Ahoj všichni... Sobota jaká byla včera se stala pro mě tím nejhorším dnem... Proč? Můj přítel se se mnou totiž rozešel.

 

A víte co je nejhorší??? Že si za ten rozchod můžu v podstatě sama.

Vyrazili jsme totiž s partou na zábavu a jak už to chodí, bavili jsme se, tancovali, popíjeli...no a já to s tím alkoholem trochu přehnala.

 

Tedy slovo trochu v mém případě není to pravé, protože já se opila hodně. A začala jsem vyvádět.

Bohužel, nebyla jsem zase až tak opilá, abych si nic nepamatovala, abych měla takříkajíc „okno“. Pamatuji se, jak jsem začala svádět kamarády, lezla jim na klín, laškovala s nimi a s tím jedním se dokonce začala i líbat.

 

Ach jo. Prosím nesuďte mě, vím sama moc dobře, že jsem kačena, která si díky alkoholu možná zničila život...

Můj přítel toto moje chování pochopitelně nevydržel, vybouchl a přede všemi mi řekl, že je mezi námi konec... Že prý nemá zapotřebí chodit s courou jako jsem já.

 

Ach ano, měl pravdu, chovala jsem se nesnesitelně, nemožně, hnusně... Ale věřte mi alespoň vy, že toho skutečně lituji. Opravdu mě to moc a moc mrzí... Bohužel, přítel mi nevěří ani slovo a trvá na rozchodu.

 

Jsem zoufalá. Sedím tu, řvu do polštáře, nenávidím se!

Nechápu, jak jsem se – byť v opilosti – mohla takhle zachovat. Ale vím jedno, jsem natolik vytrestaná, že už bych toto nikdy neudělala.

 

Jak mám příteli vysvětlit, že si uvědomuji co jsem provedla,ale že ho skutečně miluji a že nebýt alkoholu, nikdy by se toto nestalo???

Napadla mě i možnost mu říci, že jsem těhotná... Myslíte, že by to mohlo zabrat a on se ke mně vrátil??? Časem bych mu pak řekla, že to byla jen porucha v cyklu, že se o těhotenství nejednalo...

 

Jsem opravdu zoufalá a chci ho zpátky.

 

Reklama