Dobrý den!
Mám problém se svým mužem, nebo spíš s jeho zálibou hromadit staré krámy. Jestli to takhle půjde dál, bude z našeho bytu smeťák! Bydlíme ve dvoupokojáku, ložnici jsem zatím ubránila, ale v obýváku má manžel svůj „koutek“ s pracovním stolem a PC. To si nedovedete představit, jaký binec má na stole i kolem něj. Ani mu tam nesmím uklidit, utřít prach, abych mu ten jeho bordel nezpřeházela nebo neztratila nějaký útržek papíru s důležitou poznámkou či kousek nějaké součástky.
A další věc. Nic nechce vyhodit, všechno se mu bude „jednou“ hodit. Staré nefunkční hodinky, mobily, zničená sluchátka, nabíječky a jiné krámy se vlezou do krabice do skříně, ale on si vozí různě od kamarádů haraburdí, které oni vyhazují, a tak např. na zemi v obýváku kolem stolu má rozloženo několik PC beden a jedno prastaré rádio, vše s vyvrženými vnitřnostmi. V tom se hodiny přehrabuje a něco kutí, je to jeho koníček. A zase, nesmím tam vyluxovat, abych mu nevysála nějaký veledůležitý šroubek nebo kousek drátku.
Hromadí nejen elektroniku, ale starou veteš všeho druhu. Např. před čtvrt rokem přitáhl domů čtyři staré rozdrbané dřevěné židle, které vyhodili v hospodě kousek od našeho domu. Plný nadšení, jak budou prima, až je opraví a natře. Zatím na ně ani nesáhl, jsou v předsíni a mě chytá vztek pokaždé, když je vidím. Mám sto chutí je vyhodit tam, odkud je vzal - k popelnici - a radši vydržet hádku a několikadenní tichou domácnost než tohle! Snažím se respektovat jeho soukromí a zájmy, ale ten binec v půlce bytu je k nevydržení. :-(
Eva
Dobrý den, Evo,
chápu, že podobně náročný koníček je asi vážně velmi složité překousnout. Napadá mě, jestli jste o tom věděla, než jste si jej vzala, nebo jestli se to projevilo až po svatbě. :) Zkusil bych mu sehnat dílnu, jinou možnost nemáte – tedy kromě rozvodu. :)
Máte problém? Svěřte se Ženě-in! Redakce@zena-in.cz!
Nový komentář
Komentáře
No to je teda tragédie
To, že nevíš, k čemu některé věci jsou, neznamená, že jsou k ničemu. Já toto znám ale v dokonalejší formě,manžel toho měl tolik,že už v tom neměl přehled, a když něco hledal, a nebylo to tam, kde si zrovna představoval, tak pořádně zuřil. Naučila jsem se těm švábíkům s nožičkama rozumět,abych mu je mohla hledat,a doma byl klid. Nakonec klid nebyl a potom nebylo už ani společné doma,ale v elektrosoučástkách mám přehled pořád.
Taky znám, ano - a ani samostatná místnost za chvíli nemusí stačit.V dětství se tchánovci pokoušeli býv.manžela vychovávat stylem, že co si po výzvě neodklidil - nad rámec vyčleněného prostoru - to cpali do pytle a schovali. Když projevil snahu o úklid či lítost, tak mu to vraceli a musel si řádně poklidit. No, stopy to na něm nezanechalo, bordelář byl odporný. Jsem ráda, že už s ním nemám co do činění, brrrr!!!!
Pentlička: já jednou bydlela přes chodbu od jedné, takto postižené, paní. Bylo to děsný (smrad, mouchy...). Jednou se nemohla dostat domů, protože jí tam ten borčus nějak zablokoval dveře, tak spala na rohožce. Pak jsem se odstěhovala a asi o půl roku později o ní byla reportáž v Na vlastní oči. Přeskočilo jí ještě o něco víc a přestěhovali jí rovnou do Bohnic. V tom bytě byly přesně jenom úzké chodbičky, jinak všude hromady všecho možného...
A proč chceš luxovat? Strč vysavač do ruky jemu a pak jen zkontroluj a hlavně důkladně zkritizuj, když nalezneš smítko. A kolem stolu mu dej paravan.
Krámy samy o sobě mi nepřijdou jako důvod k rozvodu, ale přijde mi děsné, že ty respektuješ jeho koníček, necháš se žďorbama zahltit a on není ochotný přistoupit na kompromis. Líbí se mi návrh Lídy, dát mu limit, ať věci opraví a když na ně nešáhne, po nějaké době je vyhodit. I když mít doma pět opravených starých rádií není taky zrovna výhra, nesypou se z nich šroubky a Ty budeš moct vyluxovat
.
