Milá redakce ženy-in!
Čtu vaše stránky už dlouho, i když jsem poslední dobou příliš aktivně nepřispívala. Ale to nevadí - články i příběhy ostatních se mi moc líbí, vždycky mě pohladí na duši a jsem ráda, že si navzájem můžeme my, známé i neznámé kamarádky, poradit s problémy, které nás občas potkají. Jak se říká - víc hlav víc ví a každý názor - i když třeba odlišný - může pomoci srovnat si vlastní pohled na věc. Potom se méně jasné věci mohou stát zcela zřetelnými a obráceně - to, co někomu připadá jednoznačné, zdaleka takové nebude.
Proto jsem našla odvahu svěřit se se svým problémem a věřím, že byste ho mohli na vašich stránkách uveřejnit a já bych se tak aspoň dozvěděla, jestli problém vidím jenom já nebo jestli je chyba v mém partnerovi. Já mu neumím vysvětlit, co vlastně chci nebo co mi vadí.
Zkusím to hodně stručně. Oba jsme se poznali před několika lety už jako rozvedení, žijeme v sousedních městech na severu Čech. Já mám ve své péči sedmnáctiletého syna, on má svého o tři roky staršího, oba studují. Každý máme svůj vlastní malý byt, nějakých patnáct kilometrů od sebe. Občas jsem jezdila já k němu, někdy on ke mně. Až loni na jaře zdědil nějaké peníze po svém otci, za které koupil malou chaloupku kousek od mého bytu. Během léta ji zrekonstruoval, takže jsme v ní mohli ještě před koncem roku začít bydlet. Je opravdu malá, má jen malinkou ložnici (do které jsme společně pořídili krásnou novou dřevěnou postel), pokoj s kachlovými kamny a kuchyň, v podkroví je potom udělané provizorní spaní pro naše děti. Nebo spíš pro jeho - protože je můj byt nedaleko, můj syn většinou zůstává doma, kde má počítač, televizi a svoje vlastní pohodlí.
Jeho syn naopak jezdí velmi často - po dědečkovi dostal auto, takže mu cesta trvá pár minut a je u nás každý víkend i celé prázdniny, často i v týdnu. No, ty z vás, které podobný problém řeší, určitě pochopí, že je těžké takové soužití ustát bez problémů. Cizí dítě představuje vždy větší potenciální konflikt než vlastní - to, za co bych svého syna seřvala, tady obvykle mlčky přejdu. Navíc mi také trochu vadí, že můj mladší syn je skoro pořád sám doma, k nám nepřijde, pokud nepřijdu já domů, a já se v podstatě starám víc o cizí - navíc už dospělé dítě. To je možná moje chyba, na druhou stranu nemám ráda hádky a můj přítel se ve svém synovi vidí, takže mu leccos toleruje a ve všem mu život usnadňuje, a když se někdy jenom trochu ozvu, hned je oheň na střeše. A je pravda, že když jsme sami dva, je pohoda a klid - děti mají svoje a my také - proto se snažím jít cestou nejmenšího odporu.
Nicméně teď se stalo během naší dovolené něco, co se mě nesmírně dotklo a co způsobilo další velký konflikt. V září jsme jeli na deset dní na dovolenou k moři, a tak přítel automaticky rozhodl, že jeho syn bude chaloupku hlídat. To bych ještě chápala. Ale když jsme se vrátili, dozvěděla jsem se, že se do ní nastěhoval se svojí přítelkyní, a co víc - že spolu spali v naší ložnici! V místě, které jsem považovala za něco zcela soukromého, intimního, kde mám svoje osobní věci. Nevadilo by mi, kdyby tam přespával sám, ale nesmírně se mě dotklo, že si tam přivedl cizí holku, ačkoliv ji mohl mít ve svém bytě anebo s ní být v sousední místnosti, kde jinak přespává. Kromě toho, když k nám někdy s touto dívkou přijede, chovají se oba, jako by jim tam naprosto všechno patřilo - tedy nejen jemu, ale také jí.
