telegrafSave Our Souls! Zachraňte naše duše! Přesně před sto lety zazněl poprvé z moře tento signál. Kolik lidí se díky němu dočkalo pomoci? Kolik lidských životů nebylo zmařeno?

Nouzový signál v Morseově abecedě vyslal poprvé během své plavby po moři parník britské společnosti Cunard-Line Slavonia. Stalo se tak 10. června roku 1909 během cesty na Azorské ostrovy.

Zavedení signálu SOS, které v sobě skrývá zkratku Zachraňte naše duše (Save Our Souls), se projednávalo už na mezinárodní konferenci o bezdrátové telegrafii v Berlíně v roce 1906. O dva roky později schválily tísňový signál státy účastnící se námořní dopravy.

Předchůdcem a také pozdějším konkurentem SOS byl signál CQD (Come Quick, Distress = přijeďte rychle, nouze), který byl údajně prvním nouzovým signálem používaným v bezdrátové telegrafii. Oznámení o tomto kódu vyšlo v oběžníku Marconiho společnosti Marconi International Marine Communication Company v roce 1904. Kód CQD byl ale později nahrazen mezinárodně uznaným signálem SOS, který byl v Morseově abecedě snadněji a rychleji vysílatelný.

S přechodem od telegrafie k přenosu hlasu praktický význam signálu SOS poklesl. Použití Morseovy abecedy jako prostředku tísňového volání pro velké lodi s výtlakem nad 300 tun bylo proto před deseti lety – 1. ledna 1999 – oficiálně zrušeno. Telegrafický přístroj na palubách velkých plavidel byl nahrazen anténami satelitního a radiového spojení.

Nově používaný Global Maritime Distress and Safety System (Globální navigační družicový systém, přesně:globální námořní tísňový a bezpečnostní systém) – GMDSS – je ale příliš nákladný a menší plavidla si jeho zavedení nemohou dovolit. Pobřežní stanice proto dodnes drží dnem i nocí pohotovost u přijímačů, aby mohly včas reagovat na prosbu o pomoc prostřednictvím tradičního volání: SOS!

Reklama