Čtenářka Ženy-in, paní Hana, je už pět let vdaná. První roky manželství se domnívala, že má toho nejlepšího muže na světě.

Pak si ale uvědomila, že za jeho neustálou pozorností a péčí – které si nemohlo nevšimnout ani jejich okolí – nemusí být nutně jen nezištná láska. Trochu ji zaskočilo, že podobně smýšlí i její nejlepší přítelkyně...

Dominik byl tak ochotný a starostlivý, neustále mě opečovával, až jsem si občas v duchu říkala, že si takovou lásku snad ani nezasloužím.

Ráno mě vozil do práce, pak zase zpátky domů.

Společně jsme jezdili na nákupy, a když jsem se vypravila někam si sednout s kamarádkami, nebo jsme si šly zaplavat či navštívily saunu, vždy se ochotně sám nabídl, že pro nás přijede.

Kamarádky říkaly, že mám doma poklad, ale pak se ozvala jedna, která byla poněkud jiného názoru.

Když jsem jí líčila, jak ochota mého muže nezná mezí, pochybovačně se tomu zasmála a lakonicky konstatovala: „Nechci ti kazit iluze, ale nedělá on to ze žárlivosti?“

Nejdřív mě to hodně pobavilo, ale trochu mi zmrzl smích na rtech, když dodala: „No, jestli tě náhodou nechce mít stále pod kontrolou!“ Pak se ale omluvila, že se možná mýlí...

Nicméně se mi její slova zavrtala do mozku jako červík. Stále jsem si je vybavovala a srovnávala je s realitou.

I když jsem se tomu zpočátku bránila a dokonce jsem kamarádku podezírala, že mi tak ideální vztah trochu závidí, postupně jsem si musela přiznat, že na tom možná něco pravdy bude.

Bylo skutečně zvláštní, že mě muž v podstatě nikdy nechtěl nechat samotnou a že pro mě kamkoliv přijel, i když jsem ho přesvědčovala, že je to zbytečné.

Že jsme spolu trávili dovolené, bylo zcela přirozené a ani bych si je jinak nedokázala představit. Když jsem ale jednou jela služebně na školení na Moravu, vzal si dovolenou, a i když jsme se přes den moc nevídali, trpělivě proseděl čtyři dny na hotelu, abychom pak šli spolu aspoň na večeři.

Nakonec jsem se svěřila svojí nejlepší přítelkyní a doufala, že mé pochybnosti rozptýlí. Ale naopak. Potvrdila, že si o mém muži myslí totéž, jen mě tím nechtěla ranit. Připomněla mi, jak často za námi Dominik přijel na „babinec“ předčasně, a pak seděl někde v koutě o limonádě třeba i čtyři hodiny...

 

Kde vzniká žárlivost?
(Mgr. Radka Vaňková)

Žárlivost je záporný emocionální vztah, který vzniká s pocitem úzkosti, 
   nejistoty a strachu ze ztráty milované osoby.

  Touha vlastnit druhého jen pro sebe může být vrozená, ale také může
   vznikat z různých příčin. Například z pocitu vlastní méněcennosti nebo
   z přenášení vlastních tendencí k nevěře na druhé apod.

Žárlivost je psychologicky poměrně komplikovaný stav, který úzce souvisí
   s celou osobností člověka. Proto také je tak těžké problémy s žárlivostí
   odstranit.

Já však udělala velkou chybu. Doma jsem to totiž potom bezelstně vyprávěla manželovi a Dominik se snad poprvé skutečně rozzuřil. Nadával, že mi měl už dávno zatrhnout naše „dámské jízdy“, že tam stejně probíráme samé hovadiny. A že mi chtěl už stejně dlouho navrhnout, abych se s touhle  partou přestala stýkat.

Urazila jsem se, a tak potom Dominik všechno odvolal s tím, že je přepracovaný a že mu trochu ujely nervy. A zas bylo při starém.

Jenže Hance nyní manžel její přítelkyně na každém kroku vyčítá. Nejsou prý pro ni dost dobré a ona by si měla najít jinou zábavu. Hana teď stále přemýšlí o tom, co si kamarádky myslí o jejím manželství.

A jejich domněnky se naší čtenářce potvrdily záhy. Manžel jí dal letos k Vánocům mobilní telefon, a to i přesto, že má Hana ke všem „technickým vymoženostem“ odpor a právě mobil nikdy nechtěla.

Od té doby mi pravidelně několikrát denně volá kvůli úplným hloupostem. A já ho v podstatě musím informovat o každém svém kroku. Je stále milý a pozorný. I já se snažím být také taková, ale už stoprocentně vím, že za starostlivými otázkami je jeho obava, že bych snad něco udělala bez jeho vědomí.

Když jsem si ze začátku mobil několikrát z nezvyku zapomněla vzít s sebou, byl z toho tak nesvůj, že se nakonec omluvil ve firmě a pro telefon mi dojel domů a přivezl ho k nám do práce!

Čas od času uspořádá i přepadovku. Volá, kde jsem, a vzápětí tam rozrazí dveře, aby si ověřil, že nelžu. Je to peklo.

Cítím, že v našem vztahu je něco nenormální, ale nevím, co s tím mám dělat. Svému muži nechci ublížit, ani ho nechci ztratit, a tak oba dál hrajeme podivnou, neupřímnou hru na ideální manžele.