Ráda bych se přimluvila za všechny děti jejichž rodiče kouří.Nekuřte v jejich přítomnosti - budujete závislost!
Milé ženy in
Narodila jsem se v době kdy oba rodiče kouřili . Matka asi dvacet cigaret denně otec o mnoho více.Jako dítě jsem denně "inhalovala" cigaretový dým netušíc ,že si buduji závislost.
Mám dva sourozence a narodila jsem se jako poslední člen rodiny. Kouření mne nikdy nepřitahovalo pokaždé mne spíše odpuzovalo a byla jsem ráda, že rodiče svou závislost ukočírovaly a dnes nekouří.
Jeden ze sourozenců kouří stále ,druhý příležitostně a já vůbec. Nikdy jsem nezačala a nechci začít.
Mám však jeden problém.Jsou určitá období kdy mám na cigaretu neodolatelnou chuť. V mé hlavě probíhají krásné představy o bezvadném zapálení cigarety v přírodě v klidu a s pohodou.Jsem pak nervozní a mám deprese.
Jsem názornou ukázkou pasivního kuřáka .
Nevím zda navštívit odborníka či se s tím sama zvládnu poprat. Jisté je že nesmím začít- už proto, že i já mám děti.
Bára
Báro, základem je, že kouřit nechcete. Ve vašem případě bych zašel za psychologem. Nejsem odborník, ale nedomnívám se, že by šlo o závislost na nikotinu, spíše o psychický problém.
Je však samozřejmě dobře, že kouřit cigarety nechcete. Není o co stát, zdraví vás i vašich dětí by tím trpělo, nehledě na ekonomické důsledky pro vaši domácnost.
Ale uvidíme, třeba některá z našich čtenářek se potýkala s podobným problémem a podařilo se jí to vyřešit.
Nový komentář
Komentáře
taky jsem pasivní kuřák, ale že bych bojovala s neodolatelnou chutí na cigaretu??
tak to ani náhodou, spíš mi kuřáci lezou na nervy čím dál tím víc 
co to jeeeeeeeeeeeeeeeeeeee?
tak to mě dostalo! opravdu nevim, jak ti mam s timto závažným problémem poradit. já bych si na tvym místě asi jela zapálit někam do přirody..
Co to je za koninu?
Když nechceš začínat, tak nezačínej 
Manx: .. "Tak to jste dobrý, že doma dětem nepodkuřujete"...
...to mi přide samozřejmý a divím se, že někomu ne...
....a v autě si zapálím tak jednou za rok, ale to už teda opravdu musím mít pádnej důvod a vědět, že aspoň dva dny nepovezu malýho...
..
....
Ale těd na zimu mě, jako kuřákovi nastanou studený časy....
svetluzska: lidi jsou různí...A zrovna v kouření jde hodně o ohleduplnost. Můj
je kuřák a taky jsme se slušně domluvili, že doma nikdy ne, ať chodí ven. Mě jenom vadí, když já třeba nekouřím a ostatní nejsou ochotní se mnou na jedno pivo zůstat v té nekuřácké hospodě, když už tam jsme a pak se třeba přemístit jinam. Ale to je už můj problém a já si neprosadím svoje a když chcu ty lidi vidět tak se musím podřídit...
Manx: Amálie: Trinii: ...
....já sice kouřím, a docela dost, ale abych kvůli tomu nechodila k někomu, kde se ne
, to teda ne...
....
nebo na pivo, taky si u toho ráda zapálím...
...a nechci stát venku před hospodou jako bezdomovec....
Doma nekouříme od doby, co máme děti, a ani by mě to nenapadlo....
A ještě k tomu kouření na zastávkách...tohle není o tom, že by se to mělo zakázat..stejně to nepomůže...ale o tom, co je pro lidi slušný a co ne. A v hospodě, kde se podává jídlo je to to samí.....
Ale když jdu někam na drink
Amálie: v něčem máš pravdu jak tak přemýšlím... mezi známýma mám hlavně kuřáky a když se někam jde a zjistíme, že se tam nesmí kouřit, tak odmítají zůstat a chodit hulit ven, ale musí se pryč... sama jsem sice kouřila, ale ne moc tak mi bylo jedno jeslti můžu nebo ne...
Jo a chlapa bych kuřáka nesnesla
U nás doma nikdo nekouřil
a já samotná jsem "příležitostný" kuřák
. Kde se může, zapálim si, kde se nemůže, nekouřim, jak dlouho je libo a nevadí mi to. Nekouřim pravidelně a nesnášim, když mi smrdí hardy, vlasy,...
Nejdou nikam, kde by si oni nemohli zapálit, nepřijdou na návštěvu, protože se u mně nekouří, hulí pod nos svým dětem, otravujou v poledne v hospodě, páchnou v kině, prostě hnus. Jsou oběti své závislosti, vše podřizují možnosti si zapálit a nechtěj si to připustit.
A nesnášim kuřáky závisláky - jsou strašní sobci!
Oba mí rodiče kouřili, nejraději ráno na našem miniaturím záchodě
a já chodila pozdě do školy, protože jsem se snažila vstávat co nejpozději, aby mi z toho smradu nebylo zle. Oba umřeli na rakovinu plic
U nás doma nikdo kouřit nesmí, jen na zahradě, když přijde návštěva. Nic platný - dcery kouří o 106 (taky musí na zahradu) 
Báro, drží Ti snad někdo pištolku u hlavy a nutí Tě zapálit si? Tak vidíš! A představy v hlavě nejsou tak nejhoršíé, člověk si toho představuje a taky to neprovozuje
Přestala jsem kouřit po 15 letech intenzivního sebeničení. Prostě jsem si pořád opakovala, jak je to hnusný, nebezpečný a jak to smrdí a každé cígo jsem se snažila si zošklivit, až se to povedlo. Dneska si už nezapálím, protože je mi po tom blbě. Síla autosugesce. Zkus to taky. Držím palce.
Tak když někdo nechce ať nekouří.
Já jsem přestala jen tak to přešlo samo do sebe, aniž bych nějak moc chtěla a jsem ráda(snad už nezačnu). Ale taky, sice už čím dál tím míň, mám občas představu, když mě něco trápí, že bych si ráda v klidu někam sedla a zapálila si, ale pak si vzpomenu jak mi bylo zle z posledních cigaret a je to rpyč.
Nevím jak vám, ale mě strašně vadí kouření v restauraci. A potom ještě na zastávce. Tím myslím takový ten přístřešek, kde chodím, jen když prší. A když si někdo zapálí, mám chuť ho vyhodit ven. Taky nikoho neobtěžuji svými "pachy".
My tedy nekouříme nikdo. A od malička jsem děckám vykládala o škodlivosti kouření a když pak viděli v obchodech cigarety, tak z toho měli šok, co to prodávají.
Zatím tedy nekouří, je jim 16 a 14 a snad do toho nespadnou.
já nevím
v mojí přítomnosti rodiče pilně kouřili a já i bratr k tomu máme nepřekonatelný odpor 
Já to beru tak, že kdo kouří je slaboch. Kouření nesnáším a nevím, proč si zbytečně ničit zdraví. Opravdu nic pěknýho na tom není.
Aja: jo,tak to jo.Proto je manžel někdy na zabití...
Aspoň,že si občas zapálí ten doutníček,jinak bych to nevydržela...
Boubel:
To asi jenom chlapi!