Mareček a Ivanka, pětiletá dvojčátka a vnoučata paní Marie z Nymburka. Jenže teď je vídává akorát tak na fotce, protože si její bývalá snacha nepřeje, aby k ní jezdily. Přitom děti mají babičku rády a ona je miluje nade vše.
„Moje snacha Ivana bývala moc hodná holka, a když si ji náš Marek vzal, byli jsme s manželem rádi, že si našel takovou bezvadnou ženu. Musím přiznat, že syn býval záletník a moc jsem už nevěřila, že by navázal vážný vztah, takže z Ivany jsme měli opravdu radost. Klapalo jim to, brzy se jim narodila dvojčátka a všichni k nám jezdili na chatu. Byli tu skoro každý víkend a hodně o prázdninách. Když pak umřel manžel, je pravda, že jsem se na vnoučata dost upnula a trávila s nimi každou volnou chvilku. Buď jsem jezdila za nimi do Prahy, nebo jezdila Ivana i s dětmi za mnou, a když pak začala chodit do práce, hlídala jsem děti ještě častěji. Jenže pak to začalo mezi Ivanou a Markem skřípat. Nebýval moc často doma a pořád někde poletoval. Měla jsem na něj vztek, takovou skvělou rodinu má a takhle se chová! Bylo mi snachy líto, protože jsem viděla, jak ji to trápí, i když si nikdy nestěžovala. S Markem jsem si sice promluvila, ale copak by poslouchal starou mámu?
Po nekonečných hádkách se Marek nakonec Ivaně přiznal, že má jinou ženu. A ke všemu to byla její kamarádka. Ivanu i s dětmi opustil a odstěhoval se ke své milence. Snacha byla na dně, zhroutila se a skončila v nemocnici. Dvojčata v té době hlídali její rodiče. Když jsem za dětmi přijela, odmítli mě za nimi pustit, protože jejich dcera prý takhle dopadla kvůli naší rodině.. Vůbec se nemínili se mnou bavit, i když dřív jsme si celkem rozuměli. Bylo mi smutno, ale říkala jsem si, že je to přejde, mají zlost na Marka a bohužel si ji vylévají i na mně. A musím přiznat, že i já jsem se na něj zlobila a i na sebe. Vyčítala jsem si, že jsem ho špatně vychovala, když nemá žádný smysl pro zodpovědnost.
Když se Ivana vrátila z nemocnice, snažila jsem se ji zkontaktovat, ale vůbec mi nebrala telefon a na moje dopisy neodpovídala. Rozjela jsem se za ní, ale nebyla doma. Čekala jsem tedy před školkou. Když jsem ji konečně uviděla, odmítla se se mnou bavit a řekla, že s naší rodinou skoncovala. S Markem se rozvedli a nepřeje si, abych děti navštěvovala ani já. Vůbec jsem jí nerozuměla, copak jsem jí něco udělala? Snažila jsem se jí to vysvětlit, ale brzy jsem pochopila, že je to msta. Mstí se Markovi za to, jak se k ní zachoval, a je jí jedno, že ubližuje mně i dětem. Ano, i dětem, protože když vyběhly ze školky, radostně za mnou utíkaly. Ivana je ale chytila, plačící je nacpala do auta a odjela pryč. Bylo mi hrozně. Vím, že to nejsou moje děti, že má Ivana svůj život a Marek vlastně také, ale i když si to uvědomuji, stejně bych si přála vnoučata aspoň někdy vidět, jsou moje jediná radost. Obrátit se na Marka smysl nemá vůbec, má mít děti sice jednou za 14 dní, jak navrhl soud, jenže si je nebere nebo maximálně za nimi zajede, něco jim koupí a běží zas ke své milence.“
Má babička vůbec právo bojovat za to, aby mohla být se svými vnoučaty? A nebo se musí smířit s tím, že je už nikdy třeba neuvidí?
Nový komentář
Komentáře
Když se něco takového stane, je to strašné. Naštěstí jsem tohle ještě nikdy nezažila, ale doporučila bych se podívat na článek u https://www.cikr.cz/nemuze-vidat-sva-vnoucata/, kde je vše důležité k řešení takovéto problému.
