zamknout na více západů, než jen na dva. Zejména lomcování klíčem ve mřížích je moc příjemné. Přes den to člověk snáší docela v pohodě, horší bylo, že tohle praktikoval v hluboké noci, když jeho máma byla v práci. Byl schopný chodit několikrát za sebou ven a po několika minutách zase zpátky třeba ve dvě ráno. Nevím jestli za kámošema, to jsem nesledovala. Stačilo mi, že nás celou rodinu probudil a ty pod náma, čili v jeho přímém sousedství, taky. No a jednou, když jeho matinka zase v osm ráno vyletěla na děti, tak jsem sedla a napsala jí dopis. Že pokud chce, aby na ní byly brané jakékoliv ohledy ohledně rušení mimo noční klid, tak především oni by to měli dodržovat a to zejména v noci, když vědí, že okolo jsou malé děti. Že chápu, že o tom asi ani neví, když dělá noční, ale že by měla zasáhnout. Při naší poslední osobní konfrontaci mi vynadala do krav a debilů a od té doby mě nepozdravila. Po tom dopise, mě najednou začala sama od sebe zdravit s úsměvem na rtech a s lomcováním mřížemi je od té doby konec. Přes den si "mladej" občas užije,což ve mě vyvolá většinou jen úsměv, ale v noci dal pokoj.
Vivian: kamarádka má jorkšírka..když ho tuhle manžel venčil, nějací cigoši prý říkali - že bychom toho čokla nakopli? zkuste to, na to její manžel a já vám urazím hlavu
když jdu s Bornie a to je jí teprve 1/2 roku, uhýbají mi z cesty sami
ale jinak je to největší mazel pod sluncem - no to jim ale říkat nebudu
kareta: jak si to jako představuješ, "informovat se na sousedy"?
Obcházet byty a ptát se, kdo tady dělá brajgl, kdo chodí ožralej ve tři ráno domů, kdo má uštěkanýho psa, kdo má nevychovaný parchanty... To by tě sousedi asi milovali hned od začátku
Žábina: že bych si taky pořídila rotvajlera...?
dahda: Na to si zvykneš - já se přestěhovala do paneláku,kde vedle soused hrál na bicí,že to bylo slyšet přes tři pokoje,sousedka nahoře je stará hluchá pani,takže jsem mohla mít u televize puštěnej jen zvuk,poněvadž jsem krásně slyšela co právě dávaj od ní(bohužel nejsem příznivcem dechovky). Navíc ten byt je i v rušnější části sídliště, takže jsem byla úplně šílená a probrečela jsem několik dní i nocí a nevěděla co dělat. Párkrát jsem za tim sousedem hudebníkem byla, ale žádnej větší úspěch.. Prostě jsem si zvykla a to jsem typ, kterýho vzbudí i padající vlas na zem
chuanita: 36 - tak tomu bych taky rozumněla
Vivian: taky miluju diskutující skupinky dětí před vchodem domu...poslední dobou jich ale ubývá, když tudy chodím venčit naší rotvajleří slečnu
mimochodem, to je přece základ informovat se na sousedy, když kupuji byt
gerda: Jo, to byl král...
Aspoň kdyby vedle ložnice nebylo schodiště
Meander: děti jsou naděje národa, máš být ráda
řekla bych, že dost často vzpomínáš na Herodesa
dahda: k šoupání po dlažbě: pod námi bydlí mladá dvojce, která vyluzovala neuvěřitelné zvuky pomocí židlí a dlaždic. Utichlo to, když jsme jim "na ježíška" darovali nalepovací filcová kolečka. Třeba by to sousedi taky uvítali a nezabili vás za to...
mimochodem, to je přece základ informovat se na sousedy, když kupuji byt
Milunka5:ježišikriste, tak to máš blbý, když tam sedí takoví křupani. Ale jsou i vyšší instituce, právo platí pro každého, si teda myslím, že by mělo
Vivian: No, a že zrovna já si musím najít školníka