Jsem 7 let šťastně vdaná. S manželem jsme si nejdřív trochu užívali, potom trochu budovali a nakonec založili rodinu.
Otěhotněla jsem snad okamžitě, radost byla veliká. Těhotenství probíhalo normálně, všechno bylo v pořádku. Pak přišel 40. týden a moje doktorka se rozhodla, že už není nač čekat a píchla mi tzv. vyvolávačku. To byla středa odpoledne. Ve středu o půlnoci mi začaly bolesti... to víte, prvnička. Cosi mě bolelo, odteklo trošku vody a tak, ve 3 hodiny ráno, když bolesti začaly sílit, jsem vzbudila manžela a jelo se do porodnice. Tam mě natočili a bylo mi sděleno, že porodní bolesti ještě nemám, ale když už jsme tam a mají volno, tak že mě teda dají na porodní sál.
Abych to zkrátila... se šílenými bolestmi jsem tam přetrvala ještě dalších 15 hodin (stále ještě to nebyly porodní bolesti, ale křížové, což jsem pochopila až po porodu). Byla mi píchnuta další injekce, která už konečně způsobila porod mého miláčka. Klečela na mě z jedné strany sestra, z druhé doktor a moje doktorka rodila. Tu bolest žeber snad cítím ještě dneska.
Syn se narodil v pořádku a já byla ráda, že je všechno za mnou.

Jenže po šestinedělí jsem zjistila, že nemůžu „sexovat". Prostě to nešlo, bolelo to a moc. Zkoušela jsem snad všechno, rehabilitaci, fyzioterapii, mobilizaci kostrče (3x), Mojžíšovou metodu, kalanetiku, dokonce i kineziologii a bylinky... a nic. Bolí to pořád. Bylo mi řečeno, že mám díky svému skvělému porodu hnutou pánev, takže je jaksi nakřivo. Od porodu uběhly už 3 roky a já se nemůžu dobrat nějakého zlepšení. Chceme mít druhé dítě, ale bojím se, že budou komplikace. Navíc mám chlapa, který už 3 roky v posteli jen šolíchá". Nemáte třeba někdo podobnou zkušenost? Poradíte, jak napravit pánev??
 
Žena-out
Milá ženo - pro nás vždy in,
to je mi líto a dávám váš příběh v plen". Snad vám někdo poradí.