Čtenářka Eva z Benešova nám popsala své obavy, zda se její syn dokáže uplatnit v zaměstnání i bez maturity.
Radek učení na střední škole nikdy moc nedal, prospíval průměrně, ale rozhodně to není žádný hlupák. Je šikovný, přirozeně inteligentní, a tak jsem si vždycky myslela, že to někam dotáhne i přes to, že nosil na vysvědčení čtyřky. Jenže...
Domů se vrátil úplně zničený. Ani zářijový termín opakování maturity nezvládl...
Příliš dlouho jsem nechávala Radkovi naprostou volnost. Příliš dlouho jsem zavírala oči nad jeho pohodlností, kdy kašlal na učení a raději se bavil s kamarády z hokeje, nebo hraním na počítači...
Najednou stál přede mnou nešťastný člověk, kterému už za měsíc bude osmnáct a který strávil čtyři roky života na gymnáziu, aniž by získal to nejdůležitější – maturitu.
..............................
Ve škole mi po jeho prvním červnovém fiasku oznámili, že v případě i druhého nezdaru, má Radek šanci opakovat celou maturitní zkoušku příští kalendářní rok. Jenže jak se na ní připraví, když ji nebyl schopen zvládnout nyní, kdy ho k ní „tlačila“ škola? Sám? Přesto jsem doufala, že to v září zvládne.
Radek to bral suverénně, tvrdil, že tentokrát maturitu zvládne „levou zadní“ a že se u nich ve škole ještě nikdy nestalo, aby zkoušku někdo ani na podruhé neudělal.
V duchu jsem stále hledala příčiny, proč Radek dopadl tak, jak dopadl.
Pravdou je, že když se v deváté třídě rozhodoval, kam dál, on sám navrhoval strojní průmyslovku. Vždycky chtěl dělat to, co táta – konstruktéra. Už od dětství ho fascinovaly různé stroje a přístroje.
V základní škole se syn učil snadno a dobře. Navíc velmi dobře kreslí. A tak jsme ho s mužem přemlouvali, aby šel raději na všeobecné gymnázium s tím, že se pak bude moci přihlásit na libovolnou fakultu, že tak získá na zásadní výběr profese ještě čas na rozmyšlenou.
Ale brzy se ukázalo, že Radek studuje střední školu s velkými obtížemi. Prolézal jen tak tak. Ve třetím ročníku dokonce skládal opravnou zkoušku z angličtiny a o půl roku později z dějepisu.
..............................
Teď si to kladu za vinu. Nikdy si neprominu, že jsem přehlížela synovy špatné známky, že jsem ho víc nepřitáhla k učení, když ještě byl čas. Mělo mě napadnout, že se blíží katastrofa.
A Radek? Teď neví, co dál. Jen nás neustále žádá, ať ho nenutíme opakovat ročník. Prý bude raději pracovat a příští rok to zkusí zase znovu.
Už jsme se na jedné takové škole ptali. Stálo by to 20 tisíc ročního školného. Dokonce nám nabízeli, že by ho – pokud složí přijímací zkoušku – přijali okamžitě.
Mezitím muž sehnal synovi brigádu u nich v závodě. Že by si u nich alespoň část školného sám vydělal. To se ale Radkovi moc nelíbí. Byl by totiž i přes den pod rodičovským dozorem. Navíc se obávám, že by se pak po práci Radek nechtěl učit a běhal by za kamarády.
Jenže 20 tisíc je 20 tisíc. Jen tak někde je nenajdeme. Manžel teď přišel s nápadem, že pokud to syn zkusí na soukromé škole, bude nám muset později školné vrátit. Že to vlastně bude taková půjčka.
Já bych zase byla pro, synovy peníze na školné darovat, ale vrátit by je musel v případě, že by pak neodmaturoval, nebo snad dokonce školu ani nedokončil. Mám totiž strach, že když by si v práci nějaké peníze vydělal, už by pak znovu do školy nechtěl.
Má matka mě zas přemlouvá, ať necháme kluka jít do práce. Že je zručný a že by se mohl v práci i vyučit v oboru s maturitou anebo bez.
Nevím, jak se máme rozhodnout, jak syna přemluvit. Radek je paličák, a je ještě příliš mladý na to, aby si zřetelně uvědomoval, že bez maturity nebude vůbec nic. Že ji dnes musí mít pomalu každý, třeba i obyčejný hrobník. Jenže on si stejně do toho nenechá mluvit. Jak to mám synovi vysvětlit? Které řešení pro něj bude to nejlepší?
