Paní Zdena je již několik let po druhé rozvedená a žije ve svém bytě na malém městě s dospívající dcerou. Po několika marných pokusech seznámit se pomalu začala lámat hůl nad každým mužem. Mohu-li to posoudit jako její kamarád, nedivím se jí. Přístupem k životu, který se s ní příliš nemazlil, a vnitřní silou, která ji stále žene kupředu a se kterou se vyhrabala ze všech problémů, převyšuje všechny případné zájemce o hlavu. 

Nicméně i tato silná a statečná žena se občas potřebuje s někým zasmát, touží po pohlazení a chybí jí milování. Ale aby toho dosáhla, k tomu necítí potřebu hledat si partnera do života. Tak si vygooglila chlapíka, který vypadal jako výhra v loterii. Podle jeho slov dávno rozvedený, do nedávna žil na hromádce s přítelkyní, ale neklapalo to, a tak sice bydlí ve stejném bytě, ale jako dva cizí lidé.

Prakticky čekají, až byt prodají a koupí si dva menší, každý pro sebe. Ivan měl času dost, nebyl pro něho problém zůstat u Zdeny přes noc, nebo s ní prožít víkend. Dalo se s ním ledasco podniknout, milování super, začal hovořit i o společné dovolené… Prostě pohádka. Zdena si možná v koutku duše i trošku malovala, že by snad tohle mohlo vydržet. Přece jen nakonec po těch poseroutkách, kteří by ji moc chtěli, ale vždy tu byl nějaký problém: „Jejda, to je už hodin… tak já musím letět. Ona by Adélka… no vždyť víš.“

Snad našla chlapa, který ví, co chce. Krásný sen. Jenže z každého snu se člověk jednou probudí. A je to skoro zákonitě, čím hezčí sen – tím horší procitnutí.

Jednoho krásného dne Zdeně zazvonil telefon. Ženský hlas se zeptal: „To je Zdenka?“

„Ano.“ Odpověděla.

„Ty kurvo, nech Ivana na pokoji, má svoji rodinu a tříleté dítě.“

Zdena jen zablekotala, že vůbec netušila, že má Ivan nějaké závazky, a žena na druhém konci zavěsila. 

Od té chvíle následovala spousta telefonátů, které Zdena nezvedala, a mnoho SMS. Výhrůžky fyzickým napadením, oznámením v práci a spoustou dalších způsobů pomsty. Volání bylo z několika různých telefonů. 

Paní Zdena, která nikdy vědomě nelovila v cizím rybníku, to nesla velmi těžce. Zajímavé je, jak to celé nesl Ivan. Ten napsal Zdence SMS, že mu družka zkontrolovala telefon, má její mobilní čísla a přečetla si jejich SMS, které si v telefonu nechal. K celé věci se staví tak, že on říkal pravdu a s přítelkyní už dlouho nic nemá a žijí si každý svůj život.

Slíbil Zdeně, že zařídí ukončení telefonického teroru. A paní Zdena? Dává si do pořádku nervy a snaží se nezbláznit se z toho. Každá SMS nebo zazvonění telefonu ji rozhodí. Nechápe, co to mělo znamenat, a Ivan to také uspokojivě nevysvětlil. Jen poznamenala: „Tohle mi můj vibrátor nikdy neprovedl. Koupím mu nabíjecí akumulátory!“