strip

Iva nosila vždycky samé jedničky, měla spoustu koníčků a našlápnuto na vysokoškolské studium. A její rodiče se radovali, jak mají skvělou dceru. Pak se ale nestačili divit.

„S mužem jsme si libovali, jak jsme zdárně překonali její pubertu, protože nikdy nedělala problémy, v podstatě to bylo zlaté dítě. Úderem 17. narozenin se ale začala chovat úplně jinak. Bylo to jako když na ni někdo hodil přes noc deku a vylezla úplně jiná holka. Školu zanedbávala a místo toho se toulala s nějakou pochybnou partou. Nejsme z těch, kteří by po dětech vyžadovali stoprocentní plnění všech povinností a řekla bych, že jsme celkem i tolerantní. Iva se nám mohla vždycky svěřit a snažili jsme se najít nějaké řešení.

Dokonce i když v sedmnácti otěhotněla (nejspíš s někým z té party), postavili jsme se k tomu čelem. Žádné přemlouvání, že škola je to hlavní i když studovala na gymnáziu s vyznamenáním a chtěla být jednou doktorkou. Žádné vyčítání, že s dítětem si zkazí život. Ujistili jsme ji, že když miminko bude chtít, rádi jí se vším pomůžeme. Iva se ale rozhodla pro potrat a zřejmě to těžce nesla. Od té doby se uzavřela do sebe ještě víc a domů se chodila jenom vyspat. Z jejího oblečení se linuly výpary z cigaret a alkoholu a já začínala být bezradná. Snažili jsme se s ní mluvit a domlouvat jí. Ale neposlouchala.

Na řadu tedy přišly tresty a zákazy, jenže stejně to s ní nepohnulo. Dokonce jsme i s ní navštívili psychologa, ovšem ani to nezabralo. Školu nedodělala a jen co jí bylo osmnáct, odstěhovala se. Oznámila nám, že se chce postavit na vlastní nohy. Objala nás oba s manželem, řekla: „za všechno díky“ a byla fuč.

Věděla jsem, že jednou z rodinného hnízda vyletí. Už pět let předtím odešel starší syn a vím, jaké to pro matku je. Představovala jsem si to ale jinak. Manžel mě uklidňoval, že se holka prostě musí najít a mám jí dát prostor. A tak jsem jí ho tedy dala. I když možná právě to byla chyba. Poté co se neozývala několik měsíců, jen občas poslala sms, že se má dobře a pracuje jako servírka, rozjela jsem se za ní do podnájmu, kde bydlela s kamarádkou. Ve čtyři odpoledne mi otevřela rozespalá. Nechápala jsem, že takhle odpoledne ještě spí, ale prý pracuje v noci. V bytě neuvěřitelný nepořádek a na zemi spousta erotického prádla.

Přepadly mě ty nejhorší obavy. Iva se jim zasmála a pak mě chtěla uklidnit tím, že je „jen tanečnice“ v nočním klubu. Málem jsem upadla, když jsem si představila, že někde tančí v mrňavých oblečcích, které se válely po zemi. Jenže bylo to ještě horší. Nedalo mi to a donutila jsem manžela, abychom se zajeli do podniku, kde pracuje tajně podívat. Když jsem viděla moji holčičku, jak se svíjí u tyče před mlsnýma očima uslintaných chlapů a svléká se úplně do naha, běžela jsem na záchod a pozvracela se.

Manžel ji pak násilím odvlekl domů, málem dostal od ochranky přes hubu, ale dcera nám stejně nakonec utekla. Vůbec se nemůžu smířit s tím, že si takhle kazí život a hledám, kde jsme udělali chybu. Pořád přemýšlím nad tím, co udělat, aby si našla smysluplný životní styl?“

Ivana

Reklama