Když jsem se ozvala a v klidu a mírně jsem se pokusila vysvětlit mému příteli, že mi porušení intimity ložnice vadí a že si připadám v našem společném (i když tedy, bráno po právní stránce, pouze jeho) domě jako trpěná návštěva a ne jako žena, se kterou on hodlá trávit budoucnost, vůbec nic nepochopil. Nesmírně se rozzuřil a křičel na mě, že jeho syna z jeho domu vyhazovat nebudu a že on si tady může dělat, co chce, a že když se mi to nelíbí, tak se mám spakovat sama.
Mluvím proboha tolik jiným jazykem než muž? Máte také stejný pocit, že bych měla mlčky trpět cokoliv? Je ode mě extrémní požadavek trvat na soukromí ložnice jen pro nás dva a je špatné, když mi vadí, aby v ní sexoval také někdo jiný? Podotýkám, že by mi to vadilo i v mém domě, pokud by se stejně choval můj syn. Jenže to asi neumím vysvětlit.
Budu moc ráda za jakékoliv názory čtenářek, protože bych si moc potřebovala ujasnit, co dělám špatně. Podobných konfliktů totiž není málo, tento poslední byl jen vyhrocením. Jenže když mlčím, konflikty narůstají, když se je pokouším řešit, tak je zle. Nevím, jak z toho ven. Podotýkám, že jen kvůli tomu se rozcházet s přítelem nechci.
Děkuji moc předem
Ahoj Karolína
Milá Karolíno,
vaše situace není vůbec jednoduchá. Mnohá z nás asi chápe, ža se vám nelíbí chování přítelova syna, ale nejsem si jistá, že vám někdo rozumně poradí. Tím spíš, že neznáme názor druhé strany.
Ale uvidíme, jak jste sama řekla, víc hlav - víc ví...
Nový komentář
Komentáře
Mne by to take vadilo a myslim,ze tvuj pritel je velice netolerantni vuci tve osobe. Chapu, ze syn je syn, ale soukromi je vec jina. Ja bych se spakovala a sla dom, a nechala vse tak jak bylo na pocatku. Ocividne, to vam dvoum vyhovovalo lepe.
Taky jsm euž v životě spala (i sexovala
) na různých postelích a povlečení jsem neřešila.. Ovšem když jsme se jednou po návratu z dovolené dozvěděla, že v naší manželské posteli spal synův kaamrád se svou dívkou, dost jsem se rozčílila. A následně s dětemi dohodla, že v naší posteli mohou nouzově přepat oni - a pak pro nás převléknout peřiny, ale v žádném případě nikdo cizí...
Nyotaimori: já fakt věřím,že se ti to nikdy nestane.Ale co kdyby?
Reakce už tu zazněly a já souhlasím.Vrátila bych se do svého bytu(asi ho dost miluješ,jinak bys to udělala už dávno),ale i tak.To jeho chování není to pravé ořechové.A aby mi někdo cizí souložil v mé posteli,bych taky nesnesla.
Kluk se prostě choval jako doma, táta zdědil chaloupku, jezdí za ním o víkendech i o prázdninách. Já bych tu ložnici tak neřešila, pokud použili ložnici, při svém týdením pobytu. Zřejmě to bral jako použít chatu o prázdninách. Obývali obyvatelnou místnost a nelezli do podkroví, možná i ty postele převlíkli.
Spíš bych jako Karolína zvážila, jestli nechat svému 17 letému synovi byt k dispozici ( kdopak tam spí v nejlepší posteli ? :-))) a chodit ho jen navštěvovat , není předčasné . A přitele bych řešila, až vyřeším vlastní dítě .
Nyo: to by ofšem láska musela mít krapet logiky
Když o tom tak přemýšlím, sebrala bych svoje saky paky a vypadla.
Jeho syna vyhodit nemůžeš, ale taky si nemusíš nechat líbit partnerovo vychylování. Na mě chlap zakřičet, tak se se zlou potáže.
no, sice Karolínu chápu, že jí osobně to vadí, ale na druhou stranu někdo může mít ty hranice úplně jinde a vadit mu to vůbec nemusí. sice její přítel zareagoval jak blbec, ale komu to někdy neujede - myslím, že je to těžké, ale syn se prostě u táty cítí jako doma, což je pochopitelné a vlastně v pořádku, a Karolína se s tím bude muset částečně smířit. Co se týká ale spaní v posteli, snad by neměl být problém to slušně vysvětlit... teda mně osobně by asi nevadilo použití postele, ale spíš ložního prádla..
