Milá redakce,

tak téma sourozenci. Jsme celkem 4 sourozenci Petr - 37, Lenka - 34, já -31 a nejmladšímu Lukášovi je 21. Jako menší jsme si všichni lezli pěkně na záda, bili jsme se, brali věci. Hlavně já jsem sestře lezla do šatníku, když nebyla doma - to bylo vždycky řevu, jak zjistila, že jsem jí něco vzala.

Ještě před tím, než se narodil nejmladší - vzpomínám na to, mamka nám oznámila, že budeme mít dalšího sourozence, v tý době mi bylo 9 let. A nebyla jsem z toho moc nadšená, chtěla jsem být mazlíček - kdo by nechtěl, že?

Brácha se narodil mamce 24.12.1984 v sedmém měsíci těhotenství - měl 1 a půl kilo a 40 cm. Tak ho museli odvézd do Ostravy do kojeňáku, poprvé jsme ho viděli až v únoru, kdy ho pustili domů. Neměla jsem ho ráda a ani jsem si ho nepochovala, byla jsem strašně žárlivá, ale nějak to časem pominulo a já ho začla milovat. Ani na chvíli jsem se od něho neodtrhla.

Musím Vám říct, že jsem sťastná, že moje maminka se rozhodla mít ve 34 letech ještě jedno dítě, protože teď jsem starší já a můžu tomu nejmladšímu vyhubovat, a to mě těší.

Pak jsme vyrostli a všichni odešli do jiného města, jen ten nejmladší je ještě doma. Petr má dceru Ivanu, sestra má dceru Renátu a syna Martina a já mám syna Pavlíka a dcerku Elišku a ještě nějaké to mimi časem přijde. A nejmladšího to ještě čeká, ale nemá kam spěchat.

Nikdy bych své sourozence za nic nevyměnila, mám je moc ráda a přeji Všem, aby se měli hodně rádi, a i jejich dětem.

KIRIKOU

Děkujeme za pěkný příběh :)

Jaké jsou Vaše vztahy se sourozenci, ženy-in? Vzpomenete si na nějaké zajímavé historky? Pošlete nám je na redakce@zena-in.cz!

Reklama