.

V poslední dobou jsem v psychickém tlaku. Souvisí to s mým bývalým přítelem.

Byli jsme spolu rok a něco, z toho půlrok jsme spolu bydleli. V té době jsme začali mít ve vztahu problémy, přišly hádky, výčitky, usmíření. Vztah podle mého názoru nikam nevedl, byla jsem nešťastná z přítelova chování. Problémy se nakonec vyhrotily a nastal definitivní rozchod. Já se zbalila a odjela na dovču.

Po návratu jsme museli řešit stěhování bytu. Rozhodli jsme se dát společně byt do pořádku. Během toho jsme spolu nejednou spali. Uznávám, že to byla asi chyba, ačkoli jsme si všechno o nás dvou ujasnili.

Přesto se s tím on nehodlá smířit. Je hodně citlivý, někdy i labilní. Moc se na mě váže, skoro až nenormálně. Bombarduje mě smskami, básničkami o tom, jak bezmezně mě miluje, s prosbami, nechce se mě vzdát. Ví, jak moc mi v životě ublížil, ale pořád to chce napravit, musí mě vídat, dokázat mi spoustu věcí, nutí mě do přátelství, protože chce se mnou dělat věci, které během našeho vztahu zanedbal.

Rozumná promluva nezabírá, dělá scény, brečí, psychicky vydírá a já si připadám jako necita. Nechci mu slibovat něco, co pak nebudu chtít dodržet. Občas si spolu rozumíme, ale vztah už nechci, vadí mi ten jeho nátlak. On se mnou potřebuje trávit čas, aby se z toho rozchodu dostal, a namlouvat si, že to někdy  dáme znovu dohromady.

Ale já už prostě nemůžu, chci začít nový život a s ním se třeba jen tak někdy potkat.

Momentálně bydlím u rodičů a mám celkem klid. Boužel  je ještě potřeba zařídit spoustu věcí kolem bytu, chci to v klidu a rozumně. Bojím se, že když s ním nebudu souhlasit a nepřislíbím to, co po mně žádá, nechá všechnu starost na mně. Taky mám strach že, kvůli mému odmítání si něco provede. Mám ho ráda a nechci mu ubližovat, ale nevím, jak se zachovat.

Omlouvám se za zmatený dopis a děkuji za případné názory.




 

Reklama