Když jsem si Karla před rokem brala, věděla jsem, že jeho život, co se žen týče byl velmi, velmi, velmi pestrý... Ale znáte to, zamilujete se a vaše naivní představy zvítězí nad realitou.
Ve svatební den mi Karel slíbil, že se nemusím bát, že láska ke mně mu otevřela oči a že ví, že jsem pro něj jedinou na celém světě a že to tak také zůstane.
A rok svá slova skutečně dodržel. Trávili jsme spolu veškerý volný čas, užívali jsme si, byli jsme prostě jako dvě hrdličky....
Až donedávna.
Jsou to asi dva týdny, co jsem zjistila, že se „začíná chovat divně“.
Začalo to kamarády, hospodou, akcí, na kterou mě nevzal a já se obávám, že pomaličku vrací do starých kolejí. Do oněch kolejí, které podle jeho vlastních slov již pro něj neexistují.
Bojím se, že nebude trvat dlouho a zahne mi.
Znám ho a vím, jak moc dobře mu dělá to, když se kolem něj točí ženy, když ho svádějí, zkrátka – když po něm „jedou“.
A teď nevím co s tím. Svůj slib evidentně nedodržel. Začíná se toulat, diskusi a moje námitky ignoruje. Byl ten krásný rok z jeho strany jen komedií? Přestala jsem ho již bavit? Nedokáže být věrný jen jedné ženě? Potřebuje být volný jako pták?
To jsou otázky, které se mi za bezesných nocí hodí stále dokola hlavou....
Nechci o Karla přijít, ale ani nechci muže, na kterého se nemohu spolehnout, kterému nemohu věřit....
Co byste dělaly vy, na mém místě?
Na manžela pláč, ani dlouhé rozhovory neplatí. Snad je mu jedno, že se trápím? Chci, aby byl takový jakým byl rok po svatbě... A netuším, jak ten čas vrátit.
Nový komentář
Komentáře
Milá Martino!
Mám úplně stejný problém jako ty. Jsme s manželem už 17 let a já jsem téměř všechny večery doma sama. Vyzkoušela jsem už všechno, ale jeho to doma prostě nebaví, takže je buď v práci, v hospodě nebo hraje šipky. Je to prostě sobec a jediným řešením je bohužel rozvod. Jenže ze svého okolí neznám žádného chlapa, který sedí večer doma a kouká se na televizi. Prostě chlapi jsou toulavá stvoření a nezbývá než si zvyknout nebo se rozvést. Jenže hodného a slušného chlapa dneska snad ani nenajdeš. Umím si představit, jak tě to trápí, ale jediná rada je najít si kamarádky nebo nějakého koníčka, abys neseděla pořád sama doma a nepřemýšlela co kde zase vyvádí.
Kamarádka měla doma něco podobného...když jde na jejího manžela "toulavá"
sama ho posílá...
, že chce jít pryč. Nezabere to zřejmě napoprvé, ale už mu to bude podezřelé...nesmíš nikdy "bouchnout", ať má dojem, že ti to přijdevlastně vhod, že je pryč...Třeba se chytne za nos...dej vědět jak to dopadlo...
Výsledek je takovej, že je mu to divný, že najednou jí to nevadí a radši sedí doma a nebo jí vezme sebou....Zkus to....za to nic nedáš...Je to ale velká dřina nedat najevo, jak moc tě to štve
Sonya: a proč sis ho brala, když ti to vadí?
Sonya: možná to bude znít tvrdě, ale je to jen Tvá volba, že s ním žiješ.
Martino, sliby o jedinečné lásce ... Nevěř jim. Jsou to jen slova, pouhá slova. Navíc mám pocit, že u Tvého muže si zaměňuješ slovo "láska" s momentálním hormonálním pomatením. Hladina hormónů se časem ustálí a co potom? Zůstává pocit nenaplnění, zrady, případně neustálého dotazování: "To už mě nemiluje?"
Láska je větší, krásnější. Cítíš ji, když se podíváš na kytičku? Jakékoliv zvířátko? Člověka? Podíváš se do zrcadla a vidíš láskyplnou bytost? Nemusíš žebrat o lásku u svého manžela. Najdi tu lásku v sobě. V místě, kde máš srdce. Cítíš, jak hřeje?
Začni u sebe, jak níže radí zkušené ženy. Láskou budeš krásnější, přitažlivější. Prostě budeš zářit. Nyní se podívej do zrcadla. Co vidíš? Vzpomeň si na něco krásného ze svého života. Jak vypadáš teď? A přesně tak Tě vidí i Tvůj muž. Muži nechtějí vidět utrápené ženy. Bojí se toho, vyčítají si to, jenže reagují trochu jinak, než bychom si přály. Oni utíkají a nacházejí si spokojené a zářící ženy.
