Čtenářku Ženy-in Ditu K. trápí, jak se k její dceři chová její nová spolužačka. Myslí si, že se k ní její jinak spíš nesmělá dcera Ajka upnula, protože v suverénní dívce vidí vzor a záruku úspěchu v kolektivu.
Začalo to už o před rokem, kdy jsme se přestěhovali z jedné malé severočeské vesnice do Chomutova. Alena chodila do devítky, a změna prostředí jí moc neprospěla (stranila se kamarádek a jen se těšila na víkend, kdy pojedeme na chalupu k babičce, která v našem starém domě zůstala bydlet...).
Na podzim pak patnáctiletá slečna nastoupila do gymnázia a rodiče doufali, že si konečně najde kamarádky. Ale nic se nezměnilo. Matka s otcem netušili, proč se jejich dospívající dcera chová tak divně.
Odjakživa se Alenka dobře učila, šlo jí to samo, ale v Chomutově jsme ji museli od učení dokonce odhánět. Venku bylo krásně, a ona pořád dřepěla doma. Přitom samé jedničky a výjimečně nějaká ta dvojka. Až jsem o ni začala mít starost...
Pak se ale najednou všechno změnilo. Alena začala být konečně společenská, měla plno telefonátů a vůbec žádný čas (žel, na nás a ani na učení), a u nás doma se začaly srocovat spousty kamarádů. Na můj vkus až moc! 
A nejčastěji se u nás objevovala a výrazně nad všemi vynikala Ajčina nová „nejlepší“ kamarádka Táňa. Kde se vzala, tu se vzala...
Alena nám ji představila jako spolužačku od nich ze školy, z Áčka. Dívka byla opravdu velmi krásná, byla zábavná a dost suverénní, na všechno měla pohotovou odpověď. Ke všemu bylo hned na první pohled patrné, že si její rodina nestojí finančně zrovna nejhůř.
Ajka se najednou změnila: Nic jí nebylo dost dobré. Nezdálo se jí vůbec nic! Od jejího oblečení, přes náš nábytek, to, kde trávíme dovolenou, jaké máme auto, až po to, jak jsme s tatínkem oba nemoderní, neřku-li trapní...
Nejvíc ze všeho však dceři začal vadit její vlastní vzhled. Hodiny trávila u zrcadla, každý pranepatrný pupínek maskovala silnými vrstvami make-upu, vlasy si myla denně a skoro tak často měnila i jejich barvu, každou volnou chvilku (nebylo jich příliš mnoho) věnovala různým technickým úpravám svého šatníku. Škola šla samozřejmě stranou, a prospěch jakbysmet. Táňa, Táňa, Táňa! Jen občas nějaký ten Pavel, Honza , Marek... Nic jiného jsme od ní neslyšeli.
Pak se začala toulat. Poprvé přišla domů po jedenácté, když měla dorazit v devět. Byl z toho samozřejmě rámus, obzvlášť, když manžel z jejího dechu ucítil alkohol. Následoval výslech, brek, ale taky domácí vězení. Jenže to nepomohlo.
Další konflikt následoval ještě v době prvního domácího vězení, kdy i přes zákaz utekla v pátek večer za partičkou do hospody. Když jsem to náhodou zjistila, nespali jsme celou noc a manžel ji hledal všude po kamarádkách. Ty „pravé“ jsme ovšem neznali... Nakonec přišla v pět ráno opilá.
Průšvih začal stíhat průšvih. Alena chodila pozdě domů, ignorovala rodiče. Veškerý čas trávila ve společnosti spolužačky Táni a několika kluků. Několikrát nás pozvali do školy. Kvůli známkám, i kvůli docházce. Už jsme začali uvažovat o návštěvě psychologické poradny, dokonce jsme chtěli vyměnit školu.
Dita zašla za dcerou. Měla uplakané oči a předstírala, že se učí. Stalo se něco? Alenka se rozbrečela. Ona se s ním líbala! A pak se mi smáli...
Postupně se Dita dozvěděla, že se Aleně už dlouho v partě moc zamlouval jeden kluk. Když se s tím svěřila Táně, nejlepší kamarádka jí ho s klidem přebrala. A nebyl to první případ ukázky „pravého přátelství“. Už jednou Táňa prozradila jinému klukovi, že se Aleně líbí... I tehdy to skončilo výsměchem a dívčiným ponížením.
Myslím, že Táňa přátelství naší Alenky jen zneužívá. Dceřiny city jsou teď natolik zraněné, že už o spolužačce nechce ani slyšet. Ale pokaždé, když zazvoní telefon, běží k němu jak o závod...
Existuje opravdové přátelství mezi dvěma ženami? Platí skutečně nepsané pravidlo, že si krásná dívka vybírá ne příliš pohlednou přítelkyni, aby její vlastní půvaby ještě více vynikly? A že naopak „ošklivka“ podvědomě vyhledává společnost krásných žen jen proto, aby na ni ulpěla pozornost alespoň zbylých a odvržených nápadníků?
Nový komentář
Komentáře
Opravdové přátelství mezi ženami určitě existuje, ale asi ne v tomto věku. Řekla bych, že je na to příliš brzy.....mysl a duše teprve dozrává, začíná se učit z vlastních chyb, začíná poznávat povahy lidí kolem sebe. Já sama se řídím heslem: co tě nezabije, to tě posílí.
