smutná

Ozvala se mi jedna naše čtenářka, která ale chce zůstat v utajení, a poprosila mě o uveřejnění její bolístky. Hrozně ráda by znala rady ostatních čtenářek magazínu Žena-in. Pomůžete jí?


Dobrý den, Jakube,

už delší dobu řeším problém a nevím, jak z něj. Mohla bych Vás poprosit o uveřejnění tohoto článku?

Nedovedu si to vysvětlit a trápí mě to čím dál víc... kde je chyba? Jde vlastně o jednoduchý problém: vypadá to, že mě moje kolegyně nesnáší. Mám obavu, že mě přestaly snášet proto, že jsem moc ukecaná... ale v jiných společenstvích v minulosti jsem problémy nikdy neměla, i když jsem bývávala taky malinko za exota. Pravda, že v jiných než ústavních pracovních procesech trošku v poslední době všude...

Zřejmě bych se do ústavů měla vrátit, ale žádný jsem při poslední změně práce nenašla. :-) Taky jsem žádala svého psychoterapeuta, aby mi nějak pomohl, ale on mi pořád maže med kolem huby ve snaze zvýšit mi sebevědomí a náladu (tvrdí, že je to všechno proto, že vypadám, chovám se, oblékám a žiju jinak než 90 % mých vrstevnic - nesmysl - to by přece nevadilo mladým holkám třeba. Bojím se, že zase spadnu do prášků...

Ve svém současném zaměstnání jsem třetím rokem a z reakcí některých svých spolupracovnic jsem čím dál tím víc nejistá a zoufalá: ty, které byly z počátku velmi milé a vstřícné, se najednou změnily: cítím jen profesionální chladnou zdvořilost, vysílání signálů naprostého nezájmu o komunikaci se mnou (nikdy mě samy neosloví, na nic se nezeptají, nezajímají se o mě), u jedné až odpor. Takže mlčím, protože vím, že se to ode mě očekává, a chci vyhovět. Všemi silami se soustředím na svou práci a na vysílání pozitivních myšlenek směrem k nim.

Ano, jsem starší než ony, nejsem tak vzdělaná, naopak jsem extrovertní a upovídaná: trpím tím a chtěla bych se změnit, ale nejsem si vědoma toho, že bych někomu něco zlého provedla. Fakt tomu vůbec nerozumím. S další mladší velmi milou kolegyní jsem si potykala mimo pracovní prostředí a teď mám pocit, že ji to v práci přivádí do rozpaků...

Naopak ty, které zpočátku působily méně kontaktně, se se mnou občas normálně a docela srdečně baví.

KDE je problém? Jsem najednou „vadná“, nesnesitelná, nebo provádím bezděky něco špatně? Na nic jsem nepřišla. Vzpomínám si jen, že tahle se ke mně chovaly kdysi dávno jinde v mládí ženy, které si myslely, že jsem je podrazila (pak se to vysvětlilo). Nebo možná jsem, aniž bych si to uvědomovala, jak říká moje sestra, netaktní a neomalená od přírody a stářím se to zhoršilo jako všechny negativní vlastnosti? Nikoho před nikým ale nehodnotím, a když, tak pozitivně. Bohužel mě to vše hází zpět do pracně překonané nešťastné minulosti a bere mi to sebevědomí. Obávám se, že i zdraví... :-(


Poradíte čtenářce, kde je chyba?

TÉMATA:
ONA S NÍ