Když vidím v posledních dnech ty ohlasy pod články, skoro nemám chuť posílat svoje dnešní SOS. Ale, přece jen... kamarádku i mě přece jen zajímají vaše názory, a váš pohled na věc. Takže, k problému. Někomu se nejspíš bude zdát banální, někomu možná ne... Zkuste si, prosím, tu situaci představit.

Občas Ženou-in proběhne debata na téma oddělené ložnice. Za sebe jen řeknu, že to je pro mne něco nepochopitelného, vzdát se, dobrovolně, něčeho takového, jako je usínání, spánek a probouzení se vedle člověka nejbližšího... Ale, na tom nesejde. Respektuji, že lidi to mají různě, a udělají si to takové, jaké chtějí a jak jim to vyhovuje. Jenže - co když nastane dilema?

Nedávno se tu na to téma zase debatovalo, a já se o tom zmínila kamarádce Evě. Jaké bylo moje překvapení, když z ní vypadlo, že se zrovna s tímto problémem potýká (necelý rok po svatbě, na začátku společného bydlení.). Její manžel chce oddělené ložnice. Ona to má podobně jako já, má ho ráda a nedovede si to představit. Důvod nepochopitelný: chrápe a nechce ji tím rušit.
Prý je to... docela nepřeslechnutelné :-) , jenže jí to nevadí a nikdy mu to nevyčetla ani s tím neměla problém, má ho ráda takového, jaký je, se vším všudy. Řekla mu, že se jí tenhle nápad nelíbí, že jí jeho chrápání nevadí, že by ho postrádala... a on trvá na svém. Zatím je stav nerozhodný, každý si stojí na svém, a zatím (aspoňže tak) spí oba v jedné posteli... Zatím. V klidu to není, manžel naléhá, Eva se rozdělení brání.

Přiznám se, v tu chvíli jsem nevěděla, co kamarádce poradit. Jak ho má přesvědčit, že je to nesmysl. Jaké řešení najít, dobré pro oba, když jeden chce to a druhý něco opačného. Mi se zdá, že jeho obavy jsou nesmyslné a zbytečné, Eva vypadá dobře, kruhy pod očima nemá :-)... jen tohle ji trápí. Už si prý říká, jestli za tím není něco jiného, že na tom tak umanutě trvá. Co si o tom myslíte vy?

zmrzlina

Tak tohle je tedy zapeklitý oříšek... Vážně netuším, co bych poradil. To je neobvyklé.:) Snad na něco přijdeme kolektivně.:)

Reklama