„Dřív to mezi námi bývalo mnohem hezčí,“ postěžovala si Ženě-in čtenářka Marie (27). Manžel ji sice, když ráno vstane nebo třeba po návratu z práce, políbí, ale jen letmo a bez zájmu, jakoby bez citu. Marie je z toho smutná a štve ji to.
Co se stalo s tím pozorným člověkem, do kterého se před třemi lety tak hluboce zamilovala a on její city tehdy stejně vroucně opětoval? Na začátku jejich vztahu se samým štěstím skoro vznášela. Nikdy předtím nepoznala muže, který by měl takový smysl pro romantiku.
„Moc dobře si třeba vybavuju, jak mě Zdeněk jednou – když jsme byli u něj doma – požádal, abych pustila přehrávač. Nevím, jak to zjistil, ale ozvala se muzika z mého nejoblíbenějšího cédéčka, které jsem už hodně dlouho marně sháněla.
„Když například musel odjet na pár dní mimo město, poschovával mi různě po bytě psaníčka plná láskyplných vyznání, která jsem pak nečekaně nacházela třeba pod polštářem, v koupelně v kartáči na vlasy, ve špajzce v chlebníku, v botě... A teď?“
Dnes by byla Marie spokojená, i kdyby jí občas poslal alespoň nějakou milou esemesku. Jenže on jí napíše, jen když něco nutně potřebuje zařídit.
Ani v sexu už to u nich doma není jako dřív. „Když jsme se brali a začali spolu bydlet, milovali jsme se i několikrát denně. A třeba hned v předsíni, když jsme se jeden nebo druhý vraceli z práce, během večeře, když jsme se na sebe jen podívali, na procházce v parku, v moři na dovolené, dokonce jsme jednou v kině museli odběhnout i na toaletu, jak to s námi cloumalo...“
Marii ale snad nejvíc naštvalo, že si Zdeněk nevzpomněl na její narozeniny, a když mu to vyčítavě připomenula, jen se zasmál a odjel ke kamarádovi opravovat auto. „Tajně jsem doufala, že je to jen fígl, aby svou zapomnětlivost napravil, ale vrátil se až za čtyři hodiny s prázdnýma rukama. Alespoň že byl umazaný od šmíru,“ zlehčuje se špetkou humoru situaci opomíjená manželka.
„Co mám dělat? Mám vzít Zdeňka do manželské poradny? Pomalu se bojím, jak se bude chovat za pět, za deset let. Možná mi ani neudělá dítě!“
Žena-in radí...
Jak dlouho trvá zamilovanost? „Pokud chcete nějaký časový údaj, tak vám musím s odpuštěním říct, že celý průser začíná společným soužitím,“ říká psychiatr Miroslav Plzák.
Problém je podle něj v dennodenním úzkém kontaktu partnerů: „Vidí se každý den a vznikají povinnosti a sváry.“
Říká se, že jeden z partnerů cítí lásku víc a druhý míň. „Je průšvih, když je to zřetelné. Čím víc jste na partnerovi závislejší, hrozí nebezpečí, že se skutálíte do bolestného rozvratu,“ říká Plzák.
Neznamená to ovšem, že pro manželskou (partnerskou) dvojici neexistuje žádná společná cesta z každodenní všednosti. Vnitřní pocity obou partnerů lze snadno znovu oživit, a ani to nestojí příliš námahy.
Vnitřní pocity lze oživit
- Udělejte první krok Mnozí lidé postrádající u partnera některé citové projevy si neuvědomují, že sami svému protějšku také nic nenabízejí. Jeho nenapadne, aby pozval partnerku na oběd, protože ona s ním také nechodí na fotbal. Ona mu neupeče jeho oblíbenou bábovku, protože on už dlouho nekoupil lístky do kina. Heslo jejich vztahu pak zní: Jestli si mě nehledíš, budu tě také ostentativně přehlížet! Nemá smysl čekat, až se ten druhý konečně k něčemu rozhoupe. Je na nás, abychom učinili vstřícný první krok. Občas svého miláčka oceňte nějakou lichotkou, poklonou. Nebo mu upečte tu zmiňovanou bábovku.
- Jasně vyjádřete své přání Často to vypadá následovně. Očekáváte, že partner sám od sebe vytuší, co byste si přála. Možná jste se před ním občas zmínila, jak máte ráda tu kterou květinu. Jenže on na to vůbec nereagoval. Jste tím zklamaná a nakvašeně to dáváte svému protějšku znát. Tím ale ničeho nedosáhnete. Maximálně ho přivedete do rozpaků. Psychologové proto radí: Vyjádřete své přání jasně!
- Pomozte mu, aby se uvolnil Dobrým prostředkem, jak skomírající vztahy oživit, je jednoduchá hra. Navrhněte, že si na víkend každý pro toho druhého připraví nějaké překvapení. Napjaté očekávání, jak bude partner reagovat, vzbudí v obou ten báječný pocit, kdy vám na sobě tolik záleželo v době prvotní zamilovanosti.