Nyotaimori: kdyby to bylo tak jednoduche ...
cmelda: Žábina: když jsme se stěhovali do nového, tak první, co se řešilo, byl nábytek u syna. A protože mu mělo být brzy patnáct, tak jedna z prvních věcí byl skládací sedák, ze kterého se dá ruky mávnutím udělat postel pro dva - sice molitanová, ale pohodlná. Je fakt, že synek už má patnáct, měl doma kamarády přes noc (jestli i kamarádky jsem se neptala), ale prostě roztáhli dvoulůžák u něj a neměli potřebu jít jinam. Ono je mu líp ve vlastním, než v našem, ale musí se tam vejít. Taky jsme spávali před svatbou na letišti mých rodičů, protože já měla jen uzounký skládací gauč. Ale my nebyli líní a nosili jsme tam moje peřiny, takže když se naší vrátili, měli akorát přestlané a vyvětrané postele - pokud jsem jim zrovna i nevyprala "abych mámě ušetřila práci", ale v jejich peřinách jsme nespali nikdy.
teda priteliVY mamy
Žábina: my pro jistotu ditku predem zakazali sexovat v nasi loznici, pote co se pochlubil, ze u pritelky rodicu v ni sexovali a mamince se to - svete div se - nelibilo
me osobne by to teda vadilo i u vlastniho i u ciziho. Moje loznice je muj kousek bytu, kam krome me a manzela nema nikdo bez dovoleni lozit. Ja klukum taky nelozim do pokoje, pokud nemusim.
hermiona: Tak starý děti ještě nemám, to mi teprve čeká, ale přes týden by se těm skoro dospělým rodiče věnovat měli. V tomhle věku jsem bývala přes víkend taky doma, navíc i s mladší sestrou, chodily jsme do turistického oddílu a dělaly orientační běh a o víkendech jsme měly spoustu akcí, takže jsme nestíhaly ještě makat na mámy zahradě. Jenže jsme byly docela zodpovědný potomci, žádný nepřístojnosti jsme neprováděly. Ale fakt je, že přes týden by ty potomci měli být pod kontrolou, taky aby neměli pocit, že na ně rodiče kašlou.
jinak jsem podobnou věc teď taky řešila, byli jsme o víkendu na chalupě bez našeho 16 letého syna a po příjezdu jsem dle různých stop zjistila, že byl použit náš byt a potažmo i ložnice
jelikož to byl můj syn až tak hrozně mi to nevadilo, ale u cizího bych se asi vytočila...dost
taky to vidím jako problém a navíc neřešitelný, protože jak je vidět, přítel není ochoten tolerovat synovi chyby
Juana: to máš pravdu, že na tu dovolenou má člověk právo a když puberťák nechce, tak ať si zůstane doma. Ale aby bylo pravidlem to, že o víkendech a možná i stabilně během týdne jsem s "chotěm" na chalupě a kluk je mezitím doma sám, to už by chtělo řešit nějak jinak.
hermiona: Tak tohle bych Karolíně rozhodně nevyčítala. Moc dobře si pamatuju, že v 17 letech jsem taky s rodiči nejezdila na společnou dovolenou a naopak jsem byla ráda, že se můžu starat sama o sebe. Mejdany jsem doma nikdy nepořádala a rodiče mi věřili, že nic neprovedu. Jinak souhlas.
olafka: to jsem lepší..ale asi jsem měla větší skládačku po pěti letech tu začal vařit chodí s holkama ven vynáší koše a neremcá..ještě páýr much a může přijít mladší nádhera
Nechápu....když mám doma dítě, kterýmu ještě není 18 a které studuje, tak se přece nemůžu sbalit a pobývat někde jinde a ještě si vyjet na deset dní k moři a nestarat se o dítě doma. Nebo jo a jen já jsem tak pitomá, že to nedělám?
A druhá věc - paní Karolína pobývá v chaloupce partnera, používá jeho věci, jakoby byly její - to je v pořádku. Ale když někdo použije postel, kterou pořídila společně s partnerem - to najednou v pořádku není.
Fakt jako jedinou chybu toho 20letého syna bych viděla, jestli nepovlékli použitou postel.
Mohla by se tu paní Karolína objevit, koneckonců je to SOS.