Eva K., Benešov
Dětský psycholog Mgr. Karel Brůna říká o cestě k volbě povolání:
♦ Vybrat si svou profesi – to je jedno z nejtěžších životních rozhodnutí. I proto, že dospívající
♦ Odborníci radí – rodiče by měli dětem nabídnout možnost nahlédnout do různých oborů |
Nový komentář
Komentáře
někdy lidí i bez maturity jsou velice uspěšní-ale je lepši ju mít...........
maturita je důležitá
Ano maturita je důležitá,ale ne z gymnázia.Po gymnáziu musí nastoupit ke studiu na vysoké škole.Pryč jsou doby ,kdy jste sehnali zaměstnání s jakoukoli maturitou.Jestliže je z průmyslové školy,tam je šance větší.Ale třeba ze školy zdravotní dnes po maturitě nenastoupí do nemocnice zdr.sestra, ale pomocná sestra,když chce být samostatně pracující sestra musí si udělat ještě 3-leté nástavbové studium.Jsem zastánce co nejvyššího vzdělání,ale jestli-že vidím, že dítěti učení na střední škole dělá problémy,dala bych ho raději na učiliště,aby se vyučil.V dnešní době si myslím, že lidé ,kteří jsou vyučeni,seženou lépe zaměstnání než-li "jenom" s maturitou.
já si osobně myslím,že maturita je dnes dost potřebná,vzdělání je třeba
dnes bez maturity je malá šance na lepší práci
* byla
No jo, takhle to dopadá, když dneska všichni chtějí na gympl a potom na výšku. O to hůř, když to za dítě rozhodnou rodiče.
Pokud má kluk technické vlohy a navíc měl o techniku sám zájem, bya volba gymnázia určitě šlápnutím vedle.
Nejde ani tak o to, že nemá maturitu, ale on nemá vlastně nic. Měl by si udělat alespoň výuční list, i to je lepší než střední bez matury.
Myslím, že obejde.Pokud dítěti učení moc nejde,tak je lepší, když se vyučí nějakému řemeslu. Ale musí mít nějaký výuční list,když je pouze se základním vzěláním je to na úřad práce.Dneska bohužel, ale lidí kteří by chtěli dělat řemeslo stále ubývá.Buď chce každý maturitu,ale potom když se nedostane na "vejšku" těžko shání práci.Jestliže se dítě dobře učí, maturita je nezbytná k tomu aby mohlo studovat dále.Pak samozřejmě jsou maturitní školy technického zaměření,kteří se také dobře uplatní na trhu práce.
Maturita sice není všechno, ale pokud chce do budoucna uživit rodinu, tak je maturita základ. Se základním vzděláním bude vždycky dostávat jen minimální plat. Nikde není psáno, že by musel dokončit gymnázium. Klidně může studovat technickou školu, kterou chtěl dělat dříve. Je sice možné, že se pak na něj budou děcka ve třídě dívat jinak (ale možná někteří obdivně, když bude starší). Záleží, jak se k tomu všemu postaví. A nebo se některé střední školy dají dělat i dálkové. Nemyslím si, že soukromá škola je řešení. Žere to peníze a vzdělání je horší než na státních školách (viz. někteří mí spolužáci, kteří studovali soukromou školu a v praxi jsou naprosto nepoužitelní). Nechte ho rozhodnout, ale asi byste mu měli sdělit některá úskalí, která ho čekají. A čím dřív dokončí školu, tím líp pro něj.
Solei: ne a ne a nedává
Fyzika bez matiky možná, matika bez fyziky těžko
kareta: dává, vždycky mi fyzika šla, fyzikální zákony mi smysl dávají. Počítat mně taky bavilo, ale protože jsem nepozorná tak jsem vždycky měla někde chybu. Zatímco jsem ve fyzice vynikala, matiku jsem vždycky měla známkovanou hůř.
PS: čeština taky stála za kulové, kdybych nečetla tak by mi diktáty dělaly hodně velký problém. Rozbor věty nezvládám doteď a vyjmenovaná slova jsou mi ukradená.
gentiana: jestliděláš do učebnic, velmi bych se přimlouvala za souvislosti s jinými předměty- taková matematika bez fyziky nedává smysl
gentiana: to je fakt
gentiana: Napadá mě, že bez matury se lze v životě obejít. Bez vzdělání ne.
