Táňa z Ostravy řeší životní dilema. Čeká dítě, ale přítel se do ženění rozhodně nehrne. Prý si chce nejprve pořádně „užít“. Má se s ním Táňa rozejít, anebo počkat, až se usadí?
Je mi pětadvacet a jsem v šestém měsíci těhotenství. Sice nebylo plánované, protože přítel (24) děti zatím nechtěl, ale nakonec jsme se v pohodě domluvili, že si miminko necháme.
Chodíme spolu už přes dva roky a myslím, že se za tu dobu docela dobře známe. Hodně si spolu rozumíme, spojuje nás podobná práce – oba děláme na dráze – a spousta stejných vedlejších zájmů. Jezdíme na kolech, hrajeme závodně mariáš, lezeme po horách...
Potud si tedy nemůžu stěžovat. Trápí mě však jiná věc. Nemohu totiž Lukáše přesvědčit, že bude lepší, když se vezmeme. Moc bych si přála, aby dítě vyrůstalo v úplné a spořádané rodině. On o tom ale nechce ani slyšet. Prý se teď rozhodně nebude ženit, úřední papír nic neznamená, a kdyby byl ženáč, už by ho to svazovalo. A on si chce ještě něco užít.
Jeho přístup mě dost rozladil. Najednou mám pocit, že jsme si stále vzdálenější. Možná, že se mi to jenom zdá, ale připadá mi, že už si na mě ani neudělá čas a večery tráví jen s kamarády. Často mi totiž nebývá dobře, a ani mě s tím břichem nebaví někde courat, a sportovat už vůbec ne.
Je to normální? Nebo jsem jen díky svému stavu příliš přecitlivělá? Mám na přítele naléhat, nebo se časem umoudří? Hlavou se mi pořád honí myšlenky, zda bude i přesto, že se nevezmeme, dobrým otcem? Nemám se obrátit o pomoc na jeho rodiče? Anebo máme jít od sebe a já zůstat svobodnou matkou?
Táňa, Ostrava-Hrabůvka
Psycholožka PhDr. Zdeňka Sládečková si myslí, že Tánin druh ještě není pro rodičovství dostatečně vyzrálý.
Všechno napovídá tomu, že váš přítel má strach ze zodpovědnosti a závazků. Asi se mu nechtělo vám odporovat, když jste si chtěla miminko ponechat, ale jeho vnitřní přesvědčení to však nebylo, a vy jste přesto šla do značně nejisté situace. Odvaha ho teď opustila, a on nyní před vámi utíká, aby se vyhnul konfrontaci s vaším těhotenstvím a s jeho situací.
Pravdou je, že je váš partner poměrně hodně mladý. Ale výmluva, že si ještě nic neužil, ho rozhodně nezbavuje odpovědnosti za vzniklou situaci.
Za Lukášovými zády však s jeho rodiči nic neřešte! Přítele se tedy zeptejte naprosto klidně a bez výčitek, jak si on představuje vaši společnou budoucnost. Máte tak šanci, že se věci vyjasní a Lukáš se přestane tolik bát. Už si ale rozhodně nikdy nic nevynucujte, buďte k němu milá a upřímná. Ona vám totiž ani svatba nezajistí harmonické soužití.
Řešení je do značné míry ve vašich rukou.
Měla by se Táňa raději se svým „nezodpovědným“ partnerem rozejít a starat se o dítě sama, jen s pomocí vlastních rodičů? Nebo s ním má zůstat a trpělivě čekat, až se vybouří? Jak byste v takové situaci postupovala vy?
Nový komentář
Komentáře
OlgaMarie: tak ta nehoda je fakt možná - já v kombinaci s mým ex jsme byli neskutečně plodná dvojka, jednou jsem otěhotněla přes kondom i postinor (2 ks), podaný v optimální dobu. Gyndař mi to nevěřil....
OlgaMarie: Já vidím za větou "Chci si ještě užít" nebezpečí promiskuity
a nebo taky jen výmluvu: něco jako když člověk nemá zájem o něco, co je mu doporučováno či nabízeno, řekne "Nemám na to čas". Prostě se NECHCE ženit, no!
Ja bych byla radši sama a v pohodě, než se ještě starat o to, kde se zrovna nachází můj nezodpovědný přítel, kdy se vůbec vrátí domů a o nějaké pomoci doma ani nemluvě. Takový "nevybouřený" chlap je pak spíš přítěží...
Irad: Na první místo stavím zájem dítěte a právě dítě mají chtít oba. A ti dva mu mají dát základní jistotu pevného bodu ve vesmíru.
Dospělí lidé, pokud spolu provozují sex, musí vědět, že se může stát i to, co zatím nazýváš "nehodou".
Irad: V těhotenství mi bylo na zvracení z pachu cigaret, piva, antiperspirantů, z cibule, kdečeho. Neumím si představit, že bych šla s manželem do hospody na mariáš.
