Milé Ženy-in,
chtěla bych Vás poprosit o Vaše názory ohledně mého problému v rodině.
Chodím s mým přítelem přes deset let. On má otce, se kterým nikdy nežil, když byl malý, tak se od otce s matkou odstěhovali.
Otec za ním občas zajel, dovezl nějaké hračky. Naposled za ním byl v osmnácti, od té doby dvacet let neprojevil zájem.
Musím přiznat, že můj přítel o něj zájem také neprojevuje. Nevím, čím to je, možná, že za tím vším stojí jeho matka. Je divné, že celou dobu se o mého přítele zajímal, a pak ne. Nevím, proč se od něj odstěhovali, nevím prostě nic. A tchyně se ptát nechci.
S přítelem máme synka, kterému je 2,5 roku.
Moc bych chtěla, aby poznal svého pravého dědečka. S přítelem se o tom nebavím. Jednou jsem se zmínila, co kdybychom za ním zajeli, a on řekl, že je mu to jedno, že je to pro něj cizí člověk.
Pořád mám v hlavě, že bych mu zavolala a řekla, že má vnoučka, ale nevím, zda na to mám právo. Je to přece jen věc jeho, mého přítele a jeho matky, ale opravdu bych moc ráda poznala pravého dědečka mého synka.
Poraďte - mám mu zavolat?
A pokud ano, jak to zařídit, abych si tím nezpůsobila problémy v rodině?
Děkuji, Nicki
Myslím, že byste to měla probrat s přítelem. Vnořovat se do problémů druhé rodiny Vám podle mě může přivodit více problémů než radostí... Každopádně držím palce!
Nový komentář
Komentáře
Nyotaimori:
Představ si sebe na místě své tchyně. Z nějakého důvodu od tebe odešel manžel, na syna se vykašlal, maximálně mu sem tam poslal dárek. Co bylo, bylo. A teď do toho vstoupí tvoje moudrá snacha se svými idealizovanými představami o "pravém" dědečkovi. Už znáš odpověď?
gentiana: To sem nemůžu napsat, byla bych identifikovatelná. Ale má to blíž k té druhé variantě.
Boha, já píšu jako Tatar. Tchýnin problém není problémem čtenářky. Asi tak.
Jo a můj děda se uchlastal, když mi byly asi 4 roky, takže babička měla možnost sbalit mnohem lepšího dědu, kterej měl králíčky a kočky a jinou drůbež a byl fajn.... ten bohužel umřel taky, někdo by to těm starejm ldem měl konečně zakázat.
Meander: A jmenoval se Järvinen nebo Beljajev?
Jinak..... pani se musí rozhodnout sama. Myslím, že to, žetchýně má problém, není její problém - pár krásných vztahů v rodiněmáme a vím, jak je pitomé, že mám někdo bratrance nebo někoho, o kom jenom vím, že je.....
Taky jsem nikdy neviděla "pravého" dědečka. Ten první umřel v Sovětsko-finské zimní válce a ten druhý byl gauner, od kterého babička utekla. A žiju.
Napadla mne otázka, který je ten pravý děda?
Nechápu, proč chceš kontaktovat cizího člověka. Pouto krve je jen literární fikce. Myslím, že je to jen věc tvého přítele. Můžeš mu to velmi opatrně nabídnout, bez naléhání, ale nejspíš vědí, proč spolu nejsou.
Jak tě to vůbec napadlo?
Je to cizí člověk
Má tvé dítě nějakého jiného dědečka? Pokud ano, tak je pravý.
nemáš, nepatlej se v tom, do čeho ti nic není
tak do toho bych nešťourala
, proč máš potřebu mu volat a ukazovat děcko? A když píšeš,že otec přítele - občas zajel a přivezl hračky .... to asi spolu prázdniny a dovolenou netrávili, tak asi tak dobrej nebyl, aby jsi mu svěřovala svoje děcko
A proč jej chceš kontaktovat? Když on sám doteď nejevil zájem tak mi to příjde zcestné.Nech věci jak jsou, otce a dědu z něj nedělá jen krev
Já bych nevolala... Už jen jak by se asi cítila tchýně... Nevíš, co tam mezi nimi bylo, toho kostlivce ze skříně bych nevytahovala...
Souhlasím s Manx
.
. Ti "leví" jsou kolikrát lepší.
Já třeba nikdy nepoznala "pravého" dědečka a žádnou újmou netrpím a ani mě to nemrzí
Pokud by si to přítel nepřál, sama bych dědka nekontaktovala. Přinejmenším by z toho mohl být pěkný trapas, v horším případě nějaké neshody mezi tebou a tvým přítelem.
Já bych nevolala a nechala věci tak, jak jsou.
Nicky, manželův děda nemluvil s manželovým otcem řadu let. Když se narodila naše dcera,manželového děda pravnučka,nejevil o ni zájem. Praděd i pravnučka bydleli v jednom maloměstě.
ahoj a
A co přítel? Ten je jako první v rozhodování. Nebo se tvé SOS promění v jinou debatu : viz kroucení závěsů.
Rada : nejdříve přítel