Já jen dost dobře nechápu, jestli si opravdu myslela, že ho svatba změní. Copak oddací list mění charakter? Občas si taky říkám, že dřív mi jisté věci u manžela vadily méně, ale neočekávám, že bude jiný.
Pisateľka by si mala najprv ujasníť čo vlastne chce..
.
medved:
femme: tak to já z toho takový pocit nemám, vždyť si pochvaluje, jak byl jen s ní a dělali všehcno spolu a najednou, ó hrůzo, chce někam jít sám
to je teda clanek
manzel snad neni pes 
, aby se toulal nebo netoulal, ne ? a navic...jak MI...to jako ze slusny manzel travi 99% casu doma a cukruje a jak si vyrazi s kamarady na pivko, tak mu ztropim plactivou scenu pripadne to probereme v "delsim rozhovoru" ? 
mila Martino, velmi uspesne smerujes k rozvodu a ja se tvemu manzelovi ani v nejmensim nedivim...evidentne jsi zarliva a vzala sis suknickare...a navic o tom dobre vis...smrtici kombinace
EAX: ale jinak plně souhlasím
myslím si, že tady vůbec nejde o to, že by Martina toho svého mangela nechtěla nikam pouštět
ona má jen obavu, aby se opět nevrátil k tomu svému "koníčku", viz první odstavec 
EAX: teda že vy muži máte neustále připomínky k našemu jazyku. Copak vy jste jiní?
EAX:
Fiona: ten nebohej chlap byl na jedné jediné akci - šel s kamarádama do hospody. A už se "začíná toulat".
Já mít takovou manželku, tak se začnu toulat daleko dřív než rok po svatbě.
Fiona: mně to přijde spíše jako že se bojí, že ho nebude mít pod kontrolou 24 hodin denně.
Jestli je to sukničkář, to z téhle story nepoznám, takže pokud je pod tím ještě tohle, brala si ho zřejmě i s tím vědomím a pak bylo naivní doufat, že se změní...
A mě užtu spíš točí ty názory, které považují za normální, že manželství rovná se cosi jako věznice parmská.
breberka 9: teda tebe bych nechtěla být doma, ty musíš být pěkná stíhačka... "manželé se mají bavit hlavně spolu"
On se mnou taky nechodí na moje "dámské jízdy", v klidu toleruje, že se obden zavřu v pokoji a cvičím stupnice, že chodím dvakrát týdně na hodiny k učiteli zpěvu, který je mimochodem mladý a hezký chlap, že zpívám s kytaristou, který je rovněž mladý a pěkný... 
ani jeden s tím nemáme nejmenší problém, tolerovat druhému jeho přátele a koníčky. Nedokážu si představit, že bych do konce života měla mluvit jenom s manželem. 
Pisatelku článku také nechápu - rok měla manžela na krátkém vodítku, musel mluvit jenom s ní, a teď je rozhořčená, že si zašel do hospůdky s kamarádama? Chudák chlap.
Víš co? Já i manžel pracujeme z domova. To znamená, že jsme spolu prakticky 24 hodin denně. A přesto si manžel chodí za svými koníčky a já za svými. Nevím, proč bych s ním měla hodiny courat po deštivém hřbitově, kde on si fotí detaily náhrobků, když focení není mým koníčkem... nevím, proč bych s ním měla chodit do hospody na srazy jeho fotografické party, když o focení vím prdlajs a oni se o ničem jiném nebaví... přesto mi jeho koníček nevadí a jsem ráda, že ho má.
nevistačí, napřezrok, svadbu
Napřezrok budu mít zlatou svadbu. Dotaz Martino víš co je to ponorková nemoc? Pokud ne tak si to rychle zjisti aby jsi se nedopracovala k tomu, že se manžel bude řídit heslem
"S manželkou poloviční zábava a jednou taková útrata".
Právě jsem manžela odvezla na týdenní školení a ač ho moc miluji, tak se těším na týden, který strávím bez něj. Podle mého názoru všeho moc škodí a občas každý potřebuje vydechnout. A rozhodně se nehodlám užírat představami typu: co asi na tom školení dělá a s kým tam je. Je to taky o té důvěře....
kemy: cítíme to podobně
Ono už ten titulek "začíná se MI (můj matejetk) toulat" 
Mě dodneška fascinují lidi, kteřčí si myslí, že manželství či soužití je něco jako vězení