gentiana:
OlgaMarie: Já měla trojku z češtiny, protože mě češtinářka nesnášela a snažila se mě vyhodit. Pak jsem měla dvojku z angličtiny, protože po šesti hodinách mě už nebavilo vymýšlet odpovědi na otázky tak, aby byly duchaplné nebo aspoň základně příčetné. A dvojku z dějepisu, protože jsem tu písemku psala jakási chorá a ke konci jsem byla znavena. Ale bylo mi to vcelku fuk
Legrační bylo, že jsem párkrát někde to vysvědčení prezentovala. Obvykle u přijímaček a komise ho měla dřív pod nosem než moji maličkost. takže jsem dostávala úvodní otázky typu A jak to, že písemku máte prostou hrubek a dokonce odpovědi hezky formulované, když máte od maturity trojku? A jak to, že tuhle máte v seznamu literatůry tyhle věci v angličtině, když máte dvojku z angličtiny?
man-mimo: jak kde. Jedna věc je páchat internetové novyny, kde musí bejt patnáct kusů článků denně a to takových, aby jim rozuměl i oligofrenik.
Já jsem se motala okolo odborných knih, takže to je trochu specifické, ale všeobecně neplatí nikdy a nikde, že by autor přinesl na disketě nebo pro mě za mě na pytlících od mouky rukopis tak dokonalý, že ho stačí rozhodit na stránky a tisknout. Zadání třeba je, že: učebnice přírodopisu pro šestou třídu, 96 stran celkem, z toho deset na obsah, slovníček odborných výrazů atp. Takže 86 stran na samotná střeva a text a obrázky tak půl na půl. Redaktor pak kočíruje autora, aby jednotlivé kapitoly byly přibližně na stejné úrovni složitosti, aby autor psal pro šesťáka, ne pro předškoláka nebo pro studenta VŠ (což je problém veliký, protože spousta vzdělaných lidí si průměrného šesťáka představuje jako sebe v šesté třídě, ne jako toho opravdu průměrného). Redaktor někde musí sehnat tu obrazovou dokumentaci. Nejlépe zadarmo nebo skoro zadarmo, takže opravdu nedělá to, že by sedl k telefonu, zavolal do NASA, Akademie věd atp., a nechal si poslat fotky a účet. Obvykle něco má autor nebo autorovi kamarádi, ale autor obvykle nemá tušení, že obrázek musí nějak vypadat, aby vypadal slušně v tisku, nebo že nejde jen tak naskenovat fotku z National Geographic. Což musí redaktor vysvětlit, pokud možno při tom autora neurazit. Redaktor taky dělá korektury. Spellchecker totiž najde překlep, ale nepozná, že pod fotkou ropuchy hnědé je text o skokanovi zeleném nebo nedejbože o myši polní.
Takže možná není potřeba žádný doklad o vzdělání, ale vzdělání jo. Rozsáhlé. Jestli se naučil redaktor geologii se skautíkama, od dědy sochaře nebo v kursu certifikovaném akademií věd, je už putna.
Vivian: muj syn ,,hraje zavodne"... Ale on i jinak pracuje ( ma tydenni plny uvazek + soukr. zakazniky ), ted ( sobota vecer ) napr. nekde tvori stranky na e shop a cisti dotycne laptop. Takze ,,hraje na vedlejsak".
Dante Alighieri: To se vytříbí
Taky jsem neměla ani ty mlhavé představy
Jen jsem na střední na praxích věděla, že takhle asi ne. Při první VŠ jsem se rozjela s podnikáním, pak jsem poznala partnera (taky podnikatel) a teď v jeho oboru děláme spolu. K tomu posléze přišla nabídka externí výuky na VŠ, kterou studuji teď (ze zájmu, živit se tím, co studuji, nechci, ale baví mě to). Ono se to tak nějak časem všechno utříbí a něco z toho vyleze
Dante Alighieri: Já jsem přesvědčená, že jsem nikdy nechtěla být ničím. A celkem mně to vyhovuje. Mám alespoň široký záběr zájmů. Jako muž bych se chytla v renesanci.
tak zlobte se na mne nebo ne, ale z toho článku mám pocit, že synek je líný a to je celý problém...no možná ještě rodiče, kteří chtěli, aby jejich syn studoval gymnázium, i když ho to třeba nebude bavit a ani mu to nepujde, ale bude to studovat a třeba i vystuduje
...taky jsem chodila na gympl a musím říct, že bych možná udělala líp, kdybych šla na nějakou odbornou SŠ, než na takovou všeobecnou
...4 roky jsem bojovala s fyzikou, ale i když to se mnou bylo jednou hodně nahnuté(4-5 z fyziky), tak jsem to ustála...ono to bude tím, že on tech klučina si asi myslí, že se to vždycky nějak vyřeší...však ať jde do práce, nebo se přihlásí na tu průmyslovku a tak dochodí znova 4 roky, že je jen tak zahodí, na to měl myslet dřív, než se začal flákat s kamarády...toliko můj názor