Sourozenci jsou z jedné krve, z jednoho rodného hnízda.
Pojí je láska i nenávist, někdy se oba pocity prolínají.
Stejně jsou zvláštní i vztahy k rodičům. Mnohokrát jsem slyšela podobné stížnosti:

“Přesto, že se o rodiče starám mnohem víc než sestra, která u nich bydlí, pořád je u nich ona jedničkou, pořád mi říkají, jak je úžasná. Teď si po několika letech flákání sehnala práci – no to bylo slávy, máma mi hned volala mobilem. To, že já si vydělávám od 18, starám se o rodinu – to se prostě nepočítá“.
Tohle je konkrétní případ mojí kamarádky Mirky. Ještě k tomu doplním, že rodinný domek se přepsal na tu mladší, protože přece Mirka vydělává a s manželem mají byt, kdežto chudák…. jistě doplníte sami.

Vztahy sourozenců by měly být krásné a harmonické – v životě bližšího člověka mít nebudou, a přeci tomu tak nebývá.
Vlastní rodiče se totiž někdy nedokážou k dětem chovat stejně, mají prostě svého favorita, dítě s milejší povahou, nebo které je jim víc podobné … důvody jsou rozličné.

Např.  v rodině tchýně, 3 děti – nejstarší byl geniální, ať dělal co dělal, stále chválený, nejmladší byla vytoužená dcerka – a prostřední? Kdyby se ztrhal, prostě na něj láska nevybyla. Přitom vystudoval velice dobře vysokou školu, je uznávaným lékařem, ale maminka mluvila jen o těch dvou, jeden je řadový úředník na ministerstvu a dcerka už potřetí rozvedená.
„Někdy mám dojem, že rodiče si ani nevšimli, že jsem na světě.“
Sourozence má rád, o sestru se hodně staral, když byla malá, ale chovají se k němu stejně jako rodiče … prostě je jako Popelka.

A když jsme u pohádky, vzpomínáte na film Jak se budí princezny? Jak jeden syn se musel podřídit vždy a ve všem tomu, co „přeci byl tak strašně nemocný?“ V životě bude mít velké potíže, protože se z něj vlastně stal takový hadr, a podle toho s ním budou i dívky jednat – využijí – a odhodí.

Nebo další pohádka – o ošklivém kačátku. Helenka se už narodila jako rozkošné děvčátko, zato Hedvika, rok po ní, ta byla celý tatínek. A tak Hedvika celý život slyší o krásné Helence, která je skutečně všude za hvězdu. A když přijde domů, i rodiče vyprávějí jen o Helence, a když se zeptají – „tak co ty?“ už ani neodpovídá, stejně by ji neposlouchali.

A jak by se rodiče tedy měli chovat ke svým dětem?

  • Neříkejte nikomu, koho máte raději
  • Nedávejte přednost vnoučatům od jednoho dítěte před ostatními
  • Nechtějte pomoc pouze od jednoho dítěte
  • Neříkejte jednomu dítěti, jak to druhé je úžasné
  • Nenechte je soupeřit o vaši přízeň
  • Svoji lásku rozdělte spravedlivě
  • Pokud dáváte dárky, tak všem stejně
  • Nechtějte, aby jedno dítě trvale pomáhalo druhému

Co mi ve výčtu chybí?
Jak je to u vás?    

   
Reklama