Já osobně si taky myslím, že kdyby se cca jednou za týden nějakým záhadným způsobem ztratila jedna věc, tak si toho ten pán ani nevšimne........A kdyby na to náhodou přišel, tak zapírat...
Tak koukám, že jsme Evě moc nepomohly, jenom jsme ji těšili, že v tom není sama a hlavně že jsou ještě mnohem horší případy.
Lídy: Zajímavý nápad. To by stálo za úvahu...
Pentlička: To já začínám používat! Kdo to všechno bude přebírat, když nenadále zemře. Ale ani to s ním nehne! Stále mi tvrdí, že to brzy přebere
Já znám ze svého zaměstnání, jak takovíhle lidi končívají. Chodila jsem totiž dělávat soupisy majetku do bytů lidí, kteří zemřeli bez dědiců. Nepřeji Vám vidět, v jakém binci někteří z nich žili. Měli tam jen cestičky mezi všemožným bordelem, dokonce i v posteli měli krámy. Někdy nešly ani otevřít dveře, nevím, jak tam ti lidi vůbec chodili. A ta "vůně" tam - brrr! Takhle bych teda skončit nechtěla!
Samozřejmě "stěhování"
Na tohle je nejlepší stěhoví: to člověk vyhodí část věcí při balení, potom po převozu, pak při uklízení do skříní ...
Ale řekla bych, že pravidla o shromažďování si je třeba určit na začátku vztahu - s léty je to horší a horší. My se s mužem hlídáme vzájemně a dáváme si třeba "roční odklady", abychom pak mohli s lehkým srdcem vyhazovat.
Ale někdy hromadění opravdu může přerůst v duševní poruchu ...
Tady je téma pro mě a já o tom nevím, protože pilně pracuji
.
. A ještě máme doma obrovské množství videokazet. Noviny a časopisy tajně vynáším do papírového kontejneru. A pak občas nadhodím dotaz, kdy si ty věci hodlá přebrat. Už měl dokonce i konečný termín. A nic!!!
Můj muž se odmítá rozloučit s novinami, časopisy a všelijakými tiskovinami kolem jeho sportování. Nedávno jsem mu našla ve skříni Magazíny Práva z roku 1996
A teď si jdu přečíst vaše problémy.
Já mám taky tchána sběratele a stejně jako Aja se bojím, že se to bude v manželovi opakovat.
Naštěstí tchánův byt je v tak šíleném stavu, že je to pro manžela velké memento, aby nikdy nedopustil, že by skončil podobně. Ano, píšu v jednotném čísle, protože já bych v tom už dávno nefigurovala... 
a to on dobře ví. A taky má podobnou vlastnost náš domácí, takže celý dům je jako jedno velké hnusné skladiště a vetešiště. No, aspon po vejití do našeho bytu je to o to větší rozdíl. 
Kadla: dvě má manžel na chatě,hodily by se spíše do kamen
To je skoro jako u nás doma. Naštěstí není kutil, ale co tam má věci po babičce - skleněné zavařovací láhve (ještě za komunistů), nečitelná odměrka, obrovský nástěný kalendář z roku 1997, apod. staré nepotřebné krámy - všechno schraňuje "to už se dneska nevyrábí" (s patosem a slzou dojetí). Před 1/2 rokem, když jsem pořádně vygruntovala, rozložil všechny svoje CD a DVD, že si to přebere o roztřídí (zařekla jsem se, že už na ten jeho bordel, který tak s oblibou nadělá, ani nesáhnu)- takhle roztahané to tam bylo asi 2 měsíce, do toho se začal přehrabovat ještě v knihovně a vybírat šuplíky. Tradičně všechno vytahal, všechno se mu bude hodit, ale dát to zpátky už není schopen a já se od toho distancují (roztahal staré známky o které se škrtí, ale že se tam 4 měsíce povalují a spí na nich pes mu nevadí)...
No nic, jenom jsem si vylila ten svůj vztek.
Radím každý den vyhodit jednu věc
Můj tchán je sběratel, tak jsem byla docela připravená na možnost, že sova kanára nevysedí
Naštěstí se to u nás řeší sklepem. TAM vůbec nechodím, aby náhodou nebylo na přetřes, že něco, co se nedá najít, jsem odbordelila někam já 
Když se to občas střádalíkovi vymkne z ruky, tak si probírku udělá sám 
já bych to osobně doma nesnesla, chápu že v rámci tolerance radíte vyčkat, ale já vyhazuju všechno automaticky, takže bych to takhle daleko ani zajít nenechala, prostě když je ne zemi něco nefunčního tak to prostě vyhodim a uklidim ... chce to důraz, skládku bych doma nesnesla ať je to manželovo hobby či nikoliv ... pokud má takovou úchylku, ať si s tim jde do sklepa nebo si pronajme garáž ...
Kadla: židle nemám, ale nepotřebuješ dveře?