Kdyby mi partner řekl, že si ještě nic neužil, že se kvůli dítěti nebude ženit, neplánovala bych společnou budoucnost a začala bych si dávat stranou co nejvíc peněz. Když zdrhne, budou třeba pro dítě, když ne, taky se budou hodit.
OlgaMarie: o oplodnění ne vždycky rozhodují oba (obvykle rozhodne dívka), navíc mnohdy se stane "nehoda", když selže antikoncepce apod. Zatímco o tom, jestli se sobě dva lidé "upíší", nestačí, aby chtěl jeden.
...o vaginách nemluvě
OlgaMarie: Dnešní dělohy jsou k mání hodně lacino
Irad: Svatba? Snad oplodňování by se mělo konat, až když to tak cítí oba.
Podle mě by slečna měla vužít společných zájmů a "přemoci" se a začít s přítelem trávit zase více času. Takovému mariáši určitě těhotenství nepřekáží a nějaký ten výlet apod. by jistě také zvládla.
Chápu, že je těhotenství namáhavé, a také chápu, že člověka něco takového vyděsí a o to víc právě v situaci, kdy se ten druhý naprosto změní.
Asi to není moc příjemné, ale na svatbu bych teda zatím netlačila. Prvně si udělat ve vztahu jasno a pak přemýšlet o dalšách plánech do budoucnosti.
I když se doba mění a pro většinu je dostačující žít pouze "na hromádce", pro mě je svatba důležitá. Myslím si, že ten papír znamená hodně - při nejmenším určitou jistotu (ať už fyzickou, psychickou či právní) a ochranu. Důkaz toho, že to ten druhý myslí skutečně vážně, určité oznámení všem, že patříme k sobě..........
Každopádně svatba by se měla konat až ve chvíli, kdy to tak cítí oba dva.
Mohla by s ním zůstat, a přestat dělat kyselé obličeje, když se on netočí nepřetržitě jenom kolem ní. Není důvod, proč by měl sedět pořád jen s ní doma, těhotenství není nemoc, nepotřebuje mít servis 24 hodin.
Dala mu nůž na krk dvakrát, napřed dítě a pak svatba, tak se nemůže divit, že si chce trochu vydechnout, aby si na novou situaci zvyknul. 
Kromě toho, jestli mu doma pořád jen hučí, že musí být svatba a spořádaná rodina, tak je celkem pochopitelné, že jde radši za kamarády, kde je legrace a ne dusno. 
Po dvou letech vztahu jste si nebyli schopni uvědomit, co oba od budoucnosti očekáváte?
To se mi zdá dost uhozený, vůbec bych neřekla, že se znáte 
Nemůžu už nic dalšího říct, protože já bych s takovým volem, který se musí ještě vyřádit nechodila a už vůbec NE měla neplánovaně dítě
Meander: Třeba až kopne do zadku kluka, který o ni, respektive o dítě, nestojí, bude víc v pohodě, než s ním
. Z jednoho příspěvku nejde soudit osobnost člověka. Nehledě na to, že je pod vlivem hormonů. A to jsou svinstva 
wich: Máš pocit, že Táňa, která se nechá zbouchnout pomalu nezletilcem, o němž má nějaké romantické představy, bude pohodová ženská s přehledem?
mindulinka: Tak jsou blbé
Meander: Mateřstvím život nemusí nutně končit a ze všech ženských se nestanou Matky (které mne také děsí), ale můžou to být pohodové ženské s přehledem
Meander: tak mám spoustu svobodných kamarádek s dítětem a partnerem. Většina z nich se chce vdávat, ale partner ne a všechny jejich děti mají příjmení po otci.
mindulinka: Že by mělo děcko příjmení po ní, je snad samozřejmé
Vyřešila bych to jednoduše, jako otce bych ho do rodného listu dítěte sice uvedla, ale příjmení bych dítěti dala svoje. Když ho nechce dát mě, nedá ho ani dítěti. Pokud se na dítě těší, tak by mu to sakra vadilo. Ale jinak souhlasím s tím, že papír rodinu nedělá, když to tak někomu vyhovuje, ale pro mě je rodina i to, že nosíme stejná jména, a že se mě dítě nemusí ptát proč se jmenuju jinak.
Chápu Tániny pocity. My jsme počali taky za svobodna. Naštěstí jsme se oba shodli v tom, že bude fajn, když budeme všichni nosit stejné příjmení a budeme rodina. Chlapa dokopávat do manželství nemá cenu - pokud je takovej nezodpovědnej, je lepší poohlédnout se po náhradním lepším tatínkovi
Táně přeju hodně štěstí.
0000: proč nutit ke změně názoru chlapa, který se mnou nechce být? Nechápu. Nechce ji, tak ať se i ona chová jako svobodná matka