Hezký den čtenářkám,
ráda bych se zeptala na Vaše zkušenosti se společným zaměstnáním partnerů/manželů.
Mám zajímavou práci, která mě baví, před 6 měsíci jsem odešla z firmy a začala jsem se oboru věnovat na vlastní pěst. Zatím jsem po všech stránkách spokojená, konečně mám pocit, že jsem si udělala v životě pořádek a zodpovídám si sama za sebe.
V době, kdy jsem odcházela ze zaměstnání, jsem také navázala vztah se svým dlouholetým kamarádem. Musím říct, že tyto dvě události spolu nijak nesouvisely, protože výpověď jsem podala o několik měsíců dříve.
Aby to nebylo jednoduché, můj přítel žije 250 km ode mě, což pro nás představuje stálé cestování.
Protože se známe z VŠ, máme i úplně stejnou profesi a on pracuje také sám se svým kolegou. Díky tomu se můžeme vídat jednodušeji a vzájemně se přizpůsobit.
Nicméně jsme se rozhodli, že spolu začneme žít a já se přestěhuji z velkého města na hory k němu. To pro mě představuje určitě postupnou ztrátu klientů a zakázek, a proto jsme se dohodli, že budeme pracovat spolu (ještě s jeho kolegou).
Já jsem z toho stále více na pochybách - moje pracovní tempo je poněkud nadstandardní, jsem schopná pracovat rychle a ve stresu, ale je mi jasné, že to samé budu požadovat i od svých kolegů. On je mnohem větší kliďas, má svoje tempo a je schopný honit vše na poslední chvíli... obávám se, že si na to nezvyknu a bojím se, že se pracovní problémy budou příliš promítat i do našeho vztahu, a to nemluvím o tom, že spolu budeme trávit celý den v práci a potom ještě doma... jak bude vypadat dovolená si ani neumím představit. :)
Proto se chci zeptat, máte nějaké zkušenosti se společnou prací partnerů na jednom pracovišti?
Díky předem za názory a přeji Vám příjemný den!
Karin
Nový komentář
Komentáře
*Kotě*: Ó nikoli, kdybys mi řekla, že jste spolu 20 let, pracujete spolu a stále se milujete jako na začátku, skloním se před tebou v úžasu jako před malým zázrakem
Se svými směšnými osmi lety pro mě ovšem nejsi relevantním partnerem pro diskusi na toto téma. Čas je nesmírně zákeřný element, co je pravda dnes, neplatí už zítra. Takže bilancovat lze opravdu až když se blíží důchodový věk nebo přinejmenším je překonána ta krize středního věku. Kdykoli dříve je to velmi předčasné.
Musím říct, že to funguje a není s tím žádný problém. Je to v lidech a ne v tom, jestli spolu pracují nebo ne. Dělám s manželem 10 let, spolu jsme 22 let a ještě mě nezabil
Naopak si to moc pochvaluju. Takže závěrem: jsme spolu doma, doma máme i pracoviště, takže i na pracovišti, jezdíme spolu i nakupovat, taky spolu vaříme, koukáme na TV a tak všelijak všechno. Prostě pohodička!
a....: jasně, a kdybych řekla, že jsme spolu 20 let, řekneš to samý, že?
Znám manželství, kde spolu pracují sami dva ve firmě, kterou si vybudovali. Funguje to.
Kdo bude šéfovat v práci a kdo bude řídit domov? Sama za sebe říkám ne, ne, ne.
Z mého pohledu zaměstnance:šéfové - manželé spolu pracují asi 10 let. Situace je u nich na zabití. Není nic příjemného pracovat v takovém "dusnu". Záleží na povaze těch dvou.
S manželem spolu pracujem sedm let. Na nervy si nelezem ač jsme oba samostatní a aktivní jedinci. Ale roli v tom hraje asi i to, že partner tráví 80% času mimo kancelář (kterou máme mmch každý svoji) - já se starám o chod pobočky, všechny prodejce a jsem technická podpora všech zúčastněných, on "běhá" po stavbách, dohlíží na realizované zakázky a vyjedná s nadnárodními firmami.
hankku: Jsem si představila, jak se prodíráš džunglí a třískáš do kolejnice
hankku:
Rikina:
naprosto souhlasim. uz mame za sebou i variantu jednoho kanclu, zaplatpambu za polnosti
Akorat si musim poridit kravskej zvonec nebo aspon kolejnici, do ktery muzu triskat, kdyz manzu potrebuju najit
Zdendula: lidé na vesnici, kteří mají statek a polnosti, se celý den nemusí potkat, neb jsou každý na jiném konci těch polností. Nebo třeba jeden na polnostech, druhý ve chlévě či kolem domácího hospodářství, a děti pasou husy.
To se nedá porovávat se situací, kdy jsou lidi v jedné místnosti, stoly proti sobě, a dělají téměř stejnou činnost, navíc kolikrát vzájemně provázanou. To mají potíže ustát i úplně cizí, natož v rodině. Já bych do toho nešla. Ne za výše psaných okolností.
Altamora: to jo, ale psala to jako ze je to normos, toz me to rozesmalo
hankku: To jo, vy jste ale dnešní, ne "dříve", jak píše Zdendula.
Meander: to ja ne, to von, ja za nic nemuzu
hankku: Jenomže vy jste blázni na svobodě, vám nic jinéh nezbývá
Altamora: optimisto, my mame farmu, ale laska byla prvni, pak teprve polnosti jako bonus
Zdendula: Ti lidé na statku od manželství neočekávali lásku, to byl bonus, když se zadařilo. Dnes chceme od vztahu víc než jen ekonomické zajištění.
zn. zkusenosti mam
je to na bednu
ale mame se stale radi
Dříve měli lidé na vesnici statek a polnosti a dělali celá rodina na svém a taková otázka nikoho nenapadla
*Kotě*: Ano, nějaký čas to funguje