Vážená redakce,

 

obracím se na vás s prosbou o pomoc. Nevím, zda mi dokážete poradit či najít nějaké řešení, ale když nic jiného, jsem ráda, že se alespoň mohu vypsat z toho, co mě trápí.

 

Před třemi měsíci mi bylo osmnáct let a právě na oslavě svých narozenin jsem se seznámila s Tomášem.
Zamilovala jsem se do něho až po uši a přiznám se, že jsem se nejednou už ve svých snech viděla v bílém.

 

Tomáš je prima kluk. Vím, že mě má rád a že o mě stojí. Je mu dvacet pět let a snad i díky věku je zodpovědný, spolehlivý, pracovitý.

Jenže bohužel má jedno veliké minus, které mě strašlivě trápí a které nemohu přenést přes srdce.

 

Tomáš se ke mně chová nádherně, pozorně, láskyplně, něžně... ale jen do té chvíle, než se ocitneme ve společnosti jeho kamarádů.

Nevím, zda má potřebu před nimi frajeřit, vytáhnout se, ale pokaždé, když jdeme s nimi na výlet, na zábavu nebo do kina, chová se Tom ke mně hrozně.

 

Tím myslím, že si ze mě neustále utahuje, dělá si srandičky, zesměšňuje mě...

Pokaždé něco „veselého“ plácne na můj účet a pak se on i jeho kamarádi smějí jak blázni.

 

Vadí mi to a často si připadám jako blbec.

Zprvu jsem reagovala tak, že jsem se také smála, ale tím jsem jen uvolnila Tomášovi cestu k ještě horším vtípkům na moji adresu.

 

Klidně mě před nimi přirovná k hloupé ovci, k jalové krávě, nebo mi řekne, že tedy neví, zda sedačka v kině unese ten můj megazadek.... Pak mi dokonce bránil si na onu sedačku sednout, že ji prý zbořím a ať si raději pěkně sednu na zem jako poslušný pejsek. Dokonce mi dal příkaz: „Terezo, sedni!“

 

Strašně jsem se naštvala, řekla mu, že už to přehání a že tím s ním končím. Začal se společně s kamarády smát na celé kolo....

Asi po deseti minutách však za mnou z kina vyběhl a se slovy: Co blbneš, vždyť to byla jen legrace..., se snažil vše urovnat.

Řekla jsem mu, že se mi takováto legrace nelíbí a že pokud se ke mně hodlá takhle chovat, končím...

 

Slíbil, že se to už nebude opakovat... jenže toto mi již slíbil několikrát a nikdy slib nedodržel.

 

Nechápu, proč to dělá? Musí se skutečně před kamarády tak prsit?
Pochopitelně Tomáše miluji (jak říkám, když jsme sami, je naprosto jedinečný) a nechci o něj přijít... Jen nevím, co už mám dělat, aby s tímto přestal...

Poradíte?