Paní Kamila z Prahy prožívá krizi středního věku. S manželem se během dlouholetého manželství odcizili a najednou – po odchodu dospělých dětí – spolu nedokáží žít.

Jsem s manželem už 27 let a za dva roky mi bude padesát. Před pěti lety se vdala má starší dcera a odstěhovala se za mužem do Německa, před rokem se provdala ta mladší. Od té starší jsem už dokonce dvojnásobnou babičkou...

Dvojčátkům budou čtyři roky, ale vídám je jen o dovolené a o Vánocích. Ta mladší teď bydlí v Benešově, a i když pracuje v Praze, vídáme se minimálně. A to je ten problém. Od té doby, co obě holky odešly z domu, si nemáme s manželem co říct.

Muž je o třináct let starší a na konci roku odešel do předčasného důchodu. Dělal výpravčího, ale měl zdravotní problémy – přestal slyšet na pravé ucho – a tak ho mám doma. Já pracuj na živnostenský list jako daňová poradkyně a už deset let dělám doma účetnictví.

Teď jsem s manželem pohromadě od rána do večera, a i když mám vlastní pracovnu, schází mi pocit soukromí, potřebný pro mou práci. Nemám žádný klid, pořád vnímám každý zvuk od vedle. Manžel přitom buď sedí u počítače, nebo sleduje televizi.

Protože si musím hlídat postavu (mám sklony k tloustnutí a sedavé zaměstnání), dřív jsem si přes den nikdy nevařila. Jenže manžel vyžaduje teplé jídlo nejen večer, a tak si vaří obědy sám. Vždycky pak s obavami čekám na výsledek jeho kuchařského snažení a nemůžu se na nic soustředit. Stejně pak musím vstát a jít to dodělat, nehledě na to, kolik nadělá nepořádku, který musím uklidit.

Ale alespoň něco dělám. Účetní práci totiž zvládám celkem s přehledem, a tak jsem od manželova odchodu do penze očekávala mnohem víc. Myslela jsem, že se zas sblížíme a že konečně začneme cestovat, chodit do divadel, na výlety... jak jsme si to vždycky slibovali.

Ale manžel o nic kromě televize a počítače nejeví zájem. Pořád jen mlčí a vůbec si mě nevšímá, odpovídá jednoslabičně a já upadám do letargie. Přitom je i přes svůj věk ve výborné kondici. Ale už ani o manželský sex nejeví zájem.

Začala jsem uvažovat o rozvodu. Ale bojím se, že zůstanu sama.

Kamila, Praha–Zbraslav

Psycholožka PhDr. Zdeňka Sládečková si myslí, že má Kamilin a manželův problém hlubší kořeny:

Ruku na srdce, Kamilo, buďte k sobě upřímná a přiznejte si, že to vaše odcizení – prázdnota a nuda, kterou si nyní tak výrazně uvědomujete – trvá už mnohem delší dobu? Možná jste se jen s tím vším uměla lépe vypořádat, když ještě byly doma děti. Protože ony to prázdno mezi vámi zaplnily.

Mnoho párů si prostě nepřizná, že jim něco chybí. Všechno v našem životě se točí celé roky jenom kolem zaměstnání a dětí a na svoje vlastní potřeby zapomínáme. Často si namlouváme: „Až budu v důchodu a děti z domu, budeme mít čas jenom pro sebe a užijeme si to.“

Ale když na to pak dojde, ukáže se, že děti byly zřejmě tím jediným pojítkem mezi vámi. A zklamání, které bylo před tím ukryté pod povrchem, vyjde najevo.

Zkuste vztah oživit. Vysvětlete manželovi – aniž byste mu cokoliv vyčítala – po čem toužíte, a co by vám (společně s ním) udělalo radost. Někdy stačí jenom malý podnět a věci se dají do pohybu. 

Věnujte se tomu, co vás baví, klidně i sama nebo s přáteli. Také to může vnést do vašeho manželství svěží vítr a budete si mít zas co říct. Nepovídejte si s manželem pouze o tom, co se ve vás odehrává, ale také o zdánlivě banálních věcech obyčejného dne. To ho naučí být k vám zase otevřenější.

Máte také nějaký problém? Napište nám a my za vás oslovíme odborníka na danou tématiku...