Foto: Frame stock/Shutterstock
„Už dost let žiji v panelákovém domě v menším městě na Vysočině. Nájemníci i majitelé okolních bytů se tu za ta léta už několikrát vystřídali, někdo byl hlučnější, někdo míň, ale nikdo mi v životě nedělal takové naschvály, jako famílie, co v současné době bydlí nade mnou a chlap, co bydlí vedle. Podezřívám je, že mě odsud prostě chtějí dostat," stěžuje si Jaromír.
Nad Jaromírem žije podle všeho rodina, která má malé dítě. To se Jaromír prý samozřejmě snaží respektovat, ale co už nechápe je, že se jeho rodiče nijak nesnažili a ani nesnaží vyřešit ten nehorázný hluk, který podle Jaromírových slov dítě způsobuje.
„Dítě prostě dělá rámus. Já to chápu, taky mám děti, i když už jsou velké. Jenže rodiče toho dítěte rámusu napomáhají. Já si chci třeba po obědě odpočinout a oni mi přímo nad hlavou vysypou krabici lega. Zní to, jako by se svalila lavina. Mohlo by je třeba napadnout pořídit si izolaci, ale to ne. Navíc mu pořád pouští stupidní písničky s melodií, která mi pak celý den hraje v hlavě a za boha se jí nemůžu zbavit. A hlasitost? Samozřejmě na maximum.“
O vyjádření jsme požádali JUDr. Jaroslavu Šafránkovou z advokátní kanceláře AK Šafránková & Vrba
Samozřejmě pokud hluk, který je vytvářen rodinou nad panem Jaromírem a vedle pana Jaromíra, přesahuje přípustné hygienické normy, mohl by se pan Jaromír domáhat příslušnou žalobou u soudu odstranění závadného stavu, ale proto, aby byl úspěšný, musí si nejdříve objednat hluková měření související s vypracováním znaleckého posudku, který by byl pro pana Jaromíra a jeho úspěch ve sporu nezbytný.
Aby toho podle Jaromíra nebylo málo, pořídil si muž žijící sám v bytě vedle psa. Ten ale po odchodu páníčka bez přestání kňučí.
„No a pak je tu ten pes. Já nechápu, proč si někdo pořizuje psa, když je pak chudák stejně celý den zavřený doma. Ten chlap odchází kolem osmé ráno a vrací se až za tmy! Je jasné, že ten pes doma kňučí, já bych taky kňučel! Abyste tomu rozuměli, já nejsem naštvaný na to dítě ani na toho nebohého psa, ale rozčilují mě ti dospělí. Přemýšlím, že si ho soused možná pořídil jen proto, abych musel poslouchat kromě brečení, vztekání, rozhazování kostiček a hraní hloupých písniček ještě štěkot. Možná mi závidí, že jsem v předčasném důchodu a chtějí mě odsud dostat, nevím. Zajímalo by mě ale, zda to můžu nějak řešit,“ zakončuje Jaromír.
Zdroj info: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Nový komentář
Komentáře
A to ještě chudák Jaromír neví, že se spiklenci tajně domlouvají se sousedem odspoda, aby si speciálně kvůli němu koupil paviána
Nezbývá než doufat, že třetí spiklenec nebude tak zákeřný jako sousedí z horního patra, kteří si extra přeměřili byt a najali jasnovidce, aby mohli sypat lego přesně nad Jaromírovu hlavu. Průměrný pracující člověk s dítětem na krku totiž nemá nic lepšího na práci, než systematicky vyštvávat z bytu úplně cizího důchodce, aby jeho místo mohl nahradit celkem kdokoli z nájemnické loterie -od zapšklé tety Běty po alkoholiky a dealery, padnout může cokoli.
Za vše pochopitelně může závist, protože být osamělým důchodcem, který nemá co lepšího na práci, než mapovat zvuky vydávané sousedy, to je svatý grál a nedosažitelná meta průměrného občana, jejíž dosažení prostě není možné odpustit.
V Jaromírově litanii chybí jeden maličkatý detail a to je jakýkoli pokus o sjednání nápravy cestou domluvy. Sousedi možná ani netuší jak zlotřilý komplot zorganizovali, když dali svému potomkovi k narozeninám lego.
Nevím, co na to odborníci, ale já bych jako laik řekla, že ten pán asi nebude duševně v pořádku.
Ono se sice říká, že když je někdo paranoidní, neznamená to, že po něm nejdou
ale to nebude tento případ. Ti sousedi nejspíš vůbec netuší, že nějaký Jaromír existuje a je jim naprosto ukradený. Oni si prostě žijí svoje životy a nevědí, že ve vedlejším bytě je zavřený muž, který naslouchá každému šustnutí z jejich bytů - protože asi nemá co dělat a televize ho už nebaví, nevím, nemá asi žádné koníčky, nikam nechodí a trčí pořád doma, proto asi je tak strašně zpruzelý a jeho život následně stojí za zdrávas, královno. Ale to si dělá sám. A kdo ví, možná ho to dokonce i baví si představovat, že mu to všichni dělají naschvál, protože je snazší být oběť, být nenáviděn a pronásledován, než být všem lhostejný a vědět, že nikoho nezajímám. Tak si pán namlouvá, že sousedům stojí za to mu dělat zlomyslnosti. 
Zajímalo by mě, co by pan Jaromír dělal, kdyby bydlel v našem paneláku. Nejen psi a děti, ale i kouření trávy a cigaret z oken, balkonů, ve společných prostorách, štěnice, hluk v noci, pranice a hádky, věčně otevřený hlavní vchod, nezamykání, skladiště ve sklepě. Podotýkám, že jsme čistý upravený dům v hezkém prostředí...jen je tady polovina bytu pronajatých. A to je náš problém...
Milý předčasný důchodče Jaromíre, určitě všichni lidé na světě nemají co jiného na práci, jen Vám znepříjemňovat život. Ano, důvodem je bezpochyby to, že Vám závidí. Možná kdybyste celé dny nečíhal v tichosti svého bytu na okolní zvuky, ulevilo by se Vám .. i Vašim sousedům, pokud si pořád stěžujete. Jestli zvuky překračují hygienickou normu, řešte to formální cestou. Jestli ne, smiřte se s tím, že lidi kolem Vás chtějí žít, ne se hlídat kvůli nerudnému důchodci. :D
V bytě pode mnou se střídají nájemníci a co já už zažila. Flámy dlouho do noci, manželské hádky, šíleně hlasité chrápání, vykouřený byt jako v udírně. Jenou jedinkrát jsem šla požádat nájemníky (matka se synem), aby nekouřil pod mou ložnicí trávu. Matka se dušovala, že syn nekouří.... a najednou bylo čisto. Teď jsem potkala čerstvé nájemnice, dvě ženy a už tam byla fakt divoká hádka asi s alkoholem. Bože, co bych dala za předchozího pána, co nekouřil a jenom o víkendech si pouštěl hlasitou televizi dlouho do noci či rána.
Strop odhlučnit u sebe, týrání psa nahlásit. Nemá cenu se soudit a když už byly vyčerpány všecky možnosti slušné domluvy, nezbývá, než postupovat jak píšu v první větě. Odstěhování je až poslední možnost a bez záruky. Kdo ví, koho bude mít za sousedy jinde.