Náš redaktor Jakub D. Kočí se rozhodl, vyzkoušet si povolání šperkaře. Oslovil proto Vladimíra Dvořáka, který se zabývá výrobou šperků a dekorací. Jak dopadl souboj profíka s naším redaktorem, zjistíte v tomto článku...

sperkar

Zkoušet všelijaká zvláštní povolání, to dělám opravdu rád! Zcela neskromně si o sobě totiž myslím, že jsem poměrně zručný. Nedávno jsem náhodou zabrousil do šperkařství Graciella v Praze v Kaprově ulici a zde se setkal s mistrem šperkařem Vladimírem Dvořákem. Slovo dalo slovo a už jsem měl domluvenou reportáž: Pan Dvořák mi slíbil, že mě zasvětí do svého řemesla.

Souboj!

sperkarem

(Propriety na výrobu náušnic)

Protože mám rád velké výzvy, rozhodl jsem se, že udělám s Vladimírem Dvořákem souboj. Vybrali jsme jedny náušnice jako vzor a sesedli se ku stejnému stolu. Cílem bylo, za pomoci připravených propriet, vyrobit jejich napodobeninu. Pravidla byla dohodnuta tak, že budu Vladimírovi koukat pod ruce a opakovat to, co dělá. Pokud skončím s prací do pěti minut po té, co náušnice dokončí on, vyhrál jsem. Pokud později, vyhrál pan Dvořák.

  • Odhadovaný čas výroby náušnic: 7 až 10 minut.

Jak souboj proběhl?

sperkarem

(Já a můj mistr Vladimír Dvořák)

Vladimír mi byl skvělým učitelem. Pracoval pomalu a v průběhu práce mi vysvětloval, co mám dělat. Zatímco jsem se pral se šperkařením, stihl mi uvařit i kotel ovocného čaje a vyřídit několik zákaznic - zkrátka se mi snažil dát co nejvíce času...

Přesto jsem nabíral oproti plánovanému času skluz.

Ale s vysvětlováním („Řetízek se navlékne na rovný drátek, aby člověk nemusel počítat očka a měl jednotlivé díly stejně dlouhé.“ „Říkal jsem: Zatočit kulatými kleštěmi, secvaknout plochými...“ „Ten kroužek se roztahuje rovně, jinak se bude rozcházet.“) čas nabýval i mému mistrovi, tak jsem byl v klidu.

sperkarem

(Vrcholné soustředění: Cítil jsem se trochu jako uzená makrela v cukrárně)

Dvacet minut a -

...co se to děje! Můj učitel má hotovo a já teprve navlékám na třetí řetízek jantary a křišťálky. To prostě nemůžu stihnout.

Znervózněl jsem a začal spěchat. A tím se ještě zpomalil. Ale nevzdal jsem to, to by mi hrdost nedovolila. Ani nevím jak, navlékl jsem poslední háček, zatáhl poslední kroužek a náušnice dokončil! Tramtararááá!

Smutná bilance...

  • Plánovaný čas dokončení náušnic: 7 až 10 minut
  • Mistrův čas i s vysvětlováním a odbíháním: 20 minut
  • Můj výsledný čas: 47 minut

 

Prohrál jsem. A největší tragédie přišla, když mistr vyřkl ortel. Na mou otázku: „Bral byste mě za učně?“ zaznělo skeptické: „Ne.“

A tak se budu dál živit novinařinou, trénovat a třeba jednou vyzvu Vladimíra Dvořáka na souboj ve výrobě prstýnků. Mám totiž pocit, že moje náušnice jsou daleko hezčí než ty, které vyrobil můj šperkařský mistr - no, posuďte samy...

nausnice

(Moje jsou ty vlevo)

Čtěte také