Opravdové přátelství mezi dvěma ženami samozřejmě existuje, jenom o tom patnáctileté slečny často ještě nevědí.
Jinak v podstatě není co řešit, mezilidské vztahy si musí vyzkoušet každý na vlastní triko, i s tím zklamáním a pláčem.
Nu, vše bylo řečeno - průměrná puberťačka, průměrné problémy. Netřeba z toho dělat drama. Mimochodem, takhle moc pečujícím rodičům bych s potěšením taky utíkala
Otázky pod článkem - to je co? Článek je pubertě, ne o ženách. Jinak je u přátelství samozřejmě fuk, jestli je mezi ženami, muži či u koho
Meander (15):
Má dcera razila heslo,že slušné děvče chodí domů za světla a proto se vracela až ráno.
a....: To bylo aj za mě tak, že ve 24 hod to teprv všechno začínalo, ale rozhodně mi naši neřekli ve 21 hod. doma!
Na to první oťukávání to stačilo a pak už se to taky natahovalo do rána.
Slušná holka má být osm v posteli, aby mohla být v deset doma
Heduš: Dneska ty party začínaj tak v 10:00 a o půlnoci tam mladí teprv přicházejí, to víš, časy se změnily, to už není jako za starých dob
Heduš: tak tak, holka na střední má být v devět doma..
..a domácí vězení
Připadá mi to jako puberta, nedávala bych to až tak za vinu "kamarádce". V tomto období snad není rodiče a věcí, co by nebyly pro dítě trapné... A nehledě na to, dovolit holce na střední být do 21:00 hod doma, tak to bych ignorovala být Vaší dcerou taky. Takové, co to měly doma zakazované, byly pak venku nejhorší. Já nikdy zaracha od našich nedostala. V 15ti letech, pokud jsem mohla jít na diskotéku, jsem musela být do 24:00 hod doma. Prostě každý rodič ví, jak může svému dítěti věřit. A zrovna u Vás nevidím důvod,proč jste si u ní nemohli tu důvěru pěstovat. Tímto byste u ní stoupli rozhodně v ceně. A to bych dovolila své dceři i za cenu toho, že bych pro ni na tu discu v noci dojela a rozvezla i její kamarádky. Kdybych měla strach z přepadení atd. Takže spíš Vy se smiřujte pomalu s tím, že hold z Vaší malé poslušné holčičky se stává dospělá žena s vlastními zájmy...
Držím palce!
Puberta jako kazda jina, proc z toho delaji takovy drama?
Tohle je normální dospívání!! Musíme si v životě projít vše
Asi každá prošla v pubertě nerovným kamarádstvím, kdy dělala někomu to ošklivé káčátko. Ale v pubertě je člověk dost velký na to, aby vzal osud do vlastních rukou a našel si společnost a zájmy, které vyhovují jemu. Jako problém vydím chlast a návraty domů nad ránem, ale kamarádství za ní rodiče nemůžou řešit do nekonečna. Navíc to není nic, do čeho by měli strkat nos, jinak jim holčička bude ještě ve 40ti viset na krku.
rozina: Co řveš?
"Existuje opravdové přátelství mezi dvěma ženami?" Snad mezi dvěma puberťačkami, ne? Copak ten článek je o ženách? Taky mi to přijde jako celkem normální pubertální problémy, kterými si holt každý musí projít a vyřešit si je. Pokud to rodiče budou řešit za ni, slečna se to nenaučí a později v životě bude mít problémy.
Takový věci si musí kažký (-á) osahat sám. Taky první pořádnou opici a tak dál. Na to není potřeba psycholog. Stačí, aby dcerka věděla, že když potřebuje, může se svěřit a má podporu rodičů. To já jako puboš neměla a přežila jsem taky.
nĚBUĎTE IRONICKÉ- TÉ MÁMĚ NA DCERCE ZÁLEŽÍ, A PROTO HLEDÁ OPDPOVĚĎ CO DÁL. nÁTLAKEM JÍ KÁMOŠKU Z HLAVY NEVYTLAČÍTĚ, JEN MUSÍTE LEHCE NAZNAČOVAT , ŽE TAKOVÝ JE ŽIVOT. žE JE TO POPRVÉ A BUDE TOHO JEŠTĚ VÍC...LIDÉ JSOU K SOBĚ STÁLE VÍC ZLÍ. mUSÍ SI TO UVĚDOMIT SAMA. nEBO BĚŽTE DO PSYCHPOLOG . PORADNY.
u mně to byla Verča, dokonalá, vtipná, hezká, co řekla a udělala bylo nejlepší a co je s ní dnes: nikdo z party se s ní nekamarádí a když jí dneska vidím, je mi spíš zle
, okamžitě si vzpomenu, na to když nám přebírala kluky, řikala co máme nosit, jak se líčit a česat 
Co je na tomhle k řešení? to že holka nemá žádné jiné zájmy které by ji odváděly od party? No a co. Holka se nějak musí naučit přežít, a když to nezvládla doteď bude to mít trochu tvrdší. Nic nového. Už je dost velká, mohlo to být i horší. Rodiče své děti často podceňují a přesně tohle myslím dělá i autorka textu.
šmarjá..tohle se stalo mý dceři už ve dvanácti
tu holku teď nazývá stále ještě nelichotivými výrazy a ze své depky se "vypsala" našla jsem popsných několik listů papíru pod polštářem, tak proto to vím.