- Akceptujte jeho způsob jednání Leckterý muž se obává, aby nebyl směšný, pokud bude dávat své city příliš najevo. Toho pocitu ho zbavte. Bude vám vděčný, když oceníte jeho způsob jednání, a ani to nemusí být nějaké superromantické gesto. Tím ho povzbudíte a třeba vám zase konečně napíše nějakou něžnou, zamilovanou esemesku...
Nový komentář
Komentáře
U nás bylo něco podobného jao se píše v článku.Ale po 30 letech vše zmizelo.
Tolerance, chvalit , bezne dny pokazde necim zajimavym zpestrit a predevsim i laska k detem...
Bože,to mě čeká taky,jsem s přítelem asi 4 rok a připadne mi,že mu nějak začínají růst roky.Když ptáčka lapají,pěkně mu zpívají,to platí asi pro nás dva.Už není tak milý a přívětivý,teď mám doma protivného egoistu:))
Nevím čím to je, ale u nás to deset let funguje pořád.Pohlazení,políbení,objetí,drobné dárečky mi od manžela nechybí.Pozorný je stále a já mu vše oplácím stejně.
Ze začátku je to vždy krásné, ale postupně se z párů stávají spíše přátelé. To tak prostě je, s tím se nic moc udělat nedá, i když existují pěkné vyjímky:)
To má z toho, že se vdávala.
A když už se musela vdát, tak to neměla dělat z lásky, ale výhradně z rozumu, pak by se nedivila, že po iks letech manžel nemá potřebu souložit v půli filmu nebo smolit nesmyslná psaníčka a strkat je mezi fusekle.
Holky dík za podporu. Uvidíme.
Jojo, chlap není od toho, aby projevoval city. Jeho úkolem je partneku dobývat, ne s ní pobývat. Od toho je tady žena. Když chce slyšet láskyplné projevy, musí si o ně říci nebo naznačit. Kdo toto nepochopí, má smůlu.
podpis : zkušený praktik
sie — #42 Já bych ho asi silou netlačila. To chlapa odradí nejvíc, když má pocit, že ho tlačíme. Ale každopádně bych mu v klidu řekla, že je měsíc pryč a že bych si ráda v rozumně promluvila - třeba i mimo barák, na nějakém pěkném místě. Pokud na toto nepřistoupí, je problém velký - nechce komunikovat. U nás v tomto případě pomohlo jedině když jsem se změnila já. Stylem "s ničím nepočítám, můžeš mě překvapit jedině příjemně".
Tak jste si měla nabalit pána, který to nikdy nedělal a nepřišlo by Vám to divné ani po 30 letech, natož po třech
Né vážně, asi už opadla ta prvotní zamilovanost, to se stává skoro v každém vztahu...
ToraToraTora — #35 začala flákat vaření
sie — #42 Ony splátky hypotéky docela otráví. Cítí se svázán a přemýšlí, zda mu váš vztah za to stojí. Pokud do toho vstoupil (-a) někdo třetí, stůj u tebe všichni svatí. Měsíc je dost dlouhá doba a uhodila bych na něj. Copak má důvod předpokládat, že budeš sedět na zadku a čekat, kdy ti prokáže laskavost a vrátí se? je jak malej kluk, kterej něco zavařil a pak zdrhl. Uhoď na něj a žádné oddalování. Hlavně žádný alkohol a prášky!
átéčko — #36
Midsummer — #40
sie — #42 tak to nevím, kolik času potřebuje, ale ve chvíli kdy by chtěl žít extra tak já bych to brala napořád = rozchod. Problémy se mají řešit doma, ve dvou, ne jenom to dobré. A pokud by chtěl se mnou být jenom ve chvíli "kdy má náladu" tak ať si jde, ale už se nevrací. Já vím že to je těžké, ale plácat se sama v potížích a čekat, jestli se milostivě pán uráčí žít se mnou? NE. Nejsem borec, obulela bych to, to jo, ale hrdost a sebeúcta mi za to stojí
Paní Marii docela chápu, momentálně prožívám to samé, jen nevím jestli jsem na tom lépe nebo hůře. Po deseti letech vztahu a dvou let společného bydlení jsme se s přítelem dohodli na doufám dočasném bydlení každý zvlášť. Co přesně se s ním děje jsem z něho však nedostala. Tak jen čekám co z něho vlastně vypadne. Pořád si říkám co jsem měla nebo neměla udělat nebo říct. Hrůza. Asi nejhorší je že máme hypotéku na dům. Pokud by se rozhodl odejít, museli bychom dům prodat - sama bych hypotéku neutáhla. No a já bych se musela vrátit k rodičům. Ví někdo kolik takovej chlap potřebuje času na rozmyšlení? Je to skoro měsíc a já nevím kdy je ta správná doba na rozhovor o budoucnosti :-(
vše záleží na toleranci,mic není věčně
Ježkovy voči: když si to představím "psaníčka v kartáči na vlasy, v botě" - já bych teda byla ráda, že ho to už přešlo.
je to už stereotyp a chlapi mají rádi změnu, jak je znám...