Vaše snacha Ivana je pěkná kráva!
Váš syn jí sice ublížil, ale vy za to přeci nemůžete...takovýhle ženský nepochopim
Babičká má právo vídat své vnoučata.
..nevím jak je to správně definováno v zákoně, ale ten především brání děti proti takovým to matkám.
Stačí se jen obrátit na soud.
je to na pováženou. Třebas babička děti neskutečně rozmazlovala a s manželem měla snacha nepsané pravidlo, že bude tiše přihlížet a nedělat rozbroje. Pokud manžel zdrhnul a tchýně se nepřizpůsobovala ve výchově vnoučat pořád, taky bych děti nepůjčovala.
Třeba já to tak mám tak půl roku
a kráva nejsem 
Je to těžký! A nejhorší je ,že to odnášejí děti! Když zemřel manžel ,tak jeho rodiče se s náma přestali stýkat!
Mě teda nechyběli ,ale kvůli dětem mě to mrzelo! Ale zas "snacha" ,když se se synem rozešla ,tak napřed řekla ,že kluka neuvidíme! Ale vydrželo ji to asi měsíc! Už to sou 3 roky a je vše v pohodě. Kdykoliv chcem ,tak se dohodnem! 
To je těžké říkat kdo má vinu. U nás byl problém u mé dcery měla 5 dětí úplné šilenství nadávala jsem, ale pomáhala, ale maminka od manžela jiná vnoučata také nemá nikdy ji nezajímaly a nezajímají. Letos dcera zemřela a ta druhá babička nebo-li její tchyně snad ani neví, že dcera zemřela a co dělají její vnoučata je jí úplně fuk a jejímu synovi tedy mému zeťákovi taky. Musí se starat naše rodina. Tak si nevyberete jestli se rozvedete nebo něco jiného to je v lidské povaze a v jeho charakteru jak se zachová.
U nás to bylo taky obráceně, když jsem se rozešla s manželem, tak jeho rodiče mě a kluky taky už nechtěli vidět a opravdu nikdy se už za klukama nepřijeli podívat ani když je potkají někde v hypermarketu tak se k nim nehlásí. Nikdy jsem se nedozvěděla proč, prostě jsou tak tvrdí, že jim to nevadí a to už předtím ztratili 2 vnuky z manželova prvního manželství a ti bydlí o dva baráky vedle nich .
Podle mne, kdyby měly mezi sebou perfektní vztah, asi by to zaskřípalo, ale určitě by snacha nebyla tak tvrdá. Ve vedlejší vsi bydlela rodina u rodičů kluka, ten si našel jinou a opustil svoji ženu a dvě dcery. Doporučil jim, aby se vystěhovaly, že tam bude bydlet ta jeho se svejma dětma. No jo, jenže jeho rodiče to viděli jinak - nabídly snaše, že tam může zůstat bydlet, a synátora vyvenčili - našel sis´ babu s cizíma dětma, tak se o ně postarej, my se postaráme o svá vnoučata. A funguje to. Holkám už je skoro 20, ta mladší chodila asi do druhé třídy. Staří barák přepsali na vnučky, a je po ptákách. Oni mají se snachou opravdu moc hezký vztah už od začátku.
Jestli je babička fakt hodná, tak je mi jí líto...Postoj snachy ale docela chápu, taky bych zanevřela na celou jejich famílii.Časem bych možná vyměkla, nevím...
No u nás to bylo zase obráceně. Babka nemá zájem o mé dvě dcery už 20 let proto, že můj manžel opustil známost s dítětem a já tím pádem sebrala rodině otce. No a moje dcery babu skoro denně potkávají a má je totálně napraku a horem cpe prvnímu vnoučeti. I to se stává. Bůh ví, co má snacha za důvody. Je těžké se k tomu vyjadřovat, každý má a zná halt to svoje. Je plná bolesti a vzteku, naprosto jí chápu, já to zažila a moc to bolelo. Dneska je mi baba úplně u zadku.
