Svůj příběh nám zaslala Veronika z Kadaně, matka jedenáctiletého Lukáše.

Rodiče doufali, že když Lukášovi zajistí odborné doučování, jeho „kulhající“ prospěch ve škole se zlepší. Chlapcův problém však byl úplně jinde...

Začíná školní rok a i vašeho potomka mohou potkat podobné „nepříjemnosti“, kterými si musel projít dnes už dvanáctiletý Lukáš z Kadaně.

Už skoro půl roku byl Lukáš, student prvního ročníku gymnázia, jako vyměněný. S rodiči téměř přestal komunikovat, a když – tak většinou jen odmlouval. Na gymnáziu se mu oproti základní škole rapidně zhoršil prospěch...

Náš syn začal z ničeho nic nosit ze školy známky až o dva stupně horší než po celou předchozí školní docházku, svěřila se Ženě-in se svým příběhem paní Veronika. Bylo to pro nás překvapením, ale ani nás nenapadlo nějak zvlášť zjišťovat, co za tím vězí. Domluvy ani zákazy nic nezmohly a my si nevěděli rady, co s tím.

Jak to šlo, snažil se Lukáš „ulejt“ z vyučování a často se vymlouval na různé nemoci. Několikrát jsem se ho ptala, co se děje, ale marně. Nic jsem se od něj nedozvěděla. Jen mlčel a tvářil se nešťastně.

Rodičům však došla trpělivost: Podali jsme si inzerát na doučování. Myslela jsem, že když si zlepší známky, bude zase do školy chodit rád. Z nabídek jsme vybrali vysokoškoláka z Chomutova. Byl to sympaťák, studoval v Ústí na pedagogické fakultě, a tak se nám zdál jako nejvhodnější adept, vzpomíná paní Veronika.

Z prvního setkání s mladým učitelem se však stal pořádný trapas, když malý školák na hodinu vůbec nedorazil. Když se neukázal ani po další tři čtvrtě hodině, nezbylo než doučujícího s velkou omluvou poslat domů...

Neměl žádné kamarády

Totálně naštvaná jsem všechno zavolala manželovi do práce, vybavuje si Veronika. Na rozdíl od ní však muž reagoval s chladnou hlavou: A kde se vlastně Lukáš toulá, když už mu škola skončila před třemi hodinami? Oba jsme znejistěli.

Rozhodla jsem se obvolat jeho spolužáky ze třídy. A teprve tehdy jsem si uvědomila, že od té doby, co přešel na gymnázium, vlastně žádné pořádně neznám, že si k nám domů nikoho nevodí, že o žádném z kluků nikdy nemluví. Když někam jde, tak většinou s bývalými spolužáky ze základní školy. Možná, že tam bude ten problém..., napadlo chlapcovu matku.

Snažila jsem se vzpomenout, jestli se někdy o někom konkrétním nezmínil, píše ve své „zpovědi“ paní Veronika. Vzala si na pomoc třídní seznam a pročítala jméno po jménu. Povědomé jí bylo jen jedno: David... Vzpomněla jsem si, že byl u nás jednou na návštěvě.

Veronika chlapci zavolala a doufala, že se dozví nějaké konkrétní vysvětlení synova chování. Lukáš? Ten dneska vůbec nebyl ve škole, zněla spolužákova odpověď. Prý měl jít k doktorovi.

K doktorovi? vyděsila se Veronika. Proboha s čím? A pak řekl David něco, co jí úplně vyrazilo dech: Taky je možné že se někam schoval.
Jak schoval? Kam schoval? Proč? To se tak bojí školy?
Ne, spíš kluků z osmičky,
jen nerad vysvětloval David.

Veronika vyzvídala dál a dozvěděla se, že starší studenti Lukáše často napadají nejen slovně, když jde ze školy. Posmívají se mu, berou mu věci – chtějí po něm cigarety, peníze – a párkrát už od nich taky utržil nějakou ránu.

Takže náš syn je ve škole šikanován! zděsila se Veronika. A nikdo mu nepomůže, nikdo nehne ani prstem. Jak jsme si toho mohli nevšimnout?A proč něco neřekli alespoň jeho spolužáci třídní učitelce? Vždyť o tom museli všichni vědět! A proč nám o to neřekl Lukáš?

Měla jsem hrozný strach

Začala jsem obvolávat ostatní děti, ale nikdo mi nic konkrétního neřekl. I když bylo znát, že něco tají, líčí své pocity matka malého chlapce. Zmocnila se mě panika. Kde je Lukáš? Vždyť je to teprve jedenáctileté dítě! Hlavně, aby se mu nic nestalo.
 
Veronika nasedla do auta a začala projíždět trasu, kterou chodil Lukáš ze školy. Nic. Pak zburcovala manžela a společně zašli na policii. Prožívala jsem snad nejhorší hodiny svého života, přiznává chlapcova matka. Měla jsem příšerný strach!

Nezbývalo než čekat. Po návratu domů manželé přemýšleli, co udělali špatně. Kde se stala chyba? Proč se nám syn se svým trápením nesvěřil? Proč nám Lukáš nedůvěřuje?

Kolem jedenácté konečně zazvonil u rodičů doma policista. Lukáš se krčil z ním a „natahoval“. Chlapce objevili na lavičce v parku u nádraží. Rozhodl se, že pojede za babičkou do Prunéřova, ale naštěstí mu ujel vlak... Myslela jsem, že ho samou radostí umačkám, a spustila se mi vodopád slz úlevy.

Ještě dlouho potom jsme s manželem rozebírali, kde jsme chybovali. Oba jsme cítili svůj díl viny. Místo, abychom se starali, co syna trápí, zajímaly nás jen jeho známky ve škole. Ale aspoň jsme se poučili. Teď je nejdůležitější, že k nám Lukáš zase získal důvěru.

Šikana ve škole – jak mohou pomoci rodiče?

♦ Psychologové varují: Podle statistik je každé desáté dítě obětí šikany od svých spolužáků. „Většinou si parta starších dětí vyhlédne mladšího jedince, a tomu pak ubližuje, posmívá se mu, okrádá jej,“ říká dětský psycholog Mgr. Karel Brůna.

♦ Následky: Oběť šikany je „vynervovaná“, bojí se ostatních dětí a většinou trpí nespavostí a  nechutenstvím. „Takové dítě reaguje podrážděně a uzavírá se do sebe. Většinou se mu také zhoršuje školní prospěch, dítě nejen nezvládá učení, ale snaží se vyhýbat pravidelné školní docházce,“ vysvětluje důsledky šikany psycholog.

♦ Pozor na změna v chování! Pokud k nim dojde, pokuste se o „klidný“ o rozhovor a hledejte příčinu takové změny. „Nabídněte dítěti pomoc. Ovšem – předtím, než cokoliv podniknete – požádejte nejprve svého potomka o svolení. Teprve potom informujte školu či jiné orgány a instituce a teprve pak vyvozujte důsledky!“ radí Mgr. Brůna.

TÉMATA:
LÁSKA A VZTAHY