Babička má právo dožadovat se styku s dětmi dokonce i podle zákona o rodině, takže to je asi odpověď na tu otázku, že... ale ani tak nemůže čekat, že by takto stanovený styk byl moc široký a častý. Třeba snacha trochu "poleví", dělá blbost, ale asi to pro ni byl velký šok...
Možná bych poradila snaše určit si pravidla a mantinely,a za ně nejít, nemluvit o určitých věcech atd. Dětem babička bude chybět, vidím to na synovi a taky pomocná ruka v hlídání, opora. My máme jednu skvělou babi, moji mamku a uvítala bych i druhou. Vím, jak diskutují ve školce, kdo má kolik dědů a babiček. Někdy matka za chování svého syna nemůže, je dospělý a libido je libido.
Anai — #7 většinou s tebou souhlasím, ale tentokrát mě ta "Kráva" zarazila. Co je podle tebe špatné na tom, že snacha ve své bolesti odmítá celou ságu rodu ex manžela, aby jí teď nikdo nemohl přisypávat sůl do rány. A v současné době by to babička dělala, až nechtěně a nevědomky
.
Vím že babička za tohle nemůže, ale říkej to své duši
...tu lízátkem neoblbneš.
Babička nárok vidět děti sice má, i ze zákona a může ho právně uplatnit, ale jinak chápu i postoj snachy.
Myslím, že nikdy se nedá věřit tomu, že matka nepeče se svým synem, tak člověk může mít pocit, že se děje něco proti němu.
Podle mě snacha se určitě za čas srovná a přijde též na to, že to co jí potkalo, bylo to nejlepší, co jí s vašim synem mohlo potkat, tedy kromě dětí. Já být na jejím místě, taky bych chtěla přerušit kontakt s rodinou svého ex manžela, který takto zradil. Možná za čas, až jí to přebolí, bude s ní řeč.
Mám pocit, že jste se moc upnula na děti a nemáte svůj život, pak je to hodně těžké. Radím, bojujte prosím jen sama za sebe...vnoučátka momentálně patří mámě, i když jim babička určitě chybí, ale oni se s tím časem srovnají a až budou větší pochopí.
OlgaMarie — #16 ...já se také jednou pokoušela lepit nějaké rodinné vztahy...máš pravdu, někdy je lepší mlčet, i když to člověk myslí doslova svatě
Žábina — #13 nevíš, jak a co tam bylo. Paní sama pše, že syn býval záletník, a že byla u mladé paní a u dětí nacpaná ve dne v noci, protože neměla nic jiného na práci. A jestli syna kryla a omlouvala (což z dopisu těžko poznáme, ale tak nějak mi to vychází), těžko se pak divit...ono žít s tím, že babička celou dobu věděla a byla zticha, místo co by se vnoučat a snachy hlasitě zastala, taky není jednoduché.
enka1 — #15 moc děkuji za vysvětlení a přeji už jen hodného manžela a zdravíčko
Milá babičo, co já ybch dala za takovou tchýni. Ta moje ( ex- tchýně ) se vnuka zřekla, když jsme se s bývalým partnerem rozešli, že jsem jí zničila 5 let života, a já ji znala je 2 roky:-)...Nechápala, že s námi její "milový" syn nechtěl žít a plnit nějaké povinnosti. Navrhla jsem jí, že ji rádi uvidíme a ona rteagoval takhle. Syna - vnuka neviděla 4 roky a myslím si, že nejvíc se ochudila ona.Držím Vám palce, ať to dobře dopadne:-)
Žábina — #13 Kdysi jsem potkala vnuka z 1. manželství syna mých sousedů, říkala jsem mu, že jejich dědeček je po infarktu a zda by se nechtěl se sestrou na prarodiče přijít podívat. Pro ta dospělá děcka to nebylo šťastné shledání. Babka se obávala, že něco chtějí. Ach jó, někdy je lepší držet hubu. Na mě se ale nezlobily.